Ve službách Nuly 7 (Zero no Tsukaima 7)
A jsme na konci. A je to dobře. Bohužel se stalo to, čeho jsem se už delší dobu obával. Tedy samozřejmě kromě toho, že poslední dvě knihy jsou vlastně jednou knihou pro klasickou sérii a následně prostorem pro nějaké ty bonusové příběhy, tak Nana Močizuki ještě došla k tomu, že prostě nebyla schopna v příběhu přijít s něčím, co by bylo neočekávané. A to zde skutečně nic takového není. Všechno se odehraje tak, jak byste předpokládali, jen se zde nechá otevřený prostor pro to, jak se asi dál bude vyvíjet vztah hlavní dvojice. Trochu otevřený zůstal i příběh Henrietty, ale to nevadí, protože pro tento případ zde je bonusový příběh, který všechno vyřeší.
Nakonec v tom bonusovém příběhu se trochu řeší i vztah hlavní dvojice, takže on je takovým tím zakončením, bonusem, který autorka napsala i sama pro sebe, aby všechno uzavřela tak, že by sama mohla být celkem spokojená. A je to asi tak. Jako kdyby už v tomhle světě nebylo co vyprávět, jako kdyby už zde nebyl zajímavý příběh, který by bylo možné sdělit. Došli jsme zakončení, a to je hlavní, autorka nás nenechala tápat a rozloučila se s postavami nikoli přímo se ctí, ale aspoň způsobem, že mohou být spokojeni ti, kdo si postavy oblíbili. To je dobře, protože jinak by byla kniha ještě větším zklamáním. Otevřený konec se nekoná.
Co bylo potřeba vyřešit? Bylo potřeba vyřešit politickou situaci, bylo potřeba vyřešit to, kým je vlastně Luisa, že možná není tak obyčejná, jak by se na první pohled zdálo, bylo potřeba dořešit Saita a to, jestli zůstane, bylo potřeba dořešit jeho vztah k Luise. To poslední sice má ještě hodně co k řešení, ale je celkem jasné, jak se jejich vztah bude vyvíjet, tedy v souvislosti s tím, jak se vyvíjel doposud. Bude to pořád stejné, ale oba o jednom a tom druhém budou vědět, co si myslí. Je to fajn, je to romantické a je zde snaha pořád o to, aby to bylo vtipné. Moc vtipné to už v závěru není, a překvapivě se nehraje ani na nostalgii, která se v závěru nevyužívá. Dle mého to je vše dáno tím, jak bylo potřeba rychle příběh zakončit.
Série „Ve službách Nuly“ byla takovou průměrnou, ale byla zde naděje, že se autorka pokusí o nějaké finále, které by mohlo být slzopudné a celkem by fungovalo. Nana Močizuki do rizika nešla a s postupem se její série propadala v kvalitě, což bylo dáno hlavně tím, že přestal fungovat humor. Je to škoda, protože právě humor byl to, co vás na začátku dostalo a co vás přimělo si čtení užívat. Postupná jednotvárnost a jen ojediněle dobré nápady, které se sem tam projevily, prostě nestačily. Nebylo to dost dobré, aby to bavilo celou dobu. Kniha „Ve službách Nuly 7“ už je pak jen důsledkem toho, že ke konci to moc nefungovalo. Podobně jako u knihy „Ve službách Nuly 6“ jsou pak bonusové příběhy tím, co baví víc.
Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
„Ve službách Nuly 1″
„Ve službách Nuly 2″
„Ve službách Nuly 3″
„Ve službách Nuly 4″
„Ve službách Nuly 5″
„Ve službách Nuly 6″
