Alita: Bojový Anděl - Recenze - 65%

Nacházíme se v budouc­nos­ti. Vysoce vyspě­lá, mul­ti­kul­tur­ní a kos­mo­po­lit­ní spo­leč­nost žije ve svě­tě totál­ní­ho kon­zu­mu. Ke své­mu zdo­ko­na­lo­vá­ní a k zába­vě vyu­ží­va­jí kyber­ne­tic­kých pro­téz na dal­ších růz­ných robo­tic­kých vylep­še­ní těla. Doktor Ido (Christoph Waltz) se této pro­ble­ma­ti­ce věnu­je. Avšak jeho koníč­kem i pra­cí je hle­dat sta­ré věci, kte­ré ješ­tě mohou pomoct lidem, kte­ří nema­jí na nové.
A na sklád­ce obje­vu­je staré­ho roz­bi­té­ho kybor­ga. Dívku, kte­ré se jme­nu­je Alita (Rosa Salazar). Doktor Ido Alitu při­ve­de zpět k živo­tu. Spolu zjiš­ťu­jí, že si Alita ze své­ho před­cho­zí­ho živo­ta téměř nic nepa­ma­tu­je. Nicméně jí nabíd­ne úto­čiš­tě a věří, že časem si Alita na svou minu­lost vzpo­me­ne. Také je pře­svěd­čen, že je Alita veli­ce výji­meč­ná. Ani netu­ší, jak brzy se uká­že, že má prav­du.
Alita se tak rozkou­ká­vá v novém, lec­kdy dost bru­tál­ním, svě­tě. V něm potká­vá Huga (Keean Johnson). Rebelského mla­dí­ka, kte­rý se pro­tlou­ká živo­tem. Alitě mla­dík impo­nu­je a pozná­vá i dal­ší strán­ky obrov­ské­ho měs­ta. Při jed­né z poty­ček, do kte­rých se záko­ni­tě muse­li dostat, však Alita obje­ví i svou dal­ší strán­ku.
A této strán­ky si vší­ma­jí i čle­no­vé nepřá­tel­ské ban­dy. Díky tomu se sto­čí pozor­nost jejich šéfa pří­mo na Alitu a ten­to zlo­či­nec­ký vůd­ce si po chví­li žádá Alitinu smrt.
Roztáčí se tak kolo­toč zába­vy (hlav­ně sport jmé­nem Motorball), obje­vo­vá­ní, roman­ce, bru­tál­ní akce a smr­ti. Kdo vlast­ně Alita ve sku­teč­nos­ti, respek­ti­ve čím byla dřív? Proč po ní všich­ni tak jdou? A čím je vlast­ně tak výji­meč­ná opro­ti ostat­ním? Co si pře­tech­ni­zo­va­né vel­ko­měs­to při­pra­vi­lo pro Alitu a její novou „rodi­nu“?
Spousta otá­zek, z nichž na spous­tu máte nyní mož­nost zís­kat odpo­vě­di v kinech!

Alita je dal­ší z řady adap­ta­cí knih a komik­sů, kte­ré se v posled­ních letech obje­vu­jí na plát­nech kin. Tentokrát jde o film dle man­ga komik­su, jehož auto­rem je Jukito Kiširo. Komiks se jme­nu­je v ori­gi­ná­lu Gunnm, nicmé­ně v našich kon­či­nách ho najde­te pod názvem Alita. Takže Japonci a jejich kul­tu­ra fas­ci­no­va­ná tech­no­lo­gi­e­mi se záko­ni­tě odra­zi­la i zde.
Režie fil­mu se ujal Robert Rodriguez. Původně chtěl na fil­mu na tom­to postu pra­co­vat James Cameron (ten měl Alitu v šuplí­ku už od pra­cí na Avatarovi v roce 2000), ale ten měl (a má) neu­stá­le hod­ně prá­ce na Avaterch a dal­ších pro­jek­tech. Proto se roz­ho­dl spo­lu­pra­co­vat spo­leč­ně s reži­sé­rem Rodriguezem na scé­ná­ři. Už dří­ve se Cameron vyjá­d­řil, že film bude kom­bi­na­cí 3 komik­so­vých knih o Alitě a dle úspě­chu fil­mu se bude pokra­čo­vat v dal­ších. Jestli je tenhle pří­stup správ­ný už nechám na vás - na divá­cích. Robert Rodriguez má za sebou něko­lik sním­ků, něko­lik úspěš­ných, a někte­rých řek­ně­me ne až tolik 😉
Další výraz­nou oso­bou v natá­če­cím štá­bu je Bill Pope, kte­rý se ujal prá­ce za kame­rou. Tento člo­ví­ček je mis­tr v obo­ru a měl na sta­ros­ti tako­vé pec­ky jako sérii Matrix, Spider-Man 3 a Knihu Džunglí. Veliké osob­nos­ti a pro­fe­si­o­ná­ly dopl­ňu­je navíc zají­ma­vé jmé­no v oblas­ti hud­by. Tím je Junkie XL, kte­rý tak­též pra­co­val na něko­li­ka veli­kých pro­jek­tech a veli­ce rád spo­lu­pra­cu­je s nej­vět­ší­mi jmé­ny, jako je napří­klad Hans Zimmer.
Jelikož pra­co­va­lo na Alitě tolik kva­lit­ních lidí, byla to vlast­ně i tako­vá sáz­ka na jis­to­tu. K tomu si při­dej­te hro­ma­du peněz a máte kva­lit­ní sní­mek.

