#1905: Punisher MAX 5: Otrokáři - 80 %

Načítám počet zobrazení...

No kru­ci... já jsem si váž­ně říkal, že už na to Ennis neměl a že série „Punisher MAX“ byla tou, kte­rou dokle­pal jenom pro­to, že nad ním fanouš­ci láma­li hůl poma­lu, ale ono se uka­zu­je, že někte­ré ty pří­běhy v rám­ci série „Punisher MAX“ jsou oprav­du dob­ré. A kni­ha „Punisher MAX 5: Otrokáři“ roz­hod­ně dob­rá je. A není to náho­da. Ona byla dob­rá i kni­ha „Punisher MAX 4: Dole je naho­ře, čer­ná je bílá“. Garth Ennis se ten­to­krát vydal zase tro­chu jinam, i když nava­zu­je na před­cho­zí dění, ale před­sta­vu­je nové posta­vy a také nové téma. Tohle už není jen vál­ka gan­gů, tohle je i hlub­ší spo­le­čen­ská stu­die toho, co se v Americe děje. I když to jsou vlast­ně mafi­án­ské pří­běhy nor­mál­ně, jen jsou tako­vé bla­ze­o­va­né. V pří­pa­dě Punishera je to ale drs­né.

A drs­né je to i v pří­pa­dě kni­hy „Punisher MAX 5: Otrokáři“. Na prv­ní pohled je to pou­ze pří­běh o obcho­du s bílým masem. Jenže do toho Ennis při­dal své posta­vy a schop­nost vytvo­řit je živé a záro­veň zapa­ma­to­va­tel­né, a samo­zřej­mě pomoh­lo i to, že kresbu má na svě­do­mí Leandro Fernandez, kte­rý se pros­tě nebo­jí zná­zor­ňo­vat i to, co by jiní nekous­li. A jejich spo­lu­prá­ce v tomhle smys­lu opět zafun­go­va­la a kni­ha „Punisher MAX 5: Otrokáři“ je drs­ným čte­ním, kte­rý v sobě má pořád­nou dáv­ku expli­cit­nos­ti, ale i pří­běh, kte­rý s vám doká­že hnout. Taková kom­bi­na­ce je z těch, jež se mi zamlou­va­jí.

Frank byl na večer­ní akci, kdy chtěl jen sejmout pár nýman­dů, kte­ří obcho­du­jí s dro­ga­mi. Prostě jed­na z mno­ha zastá­vek na jeho nikdy nekon­čí­cí ces­tě do zatra­ce­ní. Sejmout pár dal­ších, udě­lat si pár záře­zů ale mít jis­to­tu, že tohle stej­ně nikdy neskon­čí, že zlo­čin dál bude měs­tu vlád­nout. Jenže ten­to­krát se sta­ne něco tro­chu neče­ka­né­ho. Frankovi zkří­ží ces­tu mla­dá žena. V dob­rém smys­lu. Nejde po něm, ale on jí pomů­že. A žena chce pomoct. Mluví pří­zvu­kem, zmí­ní mrt­vé dítě. A tak Frank udě­lá výjim­ku a sku­teč­ně ženě pomů­že Vezme si ji k sobě. A pak zjis­tí, jak se jed­na albán­ská rodi­na pode­psa­la na spous­tě žen beze jmé­na. A je to oprav­du nehez­ký pří­běh, kte­rý není drs­ný jen díky expli­cit­ní kresbě. I ona dove­de být mís­ty umír­ně­ná a sta­čí slo­va pro evo­ko­vá­ní něče­ho sku­teč­ně nehez­ké­ho.

Kniha „Punisher MAX 5: Otrokáři“ jen doka­zu­je, že bych nad Ennisem nikdy neměl lámat hůl, pro­to­že i když nepři­jde s vylo­že­ně novým pří­stu­pem nebo kon­cep­tem, napí­še tako­vý pří­běh, kte­rý je pros­tě dob­rý a kte­rý vás dove­de napl­no oslo­vit S kni­hou „Punisher MAX 5: Otrokáři“ se mu to v mém pří­pa­dě opět poved­lo. Líbí se mi, jak změ­nil téma, jak se zby­teč­ně nebabrá ve vál­ce gan­gů, kde už není moc co vymýš­let, ale jak pros­tě kouk­ne na jed­nu epi­zod­ku Punisherova živo­ta a napí­še ji tak, aby zau­ja­la a byla dob­rá. Komiks „Punisher MAX 5: Otrokáři“ je dob­rý také pro­to, že fun­gu­je jako samo­stat­ná kni­ha, a to i pro­to, že se tam v pod­sta­tě žád­ná posta­va z dří­vějš­ka nevra­cí. Po dočte­ní jsem byl vel­mi spo­ko­je­ný.