(zatím nehodnoceno)
Loading...„Identifikujte dominantní filosofii ve společnosti a můžete předvídat její budoucnost.“
Ayn Rand
Jen příliš dlouhý společenský román nebo predikce, která se naplňuje?
Filmové plátno a vlastně i literatura už nabídly slušný počet verzí americké budoucnosti. Většinou nedopadla moc dobře. Obvykle to měly na svědomí přírodní katastrofy, dinosauři a nestvůry nejrůznějšího druhu. Velmi často ale Amerika doplatila na vlastní akce. Buď se proti ní spikl někdo, komu ukradla vynález, zabila rodinu a podobně. Scénáře byly celkem podobné, jen nástroje a provedení se lišily knihu od knihy nebo film od filmu.
Atlasova vzpoura (v originále Atlas Shrugged) pojednává o Americe nedaleké budoucnosti, ovšem její nástroje i výsledek jsou diametrálně odlišné od všeho, co se tu zatím vyskytlo. Opus magnum z pera Ayn Randové je thrillerem. O dost mrazivějším, než všechny před ní, protože se tento thriller v mnoha prvcích přesunul z literární fabulace do literatury faktu. Je thrillerem, ale thrillerem politickým, ekonomickým a filosofickým.
Ačkoli kniha sama začíná otázkou „Kdo je John Galt?“ (která se stala jakýmsi povzdechem nad tím, kam civilizace směřuje), jako celek pokládá čtenáři otázku „Kdo posouvá svět dál, kdo je jeho motorem?“
Nejen ji pokládá, ale poskytuje na ni poměrně přesnou odpověď. Svět posouvají dál jedinci, kteří se snaží něco dokázat a také věcí dosahují. Dosahují svých snů, protože si za nimi jdou. Nevymlouvají se na nepřízeň osudu, berou ji jako překážku, kterou je potřeba zdolat.
V Atlasově vzpouře se jedná o elitu lidstva – průmyslníky, vynálezce, umělce, bankéře, filosofy, podnikatele. Ti, kteří jako řecký obr Atlas drží svět na svých ramenou.
A co se stane se společností, když právě tito lidé, tito jedinci, začnou jeden po druhém mizet. Bez zjevného důvodu, bez rozloučení, prostě z minuty na minutu se ztratí. Jakoby je někdo unášel. Jakoby je někdo sbíral. Po některých z nich zůstane jen cedulka s otázkou „Kdo je John Galt?“ případně odpoví touto otázkou na otázku, proč končí ve své profesi.
Ale proč by tato skupina lidí najednou mizela či odcházela? Musí k tomu přece mít nějaký důvod, proč nechat beze slova rozloučení všechno za sebou a odejít jen s tím, co mají zrovna u sebe. Bez varování a beze stopy.
„Vláda si vezme, cokoli chce, aniž by se ptala na tvůj souhlas a zdaní to, co ještě nechá za sebou. Mám už jedinou věc, za kterou stojí za to bojovat. Svou mysl.“
Ken Dannager
Příčina leží v rostoucím vlivu státu. V regulacích a limitech, které jako popínavá rostlina obalují celou civilizaci. Je to pradávný konflikt těch, kteří vytváří a těch, kteří jen berou. Těch, kteří, ačkoli pravidelně nerozumí tomu, o čem rozhodují, sedí ve vládních křeslech a mají tvořit pravidla pro průmysl či vzdělání, aniž by tyto oblasti třeba kdy viděli v činnosti. Na druhé straně jsou ti, jejichž cílem je skutečné uspokojování potřeb svých i společnosti. Ti, kteří si cení sami sebe i druhých a nepotřebují lidi ovládat skrze nesmyslná nařízení. Nepotřebují je totiž ovládat vůbec.
Co se ovšem stane, když už je vliv státu tak velký, že ti tvořiví a osobně úspěšní jsou mu vydáni na pospas? Co dělat v momentě, kdy potřebuji svolení státu naprosto k čemukoli a nevládnu již svobodně vlastním životem a prací?
„Říkáte, že peníze jsou kořenem všeho zla? Zeptali jste se někdy, co je kořenem peněz?“
Francisco D´anconia
V Atlasově vzpouře přesně tahle situace nastává. Je otázkou, jestli světová elita odchází dobrovolně, nebo je někým přinucena. Povahu celého procesu zjistí čtenář až v poslední třetině knihy, která je rozdělena podle fází myšlenkového diskursu. Tedy teze, antiteze a syntézy. V tomto případě „Rozpor neexistuje“, „Buď a nebo“ a „A je A“. Každopádně je během děje krásně vidět, jak společnost začíná stagnovat, respektive jak ztrácí svůj motor, svůj pohyb a svůj vnitřní život. Ačkoli se představitelé vládních institucí zoufale snaží udržet ji v chodu, dělají to stále větším počtem nařízení a vládních direktiv, které ale s ničím nepohnou. Mluvením člověk rýži neuvaří, a politici nic moc jiného než mluvit neumějí. Podle toho to taky vypadá.
Román byl sice vydán prvně roku 1957, ovšem jeho vize budoucnosti společnosti je mrazivě přesná. Tomu také odpovídá stále rostoucí obliba jak knihy samotné, tak celého díla spisovatelky a filosofky Ayn Randové. Poté, co stále nová a nová vládní opatření zřetelně nic neřeší a jen přidělávají další a další problémy, nachází rostoucí počet lidí právě zde přesný rozbor příčiny těchto problémů.
V USA jde o druhou nejčtenější knihu po Bibli. Autorka zasáhla miliony čtenářů nejen v Americe, ale již desetiletí se šíří do celého světa. Její ohromnou devizou je také to, že románovou formou předvádí výklad své filosofie, tedy objektivismu. Pokud bychom termín Bible použili ve významu vyčerpávajícího manuálu nebo manifestu, tak je Atlasova vzpoura biblí ateismu, obhajoby čistého kapitalismu a kreativních lidí, kteří se nestydí za svůj život a za své úspěchy. A stejně tak jsou odpovědní za své chyby a schopni je napravovat. Opět vlastními silami.
Základní šablona: román o stávce lidské mysli
Navíc:
- opus magnum filosofie objektivismu
- i více jak 50 let od prvního vydání stále oblíbený a čtený
- mnoho odhadů autorky včetně celkového námětu se bohužel vyplnilo
- kontroverzní, ale velmi logicky postavená filosofie
Blog autora: http://umenivyberu.cz
Nejnovější komentáře