al 26228rsm
Neuběhly ani dva měsíce od premiéry filmu Dumbo a do kin přichází další Disneyho hraná předělávka jiné z jeho animovaných klasik – tentokrát přišel na řadu Aladinz roku 1992. Příběh o prostém zlodějíčkovi se zlatým srdcem a arabské princezně, jejichž životy zamíchá nález kouzelné lampy a vyvolání Džina garantujícího splnění tří přání, režíroval Guy Ritchie, který svou kariéru započal natáčením komediálně-kriminálních gangsterek, jimiž byly snímky Sbal prachy a vypadni či Podfu(c)k, a v poslední době se i díky filmům Sherlock Holmes nebo Král Artuš: Legenda o meči dočkal pověsti novátora, obohacujícího náměty zažitých příběhů o moderní a originální pojetí.
Zdroj fotek: falcon.cz |
Nový Aladin je také zmodernizovaný a svébytně pojatý, leč nelze tvrdit, že by byl v něčem výraznější než Disneyho hrané verze Alenky v říši divů, Knihy džunglí či Krásky a zvířete. Spíše jde o produkt vytvořený dle představ Disneyho producentů o výpravné, nákladné a barvami hýřící filmové rodinné zábavě vytvořené v souladu se současnými diváckými nároky, v němž je osobitý rukopis Guye Ritchieho snad až na dvě parkourové honičky v ulicích fiktivního města Agrabah prakticky neznatelný. Celková koncepce filmu je navíc poněkud nesourodá a ovlivněná vším možným – děj se odehrává v pouštních lokacích jakéhosi sultanátu (patrně tedy někde v Arábii), přesto se film kromě využívání arabských prvků a audiovizuální stylizace v mnohém inspiruje také indickým Bollywoodem (včetně tanečního čísla na závěr) či estetikou brazilských karnevalů (a bohužel dojde i na breakdance a beatbox).
Problematické je v některých případech i herecké obsazení. Protagonisté hlavních rolí rozhodně umějí zpívat, ovšem ne vždy se do svých rolí hodí a ne vždy jejich výkony stojí za to, což se na snímku projevuje místy dost negativně. Zdaleka nejlépe je na tom Will Smith v roli Džina, který výborně hraje a s přehledem zvládá být hravý, vtipný i dojemný. V podstatě je hlavním tahounem celého filmu, přičemž jakmile na chvíli sleze z plátna, tak herecký průměr klesne pod přijatelnou úroveň.
Mena Massoud, představitel Aladina, a Naomi Scott, představitelka princezny Jasmíny, jsou oproti němu už o dost slabší. Oba jsou sice načančaní a vypulírovaní na maximum, leč hodili by se spíš do nějaké reklamy na luxusní parfém, přičemž po herecké stránce jsou nevýrazní a příliš generičtí, takže si i složitě získávají divácké sympatie. Marwan Kenzari je zas v záporné roli sultánova rádce Jafara se svým koženým projevem vyloženě tragický – je totiž mimořádně nepůsobivý a schází mu jak charisma, tak patřičná padoušská démoničnost.
Dějově je pak hraný Aladin víceméně totožný se svou animovanou předlohou, ačkoli o kopii jedné ku jedné rozhodně nejde, už jen proto, že nová verze je o půl hodiny delší. Novinkou je např. uvozovací linie, v níž je děj filmu vyprávěn coby pohádka dvěma malým dětem, přibyly dvě nové písničky, přičemž ty staré mají nové aranžmá (soundtrack Alana Menkena je mimochodem skvělý), a u některých scén bylo přeházeno jejich pořadí a pozměněn jejich obsah, což byla někdy změna k lepšímu a jindy k horšímu.
Z těch lepších změn stojí za to vypíchnout umocněnou emancipační rovinu princezny Jasmíny, které záleží na budoucnosti lidu, a proto touží převzít po otci sultánské povinnosti a stát se tak první ženou v historii mužských vladařů (v kontrastu se sexistickým Jafarem, podle nějž by měla dbát hlavně o to, aby byla vidět, ne slyšet), a zmíněnou hudební složku. Změny k horšímu tkví spíš v jejich důsledcích, jež spočívají především v naivně přihlouplém chování hrdinů v určitých scénách (třeba když jsou v nebezpečí a ačkoli zrovna mají v ruce lampu s Džinem, tak je nenapadne ji použít a tím tomu nebezpečí zamezit) a ve velké spoustě nedomyšlených detailů, kvůli nimž některé dějové či významové aspekty snímku postrádají smysl nebo rovnou důvod existence (třeba Džinova zmínka o tom, že nedokáže způsobit, aby se někdo do někoho zamiloval, s čímž už se nadále v příběhu nepracuje). Určité pasáže selhávají čistě ve srovnání s animovaným originálem – např. finální potyčka s Jafarem je poněkud uspěchaná a málo gradující – jiné zas ale oproti originálu mohou alespoň uchvátit svou obrazovou pompézností.
Aladin tak na svou sedmadvacet let starou předlohu v mnohém ztrácí a při jejím přepracovávání se dopouští řady nedostatků, které zejména při důkladné znalosti originálu zanechávají hořkou pachuť, i několika přehmatů obzvláště v hereckém obsazení. I přes množství výtek však snímek naštěstí obstojí díky silnému dějovému základu, který pár vad v realizaci snese, a díky skvělému Willu Smithovi a řemeslné profesionalitě tvůrců, jejichž zásluhou je spolu s velkolepou výpravou sledování Aladina přeci jen převážně příjemným zážitkem. A český dabing je tentokrát opravdu dobrý, byť původní znění pochopitelně nic nepřekoná.
Podívejte se na hodnocení Aladin na Kinoboxu.
Nechceš zde reklamu napořád jen za 50 Kč?
Zobrazit formulář pro nákup
Odebírat
Přihlášení
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější komentáře