ZROZENÍ ALCHYMISTKY - Jediná česká filmová pohádka letošního adventního a vánočního času

word image 418304 1

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Veronika Bartáková jako Jori

Každý by chtěl mít kama­rá­da nebo kama­rád­ku, jako je ona. Klidná, vtip­ná, inte­li­gent­ní, loa­jál­ní a odváž­ná i v těch nej­těž­ších chví­lích. Tak by se dala popsat Duriho star­ší sest­ra Jori, kte­rá je stu­dent­kou alchy­mie živo­ta a tou­ží se stát věhlas­nou léči­tel­kou. Jori a Ariana (Magdalena Műller) si vytvo­ří pou­to jako nej­lep­ší kama­rád­ky a spo­leč­ně s Durim (Kryštof Koníček) se roz­hod­nou odha­lit tajem­ství Arianina půvo­du, kte­ré je nako­nec dove­de na ta nej­vzdá­le­něj­ší mís­ta v celém Oberonu.

Rozhovor s Veronikou Bartákovou

Jak jste se dosta­la k herec­tví a kdy jste si uvě­do­mi­la, že vás baví stát před kame­rou? K herec­tví jsem se dosta­la už jako malá. Chytilo mě to hned od prv­ní rekla­my, kte­rou jsem toči­la. Bylo to úpl­ně nové a moc zábav­né, tak­že jsem hned chtě­la pokra­čo­vat. Čím víc jsem se natá­če­ní věno­va­la, tím víc mě to bavi­lo a brzy jsem si nedo­ká­za­la před­sta­vit, že bych v tom nepo­kra­čo­va­la.

Dosud jste hrá­la pře­váž­ně v tele­viz­ních seri­á­lech. Jaké to pro Vás bylo při­jít popr­vé na fil­mo­vý plac?

Vlastně jsem to sko­ro nevní­ma­la, mys­le­la jsem si, že jde o dal­ší seri­ál. Nepřipadalo mi, že by se pro­stře­dí tolik liši­lo, spíš jsem se sou­stře­di­la jen na hra­ní. Brala jsem to úpl­ně při­ro­ze­ně.

Vzpomenete si na prv­ní natá­če­cí den Zrození alchy­mist­ky?

Pamatuji si, že jsem byla dost ner­vóz­ní, ale záro­veň natě­še­ná. Všichni byli milí a hned mě vtáh­li do děje, tak­že ner­vo­zi­ta rych­le opadla. První den pro mě byl hod­ně důle­ži­tý, pro­to­že jsem zjis­ti­la, že se těším na kaž­dý dal­ší.

Jaká je vaše Jori?

Je hod­ně pod­po­ru­jí­cí a věr­ná kama­rád­ka, což se mi na ní straš­ně líbí. Dá se na ni spo­leh­nout, a to je pro mě hod­ně důle­ži­té. Navíc jí jde ško­la, a v tom se jí podo­bám – taky mi uče­ní vět­ši­nou nedě­lá pro­blém. Myslím, že se s ní v tomhle doce­la dopl­ňu­je­me.

Jori tou­ží stát se léči­tel­kou, kdy­bys­te vy sama moh­la navště­vo­vat Akademii alchy­mis­tů, jaký obor bys­te si vybra­la?

Když jsem se dozvě­dě­la o roli léči­tel­ky, hned mě napadlo, že to zní vlast­ně dost zají­ma­vě. Asi bych si taky vybra­la něco podob­né­ho, pro­to­že mě baví před­sta­va pomá­hat ostat­ním. Přijde mi fajn hrát něko­ho, kdo má tako­vý cíl, a mys­lím, že bych si to uži­la i ve sku­teč­nos­ti.

Ve fil­mu musí­te s Arianou a Durim čelit těž­kým zkouškám, co pro Vás osob­ně bylo nej­těž­ší? Nejtěžší bylo asi zapa­ma­to­vat si text a záro­veň pama­to­vat, co přes­ně se v dané scé­ně ode­hrá­vá. Nestačilo jen říct správ­ná slo­va, ale taky se hýbat, rea­go­vat a mít všech­no v hla­vě. Byla to výzva, ale prá­vě pro­to mě herec­tví baví – není to jen o mlu­ve­ní, ale i o tom, jak celou posta­vu zahra­je­te.

Jak jste si uži­la natá­če­ní a co vás nej­víc bavi­lo?

Role mě hod­ně bavi­la a ani si nevy­ba­vím nic, co by mi při­šlo vylo­že­ně těž­ké. Největší zába­va byly urči­tě scé­ny, kde jsem měla okři­ko­vat Duriho. Bylo to výraz­né, plné emo­cí, a pokaž­dé jsme se u toho nasmá­li.

Prozradíte něja­kou zají­ma­vost nebo vtip­ný moment z natá­če­ní, kte­rý se vám vyba­ví? Jednoznačně nepo­ve­de­né scé­ny. Pamatuji si tře­ba, jak měl Kryštof (Duri) zachy­tit Arianu, aby nespadla, a mís­to toho na ni jen zařval „áááá“, pro­to­že se lekl. Celý štáb se smál a vznik­la z toho skvě­lá blo­o­pers scé­na. Tyhle momen­ty mám asi nej­rad­ši.

