Můj soused zabiják 2 - Aneb jak se vraždí ambiciózní pokračování :-(

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Pokud se dob­ře pama­tu­ju, film jako tako­vý by měl být „za kaž­dých okol­nos­tí“ chá­pán jako umě­lec­ké dílo, byť se může při­ho­dit, že své­ho kon­zu­men­ta koli­krát neo­slo­ví. V prvé řadě je tře­ba oce­nit sna­hu tvůr­ců vytvo­řit hod­not­ný výsle­dek a najít v jeho okén­kách nepří­mo řeče­nou myš­len­ku. No... eh... zatím­co v rám­ci evrop­ské kine­ma­to­gra­fie bych s tím­to tvr­ze­ním ješ­tě jakž­takž sou­hla­sil - co se týče fil­mař­ské­ho byz­ny­su v zámo­ří, zde bych musel nao­pak zajmout zce­la opač­né sta­no­vis­ko (ačko­liv mi bloc­kbuste­rov­ská filo­so­fie cel­kem impo­nu­je). V USA pře­ci jen kra­lu­je tzv. „řeč peněz“, čemuž logic­ky odpo­ví­dá i úro­veň zdej­ší kul­tur­ní tvor­by. A tak zatím­co prv­ní díl Mého sou­se­da zabi­já­ka jsme ješ­tě moh­li při­jmout s ote­vře­nou náru­čí (tedy ale­spoň já), zaple­sat u něj nad skvě­lý­mi hláš­ka­mi, Perryho „vozem­bou­chy“ a poko­chat se krás­ně pře­hrá­va­jí­cím Willisem, dru­há část se roz­hod­la vykro­čit zce­la jinou ces­tou a v prů­bě­hu své sto­pá­že jako by drze zkou­še­la trpě­li­vost pří­z­niv­ců původ­ní­ho sním­ku.

Pravda... v dneš­ní době lze jen v mini­mu pří­pa­dech před­po­klá­dat, že urči­té pokra­čo­vá­ní před­čí své­ho před­chůd­ce, a tak asi ani niko­ho neu­ra­zím, když se při­znám, že jsem před pro­jek­cí toho­to vele­dí­la ani žád­ný zázrak neo­če­ká­val (přes­to­že prv­ní díl řadím mezi nej­lep­ší kome­die posled­ní doby). Jak řekl můj kole­ga: vše stě­žej­ní bylo vybu­do­vá­no v jed­nič­ce - padlo v ní něko­lik výstře­lů, vět­ši­na „zlých“ zařva­la a ti méně „zlí“ byli v čele s ustra­še­ným Ozem vyslá­ni vstříc růžo­vou­č­ké­mu hap­py endu ve sty­lu „A žili šťast­ně a zao­pat­ře­ně až do smr­ti“. Není žád­ným tajem­stvím, že se má zvě­da­vost v prů­bě­hu natá­če­ní upnu­la pře­de­vším na to, jak se scé­náris­té doká­ží vypo­řá­dat s tou­to zdán­li­vou uza­vře­nos­tí jed­not­li­vých osu­dů a co zají­ma­vé­ho ze svých kebu­lí vypo­tí.

Jak už to tak ale bývá, zados­tiu­či­ně­ní se v této sou­vis­los­ti dočka­li šibal­sky se usmí­va­jí­cí skep­ti­ci. Finální podo­ba je tako­vá, že kdy­bych ji ohod­no­til slo­vem „prů­měr­ná“, vlast­ní svě­do­mí by mi neda­lo spát a noc co noc by mi způ­so­bo­va­lo noč­ní můry. Bohužel... říká se mi to oprav­du těž­ce - zvláš­tě pak když jsem vel­ký fanou­šek Willisových fil­mů a věr­ný divák tele­viz­ní­ho sit­co­mu Přátelé - ale tohle pokra­čo­vá­ní nesa­há své­mu vzo­ru ani po kot­ní­ky.

A kde se to mis­tr tesař utnul? No... to je asi vel­mi sla­bé slo­vo. Můj sou­sed zabi­ják 2 zao­stá­vá za jed­nič­kou snad ve všech mož­ných ohle­dech - a není to dáno jen tím, že tvůr­ci bez­o­styš­ně vykrá­da­jí původ­ní film (recyklo­vá­no je toho hod­ně - včet­ně pří­bě­hu a úhlav­ní­ho zápo­rá­ka), ale hlav­ně záslu­hou toho, že je v něm zbo­ře­no takřka všech­no, co čini­lo jeho před­chůd­ce při­taž­li­vým. A to se týká zejmé­na samot­ných postav.

