25. hodina - Poslední den svobody Edwarda Nortona

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Svobodný život Montyho Brogana (Edward Norton) se rych­le chý­lí ke kon­ci - za 24 hodin si začne odpy­ká­vat sed­mi­le­tý trest ve věze­ní. Někdejší král Manhattanu dá brzy sbo­hem způ­so­bu živo­ta, na kte­rý si zvy­kl - život­ní­mu sty­lu, kte­rý mu ote­vřel dve­ře nej­lu­xus­něj­ších newy­or­ských klu­bů, ale také jej odci­zil od jeho nej­bliž­ších. Během posled­ní­ho dne na svo­bo­dě se Marty poku­sí zno­vu spo­jit se svým otcem (Brian Cox), kte­rý na něj nikdy neza­ne­vřel, a sejde se ...se dvě­ma nej­lep­ší­mi přá­te­li ze sta­rých časů, Jacobem (Philip Seymour Hoffman) a Slaughterym (Barry Pepper). Ve hře je také jeho pří­tel­ky­ně Naturelle (Rosario Dawson), kte­rá moh­la (ale nemu­se­la) být člo­vě­kem, díky jehož infor­ma­ci se o Montyho zača­la zají­mat poli­cie. Monty si není ničím pří­liš jis­tý, ale s rych­le ubý­va­jí­cím časem je tře­ba uči­nit něko­lik důle­ži­tých roz­hod­nu­tí.

Režisér Spike Lee pat­ři mezi vel­mi talen­to­va­né fil­ma­ře, kte­rý sto­jí tře­ba za fil­my jako Jednej správ­ně či BlacKkKlansman. Jakožto k scé­náris­to­vi jsem si ale u jeho fil­mů vždy našel men­ší výtky a prá­vě mož­ná pro­to je můj nej­ob­lí­be­něj­ší film od Spikea Lee ten film ke kte­ré­mu Lee scé­nář vůbec nepsal.

Strůjcem scé­ná­ře k 25. hodi­ny je totiž David Benioff (kte­rý se poz­dě­ji stal jed­ním ze showrun­ne­rů Hry o trů­ny), kte­rý navíc scé­nář napsal dle své stej­no­jmen­né nove­ly. A jak je vět­ši­nou těž­ké zadap­to­vat něja­kou kni­hu do fil­mo­vé­ho scé­ná­ře, tak prá­vě u pří­pa­dů jako Benioff/25. hodi­na je více než jas­né, že pokud ten dotyč­ný umí psát fil­mo­vý scé­nář tak může vznik­nout pove­de­ná adap­ta­ce. Kombinací režie Spikea Lee a scé­ná­ře Benioffa tak ve finá­le vzni­ká vel­mi sil­né dra­ma, kte­ré skvě­le vysti­hu­je život ve spo­leč­nos­ti a prá­vě pro­to tak sedí k něko­mu jako je Spike Lee, kte­rý ale ten­to­krát po Jednej správ­ně nebo Malcolmu X dává raso­vou nevra­ži­vost stra­nou a i pro­to, že ten­to­krát díky své neú­čas­tí na scé­ná­ři nemá mož­nost tak bru­tál­ně pro­sa­zo­vat své poli­tic­ké názo­ry je 25. hodi­na za mně urči­tě vrcho­lem jeho kari­é­ry. Přesto ale záplet­ka 25. hodin vysvět­lu­je proč by měl zrov­na někdo jako Spike Lee tuto lát­ku adap­to­vat.

25. hodi­na je fil­mem ve kte­rém hlav­ní hrdi­na Monty Brogan začí­ná novou eta­pu své­ho živo­ta. Uvědomuje si, že si odse­dí výraz­nou dobu ve věze­ní, záro­veň ale počí­tá, že po kon­ci tres­tu sku­teč­ně začne nano­vo. Ještě před začát­kem jeho vězeň­ské­ho poby­tu ale pře­ce jen musí roz­lou­čit s lid­mi na kte­rých mu zále­ží. Všechny tyhle sil­né momen­ty fun­gu­jí pře­de­vším díky mis­trov­ské­mu výko­nu Edwarda Nortona, kte­rý zde za mně před­vá­dí svůj život­ní výkon. Zároveň ale Spike Lee skvě­le pra­cu­je i s ostat­ní­mi posta­va­mi, ať už se dvě­ma nej­lep­ší­mi kama­rá­dy Montyho v podá­ní Philipa Seymoura Hoffmana či Barryho Peppera. Hoffman je jako vždy vel­mi super, Barry Pepper zde poté po výraz­ných ved­lej­ších rolích ve fil­mech Zachraňte vojí­na Ryana a Zelená míle dostá­vá výraz­něj­ší pro­stor a i on zde prav­dě­po­dob­ně před­vá­dí svůj život­ní výkon. Zároveň se tu ale nesmí zapo­me­nout na bra­vur­ní­ho Briana Coxe, kte­rý jed­nou dostá­vá mož­nost před­vést se v nezá­por­né roli, vel­mi fajn Rosario Dawson nebo Annu Paquin.

Zároveň krom osob­ní záplet­ky o ukon­čo­vá­ní a začát­ku život­ních etap se tu obje­vu­je výraz­ný dějo­vý prvek a to vyrov­ná­vá­ní se s udá­lost­mi po 11. září. Prvek, kte­rý v kniž­ní před­lo­že chy­bí, pro­to­že se kni­ha vyda­la ješ­tě před 11. zářím a i on ve finá­le ve spo­je­ní s tou­to osob­ní záplet­kou fun­gu­je a to pře­de­vším v rám­ci napros­to bra­vur­ní­ho zrca­dlo­vé­ho mono­lo­gu ve kte­rém se Monty obu­je nejen do svých blíz­kých ale i do fun­go­vá­ní celých Spojených stá­tů a prá­vě ve spo­je­ní Leeho dyna­mic­ké režie, Nortona napros­to feno­me­nál­ní­ho herec­ké­ho výko­nu a skvě­lé­mu stři­hu vzni­ká jed­na z nej­pa­měti­hod­něj­ších fil­mo­vých scén dob a to i přes­to, že jde oprav­du jen o zob­ra­ze­ní vnitř­ních poci­tů pro­ta­go­nis­ty.

Právě díky tomu­to a podob­ným momen­tům je 25. hodi­na malým a záro­veň vel­kým fil­mem. Fenomenálními výko­ny, skvě­le pad­nou­cí hud­bou Terence Blancharda, kame­rou Rodriga Prieta a hlav­ně onou sve­ře­postí a silou celé­ho vyprá­vě­ní, kte­ré vrcho­lí jed­ním z nej­pů­so­bi­věj­ších kon­ců všech dob vzni­ká jeden z nej­sil­něj­ších fil­mo­vých zážit­ků v ději­nách kine­ma­to­gra­fie, kte­rý je dost mož­ná ve finá­le vidět něko­li­krát a obje­vo­vat v něm postup­ně čím dál tím více vrs­tev a myš­le­nek. I to je důkaz mis­trov­ské­ho kom­plex­ní­ho díla, kte­ré mož­ná bylo krát­ce po obdo­bí úto­ku na 11. září aktu­ál­něj­ší, nic ale neztra­ti­lo na svém kouz­lu a pře­de­vším napros­to mis­trov­ské kva­li­tě. Nejvyšší mož­ný palec naho­ru už jenom díky Fuck mono­lo­gu!

Trailer:

Verdikt: 5 z 5

Photo © 2002 Touchstone Pictures

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře