Ahoj, Terezko (Czesc Tereska) 2001

Filmů o dospí­vá­ní, kde se „cosi“ poka­zí je poměr­ně dost. Namátkou mohu zmí­nit Modyssonovo dílo Lilja 4-ever, či němec­ké Děti ze sta­ni­ce ZOO. Snímek Ahoj, Terezko je fil­mem pol­ské­ho reži­sé­ra Roberta Glinskiho z roku 2001. Glinski ke zpra­co­vá­ní své lát­ky při­stou­pil vel­mi zod­po­věd­ně, obě hlav­ní hrdin­ky si vybral ve výchov­ných ústa­vech (a konec­kon­ců ani jejich vlast­ní občan­ský život se moc neli­šil od toho fil­mo­vé­ho), ale pěk­ně popo­řád­ku.
Terezka je doce­la milá dív­ka, zpí­vá v kos­te­le, cho­dí vzor­ně do ško­ly, nekou­ří, nepi­je, sexu­ál­ně neži­je... Její záze­mí ale zrov­na ide­ál­ní není. Matka se sice sna­ží co to jen jde (domlou­vá Terezce vysně­nou návr­hář­skou ško­lu), ale otec je typic­kým pří­kla­dem zkra­cho­va­lé­ho člo­vě­ka, hod­ně pije, je vyho­zen z prá­ce a svo­ji frustra­ci pře­ná­ší i na zby­tek rodi­ny. Terezka ve ško­le potká­vá novou kama­rád­ku Renatu, kte­rá ji uka­zu­je zce­la jiný svět...
Režisér Glinski zvo­lil pro svůj film netra­dič­ní čer­no­bí­lý obraz, kte­rý mi ale při­jde vel­mi vhod­ný, neboť tím jen pod­tr­hu­je šedi­vou atmo­sfé­ru nejme­no­va­né­ho pol­ské­ho síd­liš­tě (prav­dě­po­dob­ně ve Varšavě) a cel­ko­vou depre­si.
Některé scé­ny jsou vel­mi půso­bi­vé, rád bych zmí­nil tře­ba tu, kde rodi­če dáva­jí Terezce pení­ze na lát­ku k šití a když si ona dív­ka jde pro peně­žen­ku (či co), tak se radí o tom, zda ji náho­dou neda­li víc než je tře­ba. Dost sil­ným zosob­ně­ním depre­sí a zou­fal­ství je i posta­va vozíč­ká­ře, kte­rá na mě osob­ně v prv­ních zábě­rech zapů­so­bi­la jako vel­mi sil­ná posta­va, nicmé­ně o to víc je ta změ­na půso­bi­věj­ší.
Film Ahoj, Terezko jis­tě prá­vem pat­ří mezi nej­ví­ce oce­ňo­va­né pol­ské sním­ky posled­ní­ho dese­ti­le­tí (např. cena Krzysztofa Kieslowského).