Alexander Dumas ml. je slavným synem slavného otce. Do povědomí veřejnosti se dostal výše zmíněnou knihou, takže se nabízí myšlenka, že literární genialita otce se přenesla i na syna, nicméně A. D. ml. se literatuře jako takové začal věnovat až v důsledku krutých finančních tísní, což něco vypovídá o jeho životě. I jeho nejslavnější kniha Dáma s kaméliemi (která se velmi proslavila rovněž jako muzikál, či ve Verdiho variaci) je částečně autobiografická. Jedná se o určité vyrovnávání s vlastní minulostí.
Hlavní postavou je Armand, mladý muž, poměrně movitý, což mu umožňuje žít si celkem v poklidu, aniž by musel chodit do práce, či dělat něco podobného - pro muže jeho postavení jistě nevkusného. Celý příběh je v podstatě vyprávění Armanda, jakási zpověď, právě autorovi. Armandův život byl poměrně všední a normální do okamžiku než potkal slavnou kurtizánu Markétu Gautierovou, k níž ihned zahořel pravým citem. Trvalo však dlouho, než Markéta v nesmělém a trochu popném pánovi poznala člověka, kterého sama může milovat, což je luxus, který si dámy její profese dovolit nemohou. Celý příběh je popisem průběhu vztahu mezi Markétou a Armandem, kteří se do sebe postupně více a více zamilovávají. Nicméně Markétina minulost a finanční obtíže je doženou i v jejich vytouženém „hnízdečku lásky“ a příběh končí, jak také jinak, v romantickém duchu tragicky.
Kniha není nijak dlouhá a čte se poměrně dobře, čtenář není zahlcen velkým počtem postav, ale autor se soustředil na ty ústřední, kteří jsou velmi hezky popsané a charakterizované. Velmi zajímavé byly myšlenkové pochody hlavního hrdiny, střídání pocitů radosti s návaly depresí, když od své milované neobdržel slibovaný dopis, různé omluvy, podezírání, žárlivost. To vše je v knize velmi hezky a věrohodně zachyceno, je vidět, že A. D. čerpal často z vlastních zkušeností, která takto převedl na papír velmi přesvědčivě. Jen to dokládá, že muži ani ženy se od 19. století mnoho nezměnili, jen prostředí je jiné. Prostředí a společenské konvence.
