#9 - Dr. Jekyll a pan Hyde

Bylo by zvlášt­ní, kdy­by mezi výčtem 101 nej­lep­ších horo­rů chy­běl pří­běh dr. Jekylla a pana Hydea. Tenhle pří­běh sem pros­tě pat­ří a navíc v osca­ro­vém podá­ní Fredrica Marche je to úžas­ná podí­va­ná.

Dr. Jekyll a pan Hyde

Dr. Jekyll and Mr. Hyde

USA, 1931, 96 minut

Režie:   Rouben Mamoulian

Scénář: Samuel Hoffenstein a Percy Health pod­le romá­nu Roberta Louise Stevensona

Hrají:

Fredric March (Dr. Henry Jekyll/Pan Hyde)

Miriam Hopkins (Ivy Pearson)

Rose Hobart (Muriel Carew)

Holmes Herbert (Dr. Lanyon)

            Příběh dok­to­ra Jekylla a pana Hydea je jed­ním z nej­zná­měj­ších horo­ro­vých pří­bě­hů vůbec. Jeho autor Robert Louise Stevenson vytvo­řil legen­du, kte­rá v mno­ha podo­bách a pře­dě­láv­kách exis­tu­je dodnes. Vždyť co jiné­ho je oblí­be­ný komik­so­vý „hrdi­na“ Hulk, než moder­ní ver­ze dok­to­ra Jekylla a pana Hydea. Dr. Jekyll je vděč­né téma pře­de­vším pro­to, že zde ote­ví­rá­me pomy­sl­nou Pandořinu skříň­ku vlast­ní­ho pově­do­mí a pozná­vá­me, že v nás je zví­ře, kte­ré ne vždy doká­že­me ovlá­dat. Ač je pan Hyde vyob­ra­zen jako mon­strum, je to dáno pře­de­vším tím, aby se od nás odli­ši­lo, ale díky tomu, že je zde něko­li­krát zob­ra­ze­na názor­ná pře­mě­na uzná­va­né­ho věd­ce a oblí­be­né­ho hod­né­ho člo­vě­ka, mno­hem jas­ně­ji nám dojde, že Hyde není někdo cizí, ale je to sou­část toho milé­ho muže. Hyde je sou­část kaž­dé­ho z nás. Chemická lát­ka, kte­rou Jekyll vytvo­řil, je pou­ze jaký­si posi­lo­vač toho zví­ře­te. Jenže někte­ří lidé tenhle posi­lo­vač nepo­tře­bu­jí, jejich zví­ře­cí slož­ka u nich pře­vlá­dá auto­ma­tic­ky. Lektvar není omluvou, lek­tvar je pou­ze pro­střed­kem. Uvědomujeme si to hlav­ně ve chví­li, kdy Jekyll už nepo­tře­bu­je nic pít, aby se v Hydea pro­mě­nil. Jeho duše je ovlá­dá­na zví­ře­cí slož­kou a on se jí nedo­ve­de brá­nit. Pudy jsou sil­něj­ší než morál­ka, než spo­le­čen­ský kodex. Zlo je u Jekylla sil­něj­ší než dob­ro. A tak musí být potres­tá­no.

            Ač byl ten­to pří­běh zfil­mo­ván nesčet­ně­krát, prá­vě ver­ze z roku 1931 je pova­žo­vá­na za nej­lep­ší. Je to dáno pře­de­vším tím, že úlo­ha hlav­ní posta­vy byla svě­ře­na her­ci, kte­rý se své­ho úko­lu cho­pil sku­teč­ně svě­do­mi­tě a zahrál Jekylla/Hydea tak, že to oce­ni­la i poro­ta, kte­rá udí­lí Oscary. Jako jeden z mála her­ců si March odne­sl Oscara za roli v horo­ro­vém sním­ku. Není se čemu divit. Jeho herec­tví je pře­svěd­či­vé, a to jak ve chví­li, kdy hra­je Jekylla, tak ve chví­li, kdy hra­je Hydea. K tomu by nepo­tře­bo­val ani líče­ní, jež z něj dělá netvo­ra, kte­rý je sku­teč­ně děsi­vý. Ale nad vizá­ží jed­no­znač­ně ční jeho činy a cho­vá­ní, přes­ně jak to bylo v pří­bě­hu zamýš­le­no. Z Hydea jde strach, pro­to­že je vše­ho­schop­ný, sám se nebo­jí, a nási­lí a ubli­žo­vá­ní jsou mu vlast­ní. Pouze pře­si­la jej doká­že pře­mo­ci, pou­ze smrt.