Nejrazantnější změ­nu zažil za ty dva roky fil­mo­vé­ho živo­ta někdej­ší nájem­ný zabi­ják Jimmy Tulipán, nyní šikov­ná domá­cí hos­po­dyň­ka (či spí­še puť­ka), běha­jí­cí po domě s vysa­va­čem, jin­dy s pra­chov­kou či vařeč­kou. Časy, kdy Willisův Tudeski budil respekt jen pou­ho­pou­hým pohle­dem, jsou nená­vrat­ně ztra­ce­ny v pro­pad­liš­ti dějin. No a když se k tomu vše­mu ješ­tě při­dá žlu­tý pře­liv na hla­vě „a là Pája Nedvěd“ a cito­vé prů­jmy ohled­ně počůrá­vá­ní a chou­los­ti­vých pro­blé­mů v poste­li (!!!), musí se soud­ný divák sám sebe tázat, jest­li ve fil­mu sku­teč­ně hra­je ten nekom­pro­mis­ní tvrďák... ten Bruce Willis, jenž si udě­lal jmé­no role­mi ve sním­cích jako Smrtonosná past nebo Poslední skaut.

Ostatní hrdi­no­vé byli podob­ných trans­for­ma­cí naštěs­tí ušet­ře­ni - přes­to jsem se neu­brá­nil dojmu, že jim scé­náris­té jak­si zapo­mně­li zapl­nit zásob­ní­ky komic­ký­mi nábo­ji. Nebohý zubař Oz tak může vrá­žet do nej­růz­něj­ších dve­ří a oken s jakou­ko­li razan­cí, ale kýže­né­ho efek­tu pros­tě nedo­sáh­ne - jeho posta­vě chy­bí ona nesmě­lost a bojác­nost, navíc zda­le­ka tak dob­ře nefun­gu­je jeho spo­lu­prá­ce s Jimmym a vzá­jem­né špič­ko­vá­ní.

O žen­ských před­sta­vi­tel­kách pak ani netře­ba dlou­ze hovo­řit. Ozova man­žel­ka Cynthia hra­je ve fil­mu snad nej­pod­řad­něj­ší roli ze všech, tak­že se ani nedo­sta­ne pořád­ně ke slo­vu, a Jimmyho pří­tel­ky­ně Jill je napro­ti tomu k uzou­fá­ní dětin­ská (ostat­ně jako v prv­ním díle, ale tam to ale­spoň kla­pa­lo).

Zdali jste pro­střed­nic­tvím výše popsa­ných řád­ků naby­li poci­tu, že herec­ké výko­ny v tom­to sním­ku sto­jí tak ako­rát za sta­rou belu, pak věř­te, že prav­da je troš­ku jiná. Willisovi a Perrymu roz­hod­ně nelze upřít sna­hu pozved­nout tuto lát­ku na vyš­ší úro­veň, ale zná­te to... Kde není dob­rý scé­nář, tam ani smrt nebe­re (nebo to bylo jinak?). Na vině je jed­no­znač­ně reži­sér Howard Deutch a dvo­ji­ce pisál­ků Mitchell Kapner a George Gallo.

Jestliže byl prv­ní Můj sou­sed zabi­ják něčím výji­meč­ný, bylo to prá­vě tím, jak šikov­ně balan­co­val na hra­ně gan­gs­ter­ky a lehce ztřeš­tě­né kome­die. Pokračování je v tom­to smě­ru napros­to jiné, už neba­lan­cu­je a se sto­pro­cent­ní zřej­mos­tí se při­klá­ní k žán­ru potrhlé­ho fil­mo­vé­ho sit­co­mu. Samozřejmě, tohle by ani tak nešťast­né neby­lo, to by se však scé­náris­té muse­li nahe­co­vat k výraz­ně lep­ší­mu výsled­ku. Že ve fil­mu chy­bí humor výbuš­né­ho cha­rak­te­ru, to není vzhle­dem k prv­ní­mu dílu ničím pře­kva­pu­jí­cím, ale že v něm není ani jeden vtip, kte­rý by už neza­zněl v jed­nič­ce, to je sko­ro již tra­gic­ké (scé­ny s opi­lým Willisem zde nepo­čí­tám, pro­to­že se ani tak nejed­ná o poku­sy vylou­dit na tvá­ři divá­ka úsměv, jako spí­še o poku­sy pohřbít kult nepře­mo­ži­tel­né­ho poli­cis­ty Johna McClanea).

I když jsem se nedáv­no nechal sly­šet, že na špat­né sním­ky se píšou recen­ze nej­lé­pe, v pří­pa­dě Mého sou­se­da zabi­já­ka 2 se mi při­ho­dil pra­vý opak. U psa­ní toho­to člán­ku jsem se nesku­teč­ně trá­pil a zřej­mě tomu odpo­ví­dá i úro­veň celé­ho tex­tu :-(. Omlouvám se, ale aniž bych se chtěl něja­kým způ­so­bem vykru­co­vat, zřej­mě bude všech­no zavi­ně­né tím, jak hod­ně jsem si oblí­bil původ­ní film a jak vel­ké zkla­má­ní jsem u dvoj­ky zažil.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře