Zodiac

Zod

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Chce to mimo­řád­ný talent, abys­te doká­za­li udr­žet pozor­nost divá­ků po celou dobu sto­še­de­sá­ti­mi­nu­to­vé podí­va­né, kte­rá navíc nebu­de mít konec v typic­kém (holly­wo­od­ském) slo­va smys­lu.

Fincher si ke zpra­co­vá­ní Zodiacova pří­pa­du vybral kni­hu Roberta Graysmithe, kte­rý je navíc jed­nou z hlav­ních postav fil­mu, nespo­lé­hal se však pou­ze na ni a sám začal šťou­rat v archi­vech se zápa­lem sobě vlast­ním. Mnoho detai­lů doce­ní pou­ze ti nej­vět­ší fajnšme­kři a někte­ré z nich ani ti ne. Člověk se až ptá, zda-li neby­lo zby­teč­né jít tak­to do hloub­ky, na dru­hou stra­nu – sna­ha se cení. Výsledkem je na dlou­hou dobu asi nej­peč­li­věj­ší fil­mo­vá stu­die pří­pa­du, jež se výraz­ně vryl do dějin ame­ric­ké kri­mi­na­lis­ti­ky i do dějin Ameriky jako tako­vé.

Jednotlivé vraž­dy násle­du­jí v poměr­ně rych­lém sle­du za sebou a dále film jenom para­lel­ně sle­du­je vyšet­řo­vá­ní poli­cie a novi­ná­řů. K psy­cho­thrille­ru Sedm má Zodiac hod­ně dale­ko, vraž­dy jsou zde spí­še jakým­si cvi­če­ním reži­sér­ské­ho sty­lu, pou­hým star­to­va­cím moto­rem pro ústřed­ní záplet­ku celé­ho fil­mu – tj. pát­rá­ní po vra­ho­vě iden­ti­tě. Péče, kte­rá je věno­vá­na kaž­dé­mu zavraž­dě­né­mu, jenom umoc­ňu­je děsi­vost těch­to scén a napří­klad „nerv­nost“ vraž­dy u jeze­ra za bílé­ho dne se pohy­bu­je na samé hra­ni­ci toho, co je pro běž­né­ho divá­ka ješ­tě sne­si­tel­né. Jiný „vra­žed­ný“ moment jako­by parafrá­zo­val Stopaře, ačko­liv hláš­ka „Než tě zabi­ju, vyho­dím tvo­je dítě z okna“ prav­dě­po­dob­ně zazně­la i ve sku­teč­nos­ti.

Z množ­ství cha­rak­te­rů je obtíž­né vybrat jedi­né­ho hlav­ní­ho hrdi­nu, tím se tepr­ve v dru­hé polo­vi­ně stá­vá svým pát­rá­ním na vlast­ní pěst kres­líř Robert Graysmith (Jake Gyllenhaal). Jeho kole­ga Paul Avery (Robert Downey Jr.), mají­cí pod pal­cem čer­nou kro­ni­ku San Francisco Chronicles, dopla­tí na sna­hu dostat se na výslu­ní za vyu­ži­tí Zodiacovy „popu­la­ri­ty“. Zákon zastu­pu­je inspek­tor David Toschi (Mark Ruffalo), kte­rý jak­ko­liv pat­ří k těm nej­lep­ším, na vra­ha Zodiacova kalib­ru je krát­ký a rád by, kdy­by šlo věci řešit stej­ně pří­mo­ča­ře jako v prá­vě uvá­dě­né detek­tiv­ce Drsný Harry.

Natáčení pod vede­ním Finchera, obse­siv­ní­ho per­fek­ci­o­nis­ty (že by dru­hý Kubrick?), muse­lo být nesku­teč­ně vysi­lu­jí­cí, výsled­né výko­ny všech her­ců za to však sto­jí. Kdo má Marka Ruffala zafi­xo­va­né­ho jako hrdi­nu roman­tic­kých kome­dií, mož­ná ani neza­zna­me­ná jeho prv­ní výstup v roli odhod­la­né­ho detek­ti­va ze sta­ré ško­ly. Na výslu­ní se poma­lu vra­cí Robert Downey Jr., v prvé řadě výteč­ný komik. Jednoho z hlav­ních pode­zře­lých pak fas­ci­nu­jí­cím způ­so­bem ztvár­nil John Carroll Lynch. Každá minu­ta, kdy je na plát­ně, ve mně vzbu­zo­va­la tou­hu nepro­dle­ně a nená­vrat­ně prch­nout z kina.

Dobové atmo­sfé­ře nelze nic vytknout. Nejen, že na plát­ně šedesátá/sedmdesátá léta vidí­te, vy je i cítí­te. Stejná peč­li­vost již tolik nepro­spí­vá vyprá­vě­ní, neu­stá­le naru­šo­va­né­mu titul­ky ozna­mu­jí­cí­mi, kdy a kde přes­ně se nad­chá­ze­jí­cí udá­lost sta­la. Jde tedy ješ­tě o film, nebo už o doku­men­tár­ní rekon­struk­ci? Podobně jako v pří­pa­dě Letu čís­lo 93 stá­le hlav­ně o ten film, Zodiac sice z mno­ha důvo­dů nemů­že dosa­ho­vat stej­né půso­bi­vos­ti, ale co se týče věro­hod­nos­ti… . Třeba se podob­ně poja­té sním­ky (tzn. sním­ky ultra­re­a­lis­tic­ké, mají­cí funk­ci zábav­nou i didak­tic­kou) sta­nou novým tren­dem, ačko­liv (a bohu­žel?) – vzhle­dem k jejich sla­bé­mu komerč­ní­mu poten­ci­á­lu to není moc prav­dě­po­dob­né.

O Zodiacovi-filmu lze popsat při­nejmen­ším tolik sto­hů papí­rů jako o Zodiacovi-vrahovi. Není to vylo­že­ně divác­ká podí­va­ná. Na to dis­po­nu­je (vzhle­dem k žán­ru) pří­liš dlou­hou sto­pá­ží a pří­liš nestan­dard­ní for­mu vyprá­vě­ní, kte­rá může být pro mno­hé až odra­zu­jí­cí. David Fincher opět potvr­dil svou pověst výteč­né­ho reži­sé­ra, kte­rý se nebo­jí ris­ko­vat a jít si – hla­va nehla­va – za svým. Nečekejte efek­tiv­ní podí­va­nou, kte­rá vás sama od sebe pohl­tí, pro plné doce­ně­ní Zodiacových kva­lit je nut­né při­jmout poně­kud slo­ži­těj­ší pra­vi­dla hry a doká­zat na více než dvě a půl hodi­ny plně kon­cen­t­ro­vat svou pozor­nost.

Verdikt: Výtečně zre­ží­ro­va­ný thriller, kte­rý doplá­cí pou­ze na Fincherovu sna­hu držet se strikt­ně rea­li­ty.

Photo © Warner Bros. Pictures Co.