(4 hlasů, průměr: 4,00 z 5)
Loading...Po třinácti letech jsme se dočkali pokračování filmu, který se drží na prvním místě žebříčku nejvýdělečnějších filmů v historii. Avatar: The Way of Water je jedním ze čtyř plánovaných pokračování snímku, kterým James Cameron v roce 2009 nasadil laťku kinematografe na příčky, kterým se jen těžko studia vyrovnávají. Jak se mu toto pokračování povedlo?
Napřed krátce k ději. Od událostí prvního dílu uplynulo několik let. Jake Sully už má čtyři děti a jeho život na Pandoře se zdá být dokonalým. To vše ale překazí loď ze Země, která se na planetu vrací drancovat všemožné zdroje. A co hůř, vrací se i v minulém díle zesnulý plukovník Miles (Stephen Lang), a to v podobě Avatara. Jeho jediným cílem je pomstít se Sullymu (Sam Worthington) a Neytiri (Zoe Saldana) za jeho smrt. Sully a jeho rodina jsou tak v ohrožení a opouští svůj lesní kmen. Hledají útočiště u vodních klanů na útesech. Ti jim ho poskytnou, bezpečí však nepotrvá dlouho.
U samotného příběhu ještě chvíli zůstanu. Jde totiž podle mě o nejslabší část filmu. Popsal bych to asi tak, že James Cameron na scénáři pracoval deset let, když ho konečně sepsal a natočil, zjistil že výsledný snímek je opravdu moc dlouhý, a tak musel stříhat. Dostal se na stopáž tři hodiny a deset minut. Zkracování však vedlo k tomu, že minimálně deset bočních příběhových linek zůstalo nedokončených. Na rozdíl od prvního Avatara, který byl příběhově víceméně parafrází na Romea a Julii se šťastným koncem, toto pokračování nemá protagonistu, kterým byl v jedničce právě Sully. The Way of Watter představuje celou jeho rodinu, tedy dohromady šest lidí, jako rovnocenné postavy, co se dějové linky týče. Navíc je tam ještě postava Spidera (Jack Champion), sirotka ze země, který na Pandoře uvízl, který si také jistou část příběhu nárokuje. Navíc v každém filmu musí být část stopáže věnováno i antagonistovi. To máme osm hlavních postav, která má každá dostat rovnocennou pozornost na stopáži 192 minut. To je 24 minut na vývoj postavy. Není tedy divu, že to nevyšlo, tak jak Cameron plánoval.
Do velké míry je mi ho líto, protože si dovedu představit, že měl v hlavě naprosto geniálně promyšlený fikční svět s plnohodnotným vývojem postav, ale čas hrál v jeho neprospěch. Příběh jako takový také není zdaleka tak poutavý a zajímavý jako u prvního dílu. Opět to ale může být vinou střihu. Možná bude stát za to, počkat si na prodlouženou verzi a zhodnotit příběh poté.
Pryč od negativní části recenze, přesuňme se k vizuální stránce. CGI zde totiž opět Cameron posunul o něco dál. Naprosto dechberoucí prostředí, jak ho známe z prvního dílu, je zde doplněno o neuvěřitelně propracovaný podvodní svět. Akční scény jsou velmi dobře zpracované, a není divu, že veškerá postprodukce zabrala více než dva roky. Každá postava má rozpoznatelné unikátní obličejové rysy, což umožňuje hercům plnou reprodukci jejich výkonů.
Nikdo z obsazení nebyl slabý, všichni dokázali naprosto autentickým způsobem předat veškeré emoce, které po nich příběh a postavy vyžadovali. Dvojice Worhington & Saldana funguje stejně dobře jako v prvním díle, až mě mrzí že jejich vztah nedostal téměř žádný prostor. Podat tak dobrý výkon ve velmi specifických podmínkách, jako jsou tyto, však opravdu svědčí o profesionalitě a zaslouženém uznání. Emočně tak film stál velmi právě na hercích.
Což je zároveň další věc, se kterou Cameron velmi dobře pracuje. Emoce. Ačkoliv příběh a jeho vystavění moc neusnadňuje pracovat s dlouhodobým působením emocí, ve filmu je několik scén, kde je emoční intenzita vytvořena temporálně, ale o to víc silně. Ať už jde o okamžiky radosti, okamžiky klidu, okamžiky vzteku, okamžiky smutku, všechno to v sále cítíme s postavami. Máme ve většině případů pochopení pro to, jak se cítí a cítíme to s nimi.
Emocím kromě herců a dobře vystavěné situace pomáhala také hudba. Stojí za ní Simon Franglen, který navázal na práci zesnulého Jamese Hornera, který dělal hudbu k prvnímu dílu. U snímku jako je tento je hudba velmi důležitá. Kromě emocí a scén které s nimi pracují, funguje totiž také jako důležitý podkres pro záběry Pandory a jejích vizuálních divů. Hudba zde funguje skvěle, ačkoliv za mě osobně byla v prvním díle o něco lepší.
Závěrem tedy šlo o vizuálně naprosto neuvěřitelné dílo, s minimem chyb. Problém však nastal u příběhu, který byl ve finálním střihu velmi zanedbaný a většina vedlejších linek nikam nevedla. Emočně je film velmi dobře zpracovaný, čemuž hodně pomáhají herecké výkony. Konečný verdikt dávám 7/10, přičemž beru ohled na to, že příběh se může zlepšit při vydání prodloužené verze.
Nejnovější komentáře