Největší devi­zou fil­mu je beze spo­ru vizu­ál­ní strán­ka. Hodně to při­po­mí­ná nedáv­né Ready Player One a tře­ba i Ghost in the Shell. Inspirace man­ga komiksy je sice zřej­má, ale nijak ruší­cí cel­ko­vý dojem. Ve fil­mu byly pou­ži­ty nej­no­věj­ší tech­no­lo­gie moti­on cap­tu­re a hlav­ně pro samot­nou Alitu i face cap­tu­re, kte­rý měl na prá­ci rea­lis­tic­ké ztvár­ně­ní spe­ci­fic­ké­ho obli­če­je dív­ky. Na vizu­á­lu je neu­stá­le vidět pokrok za posled­ní roky a poma­lu se dostá­vá­me do bodu, kdy ved­le sebe máte reál­né­ho her­ce a CGI posta­vu a roz­díl téměř nepo­zná­me. Tyto tech­no­lo­gie byly schop­ny navíc vytvo­řit veli­ké a moder­ní měs­to budouc­nos­ti, ve kte­rém se film ode­hrá­vá.
Jak tohle uhla­ze­né avšak digi­tál­ní zpra­co­vá­ní zapa­dá do pří­bě­hu? No, jak už to čas­to bývá, film se hod­ně sou­stře­dí na vizu­ál a pří­běh pokul­há­vá. Tady jde kon­krét­ně o dvě věci.
Tou prv­ní je kla­sic­ké klišé, kte­ré se fil­mem nese. Naivní dív­ka si nic nepa­ma­tu­je, potká­vá chlap­ce, zami­lu­je se, zlí hoši chtě­jí ublí­žit nejdřív jemu, pak jí. Ona zjiš­ťu­je, že je drs­ná hol­ka a chce uči­nit pří­trž zlo­čin­cům.
Tou dru­hou věcí je však čas­tá zkrat­ko­vis­tost a útrž­ko­vis­tost. Takže se nedo­sta­teč­ně pra­cu­je s pro­stře­dím a také se vzá­jem­ný­mi vzta­hy. Chemie mezi Alitou a Hugem je dost zvlášt­ní, až pofi­dér­ní. Příběh tak čas­to pře­ska­ku­je od desí­ti k pěti a divák se nevy­zná. Já z toho měl pocit, že původ­ně měl film o mno­ho více roz­sa­hu, ale stři­hem se ubra­lo odha­dem klid­ně hodi­nu. A tak se divá­ci nedo­zví téměř nic o svě­tě, o hlav­ní zápor­né posta­vě a dal­ších lidech, co se ve fil­mu obje­ví.
Příběh tedy trpí kla­sic­ký­mi nedu­hy ply­nou­cích z dotá­ček a z reduk­ce dél­ky. Navíc zamýš­lel Cameron Alitu nato­čit Rkově, ale „Foxové“ se nako­nec roz­hod­li tro­chu ubrat, aby moh­li nabíd­nout sní­mek šir­ší­mu zábě­ru divá­ků. Přeloženo do nor­mál­ní řeči – chtě­jí na to pokra­čo­vá­ní vydě­lat co nej­víc peněz. To taky není úpl­ně nej­lep­ší vizit­ka, ale je dost mož­né, že to bude záchra­na a pokra­čo­vá­ní to umož­ní. Jak je samot­ný pří­běh a někte­ré názna­ky před­ne­sen tomu nasvěd­ču­jí.

