Romány Jane Austenová mají podobnou nosnou myšlenku, popisují totiž osudy žen ve viktoriánské Anglii, osudy, které byly z velké části určovány postavením ženy v tehdejší společnosti a z toho vyplývajících omezených možností jejího uplatnění.
Anna Elliotová (v originále The Persuasion) vyšla až po smrti Jane, v roce 1817. Zásluhu na tom má její bratr Henry, který se s ostatními sourozenci zasadil i o vydání dalšího jejího díla Northanger Abbey.
Román je vyprávěn ve třetí osobě, což čtenářům poskytuje vhled do myšlenek a pocitů hlavních postav a navíc zprostředkovává i širší společenské a emocionální souvislosti. Dějová linka se vyznačuje kombinací současného vyprávění s prvky retrospekce. Tyto pak čtenáři především napomáhají porozumět Anně, jejím současným vzpomínkám a interakcím.
Jak již bylo uvedeno, osud žen v popisovaném historickém období byl jednoznačný. Buď se mohly výhodně provdat, anebo žít jako staré panny. K jejich vzdělání patřila hra na klavír, studium jazyků, vyšívání a schopnost nezávazné společenské konverzace. V případě, že v rodině nebyl žádný mužský dědic, přecházel majetek na nejbližšího příbuzného mužského dědice. Tento motiv ztráty majetku i perspektivy na slušný a zajištěný život se opakuje téměř ve všech románech Austenové (např. Pýcha a předsudek, Rozum a cit).
Nejinak je tomu i v románu Anna Elliotová. Hlavní hrdinka učinila před osmi lety na nátlak příbuzných a rodinné přítelkyně nezvratné rozhodnutí a odmítla nabídku Fredericka Wentwortha, protože ji v té době nebyl schopen finančně zajistit. Jenže v průběhu času se situace podstatně změnila a kapitán Wentworth se nevyžádaně vrací do Annina života. Jeho sestra si totiž se svým manželem pronajala sídlo Elliotových, kteří se tímto způsobem snaží zachránit před finančním krachem.
Anna a Frederick procházejí procesem zpracování bolestných vzpomínek, strachu z opětovné ztráty a nepochopení, směsí pocitů vzájemné přitažlivosti i snahy o bezpečný odstup.
Závěr si zkušený čtenář díla Jane Austenové může domyslet a tomu nezkušenému jej nebudeme prozrazovat. Snad jen jedno upozornění na konec. Pokud jste dosud neviděli film „Persuasion“, tak se tohoto „uměleckého zážitku“ ušetřete. A pokud se tak již stalo, přečtěte si knihu, abyste poznali skutečný příběh, příběh, o kterém nám autorka chce vyprávět.