Nakolik je pro vás důle­ži­tá na pla­ce vlast­ní před­sta­vi­vost?

Bez ní by to asi vůbec nešlo. Snažím se ji pou­ží­vat co nej­víc, ale vel­kou roli v tom mají i reži­sé­ři, kte­ří přes­ně vědí, jak má scé­na vypa­dat. Je úžas­né stát upro­střed něče­ho, co před­tím exis­to­va­lo jen v něčí hla­vě.

Co na to říka­li vaši spo­lu­žá­ci, když zjis­ti­li, že hra­je­te v pohád­ce?

Měla jsem z toho obrov­skou radost a kama­rá­di taky. Spolužáci už jsou zvyklí, že občas někde natá­čím, tak­že to vza­li úpl­ně v kli­du. Nikdo se moc nevy­ptá­val, spíš mě pod­po­ři­li a já byla ráda.

Máte kro­mě hra­ní ješ­tě něja­ké koníč­ky nebo záli­by?

Baví mě volej­bal a soft­ball, pro­to­že jsou to týmo­vé spor­ty a člo­věk se u nich vyřá­dí. K tomu zpí­vám a občas hra­ji na kyta­ru. Hudba je pro mě skvě­lý způ­sob, jak si odpo­či­nout, a sport mě zase nabí­jí ener­gií.

Jak vypa­dá váš běž­ný den, když zrov­na nena­tá­čí­te?

Docela nor­mál­ně. Jdu do ško­ly a pak mám tré­nin­ky nebo se sejdu s přá­te­li. Snažím se stí­hat ško­lu, sport i vol­ný čas, tak­že je to občas hek­tic­ké, ale prá­vě to mě baví. Někdy je těž­ší dou­čit se lát­ku, když kvů­li natá­če­ní chy­bím. To mi dá zabrat, pro­to­že musím dohá­nět, co už mají ostat­ní za sebou. Ale když si to člo­věk dob­ře roz­vrh­ne, dá se to zvlád­nout.

Jak jste se k herec­tví dosta­la?

Byla to náho­da. Kamarádka mojí mam­ky pra­co­va­la v cas­tingo­vé agen­tu­ře a navrh­la, jest­li bych to nechtě­la zku­sit. Hned jsem vědě­la, že mě to bude bavit, a zača­la cho­dit na cas­tingy. Dodnes je pro mě hra­ní hlav­ně zába­va, ne povin­nost.

Vzpomenete si na svůj úpl­ně prv­ní záži­tek z natá­če­ní?

Byla jsem asi šes­ti­le­tá a toči­la rekla­mu se svo­jí nej­lep­ší kama­rád­kou. Natáčeli jsme ven­ku v zimě, ale rekla­ma byla na let­ní gri­lo­vá­ní, tak­že jsme měli ten­ké boty a bylo nám tro­chu zima. Přesto to byl skvě­lý záži­tek, na kte­rý ráda vzpo­mí­nám.

Naučila jste se při natá­če­ní něco nové­ho?

Musela jsem se tře­ba nau­čit faleš­ně hrát na kla­vír. V jed­nom seri­á­lu jsem měla půso­bit jako zku­še­ná pia­nist­ka, i když jsem ve sku­teč­nos­ti neza­hrá­la ani jeden tón. Bylo vtip­né sna­žit se, aby to vypa­da­lo věro­hod­ně.

Jaké role bys­te si přá­la ztvár­nit v budouc­nu, tedy pokud se chce­te stát hereč­kou?

Určitě něco z fan­ta­sy. To je můj nej­ob­lí­be­něj­ší žánr, už od mala mě fas­ci­nu­je. Strašně by mě bavi­lo zahrát si v pří­bě­hu, kte­rý člo­vě­ka pře­ne­se do úpl­ně jiné­ho svě­ta.

Máte herec­ký vzor, ke kte­ré­mu vzhlí­ží­te?

Obdivuji Emmu Watson. Je pro mě nej­vět­ší inspi­ra­cí. Chytrá, talen­to­va­ná, a ješ­tě k tomu se věnu­je i důle­ži­tým věcem mimo herec­tví.

Jaká je vaše nej­ob­lí­be­něj­ší pohád­ka?

Rozhodně Harry Potter. Už jako malá jsem si přá­la být sou­čás­tí kou­zel­nic­ké­ho svě­ta. Právě díky tomu jsem si fan­ta­sy tak zami­lo­va­la.

Co bys­te chtě­la, aby si divá­ci odnes­li z fil­mu?

Hlavně spous­tu zážit­ků a emo­cí. Příběh má skvě­lé zvra­ty, kte­ré doká­žou pře­kva­pit, a záro­veň i chví­le, co člo­vě­ku zůsta­nou v hla­vě. Doufám, že to na divá­ky zapů­so­bí stej­ně sil­ně, jako na mě.

Medailonek Veroniky Bartákové

Veronika Bartáková (4. 1. 2011) je mla­dá hereč­ka, pro kte­rou je pohád­ka Zrození alchy­mist­ky jejím prv­ním vel­kým fil­mo­vým poči­nem. Diváci ji dosud moh­li vidět v popu­lár­ních tele­viz­ních seri­á­lech ZOO – nové začát­ky, Dobré ráno, Brno!, 1. mise či Modrý kód.