#1944: Pupíky 8: Ex, drogy a rock’n’roll - 90 %

Na trhu je osmá kni­ha ze série „Pupíky“, což je jed­na ze sérií, kte­ré se sta­ly mou srd­co­vou zále­ži­tost. Tohle je prost něco, co bych rád četl kaž­dý rok - a to se do jis­té míry aktu­ál­ně i daří - pro­to­že auto­ři jsou pros­tě dob­ří a vy víte, že od nich dosta­ne­te něco, co vás zase dosta­ne. No dob­ře, když se na trh dosta­la kni­ha „Pupíky 8: Ex, dro­gy a roc­k’­n’roll“, byl jsem tro­chu skep­tic­ký, pro­to­že jsem si říkal, že už to po osmé asi nebu­de ono, že už asi nema­jí moc čím pře­kva­pit, že není moc kam posu­nout pří­běh. Trochu jsem si říkal, že už autor­skou dvo­ji­ci ani tolik hlav­ní linie neba­ví, pro­to­že jim v mezi­ča­se vyšel i sešit „Pupíky - Krávovinky 1: Kámošky jak krá­va“, kde se věnu­jí udá­los­tem před aktu­ál­ním děním, spí­še tako­vé odde­cho­věj­ší čte­ní, kde si hol­ky z Karin ješ­tě děla­jí sran­du. Ale Delaf a Dubuc se vrá­ti­li i k hlav­ní­mi pří­bě­hu a po něko­li­ka strán­kách mě zase pře­svěd­či­ly, že na to pořád mají a že dove­dou pře­kva­pit vývo­jem.

Na kni­ze „Pupíky 8: Ex, dro­gy a roc­k’­n’roll“ už je tro­chu vidět, že mají auto­ři urči­tou kost­ru, pod­le kte­ré jedou. Na začát­ku jsou tro­chu úsměv­něj­ší téma­ta, je to tako­vé odleh­če­něj­ší, ale jakmi­le se sešit blí­ží ke své­mu finá­le, najed­nou jsou zde zvra­ty, kte­ré bys­te neče­ka­li. Ale prá­vě s těmi zvra­ty posta­vy nesku­teč­ně ros­tou a vy máte chuť sešit roz­tr­hat, pro­to­že jste naštva­ní z toho, že je konec a vy bude­te muset čekat aspoň ten rok na dal­ší díl. A to může být k nesne­se­ní. Ano, i sešit „Pupíky 8: Ex, dro­gy a roc­k’­n’roll“ je na kon­ci tako­vý, jaký chce­te číst. Prostě nesmír­ně dob­rý, kdy se skvě­le zamí­chá kar­ta­mi a vy jen bude­te netr­pě­li­vě otá­čet strán­ku za strán­kou. A při­tom „Pupíky 8: Ex, dro­gy a roc­k’­n’roll“ pořád fun­gu­je jako stri­po­vá kni­ha, kdy kaž­dá strán­ka má svou poin­tu. Tohle je z hle­dis­ka autor­ské­ho obdi­vu­hod­né.

Co se děje v osmém díle série „Pupíky“? Karin je se svou kape­lou, respek­ti­ve s albí­no­vou kape­lou a sna­ží se nahrát des­ku, aby pro­ra­zi­li, dokud se o nich ješ­tě mlu­ví, i když hlav­ně v sou­vis­los­ti s býva­lým čle­nem, kte­rý se uká­zal vra­hem. Vicky a Jenny jsou stá­le na ško­le, ale už nejsou stře­dem pozor­nos­ti, Karin je před­či­la, což se jim ani tro­chu nelí­bí. Každá má ale svo­je vlast­ní pro­blémy, hlav­ně pro­to, že spo­lu muse­jí nuce­ně žít, a ne zrov­na v luxu­su, což Jenny tak neva­dí ale viky to nese doce­la těž­ce. Jenny je zami­lo­va­ná do lose­ra, což těž­ko sná­ší, ale sna­ží se mu svým zvlášt­ním způ­so­bem nad­bí­hat. Vicky se sna­ží žít posta­ru, ale nějak to nefun­gu­je. Něco vza­du v hla­vě hlo­dá. Jasně, zní to jako teen roman­tic­ká tele­no­ve­la, ale na roz­díl od nich je tohle vtip­né a má to fakt super zvra­ty, kdy ta gra­da­ce ve finá­le je až sko­ro nesku­teč­ná. Vážně jako když někdo zamí­chá kar­ta­mi a roz­dá vám úpl­ně jiné.

Takže i když se to zdá sko­ro nesku­teč­né, kni­ha „Pupíky 8: Ex, dro­gy a roc­k’­n’roll“ je pořád vel­mi dob­rý a e fajn, že ji máme na tro­chu vel­mi brzo. Co už tolik fajn není, to je sku­teč­nost, že se v tex­tu dá najít doce­la dost chyb, kdy chy­bí pís­me­no nebo je tam pře­klep. Zase tolik tex­tu v komik­su není, aby se tohle neda­lo vychy­tat. Je to ško­da, když tam zůsta­nou. Jinak ale nemám komik­su „Pupíky 8: Ex, dro­gy a roc­k’­n’roll“ moc co vytknout. Tyhle hol­ky mě zase doká­za­ly strh­nout, zase jsem se smál, ale tro­chu mě u jejich osu­dů i mra­zi­lo. A je to sku­teč­ně umě­ní, aby tvůr­ci tohle zvlád­li na tak malém pro­sto­ru u komik­su, kte­rý by měl být pri­már­ně zábav­ný. Ale on je pře­de­vším kva­lit­ní, to se mu musí nechat. Nezbývá než se těšit na to, že Delaf a Dubuc budou dál vydá­vat v tem­pu sne­si­tel­ném a my se bude­me moct těšit na to, co si pro nás při­chys­ta­jí. Bude to urči­tě zase dob­ré.