Co roz­hod­ně drží film hod­ně nad vodou jsou herec­ké výko­ny. Hlavně tedy ty ve ved­lej­ších rolích. To bylo pří­jem­né pře­kva­pe­ní a bylo hod­ně vidět, že reži­sér dal akté­rům hod­ně vol­nos­ti v tom, jakým způ­so­bem budou uka­zo­vat emo­ce. Ty jsou ve spous­tě scén stě­žej­ní. Rozhodně se v tom­to smě­ru točí film kolem samot­né Ality. Nejen, že fil­mo­vá posta­va je v tom­to smě­ru důle­ži­tá, ale obsa­ze­ní do této role Rosy Salazar se vskut­ku poved­lo. Dokáže mít v něko­li­ka sekun­dách jak nevin­ný až hra­vý výraz ve tvá­ři, tak zabi­jác­ký instinkt a chlad, kte­rý tro­chu vydě­sí a ohro­mí. Díky zmí­ně­né super tech­no­lo­gii se i přes výraz­né CGI poda­ři­lo toto zacho­vat, tak­že sen­ti­men­tál­něj­ší část pub­li­ka si bude uží­vat.
Christoph Waltz se role zhos­til tak nějak po svém (pros­tě tak nějak po němec­ku) a opět svým per­fek­ci­o­nis­mem doka­zu­je, že je kva­lit­ním her­cem, kte­rý sice poten­ci­á­lu moc nedo­stal, ale má to tvr­dě odpra­co­va­né. A i mla­dík Keean Johnson mile pře­kva­pil. Jeho role naiv­ní­ho rebel­ské­ho mla­díč­ka byla cel­kem uvě­ři­tel­ná a půso­bil uvol­ně­ně. Vy výsled­ku je tedy veli­ká ško­da, že che­mie mezi posta­va­mi už není úpl­ně dob­rá.

Tempo fil­mu je tedy dost trha­né a nese se ve vlnách. Je to způ­so­be­no poma­lým a až chví­le­mi vlek­lým začát­kem. Díky parád­ně zvlád­nu­tým tri­kům a hut­něj­ší akci, se to poz­dě­ji zlep­ší. Pozornost divá­ka tak udr­žu­jí hlav­ně akč­ní sek­ven­ce. Hodně tomu napo­má­há samot­ná kame­ra, za kte­rou seděl Bill Pope, kte­ré­ho jsem na začát­ku recen­ze zmí­nil. Zvolena je jed­no­du­chost a pře­hled­nost, tak­že jsem pře­svěd­čen, že i ve 3D ver­zi se divá­ci neztra­tí a film si tak po vizu­ál­ní strán­ce uži­jí.
Jako posled­ní část fil­mu, kte­rou jsem ješ­tě nezmí­nil je hud­ba. Od Junkieho jsem si sli­bo­val něja­ké libůst­ky. Bohužel musím kon­sta­to­vat, že ten­to­krát se ni zásad­ní­ho nedě­je. Takhle, ona ta hud­ba je kva­lit­ní, tako­vá kla­sic­ké epic­ká. Ale to už dnes slý­chá­vá­me téměř v kaž­dém tro­chu lep­ším výprav­ném fil­mu. Spíš bych čekal něja­ká pře­kva­pe­ní, vět­ší vol­nost pro skla­da­te­le a jeho vět­ší inven­ci. Ani žád­né­ho nos­né­ho téma­tu jsem si v pod­sta­tě nevši­ml. Zde se koná pou­ze dal­ší klišé v podo­bě ústřed­ní pís­ně, kte­rá s moti­vem fil­mu a jeho zasa­ze­ním nemá hlub­ší spo­ji­tost. Je prav­da, že video­klip k této pís­ni, jejíž autor­ka je Dua Lipa (což mě teda vůbec nic neří­ká), je vcel­ku pove­de­ný a pou­ží­vá moti­vy z fil­mu. Na mě to i přes to veli­ký dojem nedě­lá a cítil jsem se u toho son­gu stej­ně jako když si při jízdě po dál­ni­ci pus­tí­te rádio s něja­kou pop odr­há­vač­kou.
Celkově je Alita dal­ším zástup­cem pop­cor­no­vé zába­vy. Tedy ať se spous­ta lidí poko­chá tím pohle­dem, seže­re u toho spous­tu nachos a chip­sů. Jen pozor, aby nad tím moc nepře­mýš­le­li…
Tohle man­ga otě­že drží tro­chu lépe, tak­že ve srov­ná­ní s nej­bliž­ším pří­buz­ným Ghost in the Shell vychá­zí líp. Triky uka­zu­jí aktu­ál­ní strop toho, co je mož­né udě­lat, ale tře­ba na ori­gi­nál­ní Ready Player One to roz­hod­ně nemá. Vezmu-li to prů­mě­rem, tak jsem na solid­ních 65% a pro dob­ro i fanouš­ků si pře­ji, aby pokra­čo­vá­ní vznik­lo.

---

---