            Hyde je ztě­les­ně­ním chtí­če, kte­rý se Jekyll sna­ží potla­čit. To, co Jekyll nedo­ká­že, činí Hyde bez mrk­nu­tí oka. Chce si uží­vat, chce ubli­žo­vat, chce být tím, kdo má navrch. Frederic March do Hydea vlo­žil tako­vé úsi­lí, že se mu toto vše poda­ři­lo, a tak film vyzní­vá vel­mi sil­ně. Ve chví­li, kdy se Hyde vrá­tí k Ivy, i když ji Jekyll ujiš­ťo­val, že se s ním již nikdy neu­vi­dí, má divák jas­no, k čemu dojde. Nemůže se mýlit. A záběr na sou­so­ší s andě­ly je pod­tr­že­ním činu, kte­rý Hyde prá­vě spáchal.

            Osobně mám ten­to pří­běh vel­mi rád a musím říci, že jeho 80 let sta­ré zpra­co­vá­ní je úchvat­né. I po strán­ce tech­nic­ké. Velmi ino­va­tiv­ní, na teh­dej­ší dobu, mi při­jde poměr­ně vel­ké množ­ství zábě­rů, kte­ré jsou sní­má­ny jako­by oči­ma hlav­ní­ho hrdi­ny, hlav­ně zábě­ry do zrca­dla jsou sku­teč­ně parád­ní. Nejúžasnější se mi však jeví pře­mě­na Jekylla na Hyda. Kamera vět­ši­nou celou dobu zabí­rá Marchovu tvář, kte­rá se postup­ně roz­růz­ní, až se z ní sta­ne obli­čej mon­stra. V tom­to momen­tu sku­teč­ně vzdá­vám tri­ka­řům hold, pro­to­že z počát­ku je změ­na nasní­má­na vel­mi poma­lu, tak­že zde nejsou patr­né sko­ky, což je mar­kant­něj­ší pře­de­vším u Jekyllovy posled­ní změ­ny.

            Pokud se týká kon­ce pří­bě­hu, asi mu lze těž­ko něco vytknout. Monstrum je zabi­to, ale s ním umí­rá i Jekyll samot­ný, neboť to je jed­na osob­nost. Jeho pře­mě­na zpět na Hydea je doko­ná­ním toho, že mon­strum je člo­vě­kem, jeho neod­dě­li­tel­nou sou­čás­tí.

Proč film zařa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

            Fredric March vytvo­řil tako­vé­ho netvo­ra, kte­rý je ukáz­kou toho, jak zlí lidé mohou být, toho, co se v nás skrý­vá. Film má dob­ře posta­ve­nou atmo­sfé­ru, pře­de­vším v momen­tech, kdy má na scé­nu při­jít Hyde. Scéna s pípa­jí­cím ptáč­kem, kdy se Jekyll popr­vé mění samo­vol­ně, je dokla­dem toho, že není mož­né zví­ře zasta­vit.

Proč film neza­řa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

            Film má poměr­ně poma­lý roz­jezd, ale jeho sto­páž je tako­vá, že to v pod­sta­tě ani neva­dí. Navíc musím říct, že to má i něco do sebe. Vykreslit nej­pr­ve atmo­sfé­ru poklid­nou, do kte­ré se hrůza tepr­ve vkrá­dá. Co si bude­me poví­dat, je to kla­sic­ké sché­ma, kte­ré se hoj­ně uží­vá i v sou­čas­nos­ti.

Další film pat­ří­cí mezi „101 nej­lep­ších horo­rů“ vyjde 13.5.2019

---

Článek je sou­čás­tí seri­á­lu 101 nej­lep­ších horo­rů na inter­ne­to­vém maga­zí­nu Horor-Web.cz.

---

---