Vykopávka (Utgrävningen)
Knihu zakoupíte v knihkupectví Minotaur.
Scénář: Max Andersson
Kresba: Max Andersson
Max Andersson je velmi specifický autor, o čemž jsme se mohli přesvědčit v knihách „Pixy“ anebo „Bosenský plackopes“. A nejinak tomu bude v knize „Vykopávka“, na které autor pracoval podle všeho osmnáct let a je na zadní obálce označena jako Maxův komiksový epos. A je to rozhodně epos ve smyslu rozsáhlého díla, protože kniha má 380 stran, což skutečně není málo. Zajímavostí je skutečnost, že každá stránka je jedním panelem, na které většinu není mnoho textu, takže se otáčí docela rychle. I tak vám ale „Vykopávka“ zabere docela dost času, protože tohle rozhodně není čtení, které by bylo jednoduché a pochopení, i když je otázkou, jestli vlastně má smysl se snažit pochopit, co tím autor chtěl říct.
Na zadní straně obálky je také napsáno, že Max Andersson kreslil knihu na základě svých snů. Ve spojení s tím, že ji tvořil osmnáct let, se docela dost vysvětluje a skutečně nemá smysl v tom hledat jednoduché vysvětlení, které zde nalezeno být nemůže. Dovolím si citaci z anotace: „Klubko nečekaně očekávaných událostí se začne rozmotávat a oživlá rodina se hrdinovi začne bez okolků vnucovat do života. Objevuje se sundavací penis, mrtvola pod stolem, okna k pornofilním sousedům, pokoutní laťkové sprchy uprostřed restaurace, máma jakožto přemoudřelá siamská dvojčata, stáda násilných stromů…“ Jako kdyby k tomu ani nebylo nutné nic dodávat. Tohle prostě není tradiční a jsou zde nápady, které vás přimějí často jen vrtět hlavou.
Ale musí se nechat, že ty nápady jsou skutečně originální a podány v šílené kompozici. Při dočtení knihy jsem si říkal, že za sebou mám skoro 400 stran komiksu, ale vůbec netuším, o čem to bylo. A asi ani nejde o to, abyste to jako celek pochopili. Jde o to, jak na vás udělá dojem Maxova fantazie, jak na vás budou působit jednotlivé scény a dějové zvraty, jak na vás budou působit jednotlivé postavy. I když se jedná o snové výjevy - a skutečně máte pocit, že jste součástí jednoho velkého a hodně šíleného snu - tak je zde pořád děj, který někam ubíhá, a jsou zde společensky-kritické prvky, které se dají celkem snadno odhalit a které si v té záplavě šílenství uvědomíte. Opravdu to není jenom vrstvení asociací a snů v surrealistickém duchu, je v tom něco trochu víc.
Kniha „Vykopávka“ není pro každého, ale to žádná Maxova kniha. Musíte se s tím smířit a je jasné, že do knihy byste měli jít hlavně ve chvíli, kdy chcete číst něco jiného, kdy chcete zažít něco nového. A rozhodně zažijete. To, co vás zde čeká, je naprosto nečekané, nepředstavitelné, zvláštně úchylné, ale pořád do jisté míry krásné. Tohle je komiksové umění, aby prezentovalo i příběhy, které jinak prezentovat nejdou. A bez vizuální stránky, kterou mají Anderssonovy komiksy, by „Vykopávka“ prostě nemohla existovat. Je to osobní dílo, které nemohl nikdo jiný vytvořit. A díky tomu funguje. Jen vám rozhodně nezaručím, že se vám bude líbit. Může se stát přesně pravý opak. I tak ale podobný zážitek podruhé mít nebudete.
