Steve Jobs: Portrét geniálního vizionáře a jeho turbulentního vztahu s okolím

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Když se Steve Jobs a geni­ál­ní pro­gra­má­tor Steve Wozniak dali do výro­by osob­ních počí­ta­čů, byly jejich vzta­hy kama­rád­ské a budouc­nost před nimi vypa­da­la růžo­vě. Počítače měly budouc­nost a Jobs to dob­ře věděl. Wozniak zase uměl před­sta­vy a nápa­dy pro­mě­nit ve sku­teč­nost. Jenže před­sta­vy o tom, jak mají fun­go­vat vzta­hy mezi lid­mi, měl kaž­dý jiné. Jobse nadchly počí­ta­čo­vé tech­no­lo­gie, byl ocho­ten jim podří­dit vše, a pro­to­že jeho před­sta­vi­vost ani ambi­ce nezna­ly mezí, stal se výraz­nou osob­nos­tí počí­ta­čo­vé­ho prů­mys­lu. Ale vzta­hy se spo­lu­pra­cov­ní­ky i vlast­ní rodi­nou nedo­ká­zal kori­go­vat. K vlast­ní dce­ři Lise při­znal otcov­ství až v době její­ho dospí­vá­ní. Dokonalý pro­pa­gá­tor a vizi­o­nář postrá­dal empa­tic­ké cítě­ní a schop­nost komu­ni­ko­vat, aniž by člo­vě­ka pro­ti sobě nepo­pu­dil. Osamělý genius si svou samo­tu vlast­ně vytvá­řel sám. Wozniak zůstal dál výbor­ným pro­gra­má­to­rem, ale pře­stal s Jobsem spo­lu­pra­co­vat, pro­to­že mu vadi­lo stej­ně jako mno­ha jiným spo­lu­pra­cov­ní­ků jeho cho­vá­ní i někte­ré názo­ry. Úspěchy v kon­tras­tu se své­ráz­ným cho­vá­ním Jobse budí zájem novi­ná­řů, lite­rá­tů i fil­mo­vých uměl­ců. Příběhy výraz­ných osob­nos­tí na fil­mo­vé plát­no pat­ří a zále­ží na tom, jak tako­vé umě­lec­ké ztvár­ně­ní doká­že divá­ky zaujmout.

Právě o umě­lec­ké ztvár­ně­ní slo­ži­té osob­nos­ti Steva Jobse se sna­ží reži­sér Danny Boyle, kte­rý už nato­čit napí­na­vé a divác­ky úspěš­né fil­my (Milionář z cha­tr­če, Pláž). Scénář k fil­mu napsal Aaron Sorkin, kte­rý je pode­psa­ný také pod scé­ná­řem fil­mu Moneyball, kde je hlav­ní posta­vou Billy Beane (Brad Pitt). Tento hráč base­ballu se stal veli­ce úspěš­ným a uzná­va­ným „spor­tov­ním manage­rem“. Úspěch se v Americe uzná­vá a scé­nář, herec v hlav­ní roli, i film byly nomi­no­vá­ny na Oskara. Podle mého sou­du, bylo zpra­co­vá­ní scé­ná­ře obtíž­né a kro­mě spor­tov­ní­ho pro­stře­dí se mno­ho scén toči­lo jako dis­ku­se v kan­ce­lá­ři nebo šat­ně. Sportovní pro­stře­dí však doda­lo fil­mu pat­řič­ný švih a dyna­mi­ku.

Scénář pro film Steve Jobs je z jiné­ho pro­stře­dí a napí­na­vou atmo­sfé­ru si může­me vychut­nat jen při sle­do­vá­ní veřej­ných pre­zen­ta­cí nové­ho počí­ta­čo­vé­ho pro­duk­tu nebo při hád­kách hlav­ní­ho hrdi­ny. Jobs domi­nu­je ve všech scé­nách a má k sobě kva­lit­ní pro­ti­hrá­če, kte­ří uka­zu­jí růz­né vari­an­ty vzta­hů i komu­ni­ka­ce. To je také hlav­ním téma­tem celé­ho fil­mu. Není to tedy osla­va osob­nos­ti počí­ta­čo­vé­ho prů­mys­lu, ale scé­náris­tův pohled na osob­nost Steva Jobse a jeho spo­lu­pra­cov­ní­ků, přá­tel, býva­lé part­ner­ky a dce­ry Lisy.

Když v roce 2013 nato­čil reži­sér Joshua Michael Stern film JOBS s Ashtonem Kutcherem v hlav­ní roli, mapo­val scé­nář hlav­ní život­ní mez­ní­ky slav­né osob­nos­ti. Scénář napsal Matt Whiteley a film měl vel­ké ambi­ce zachy­tit slo­ži­tou pova­hu hlav­ní­ho hrdi­ny i vývoj počí­ta­čo­vé­ho prů­mys­lu. Docela širo­ký záběr, ale výsle­dek pře­de­vším postrá­dal věro­hod­nost hlav­ní­ho hrdi­ny. Ashton Kutcher se sna­žil posta­vu ztvár­nit pomo­cí vněj­ších zna­ků. Chůze, ges­ta i způ­sob argu­men­ta­ce si nej­spíš nastu­do­val, ale jeho posta­va nemě­la žád­nou hloub­ku, a tak se film podo­bal spíš hra­né­mu doku­men­tu.

Tentokrát se scé­náris­ta Aaron Sorkin sna­žil o zachy­ce­ní vnitř­ní­ho zau­je­tí hlav­ní posta­vy, jeho neschop­nost komu­ni­ko­vat a empa­tic­ky cítit. Vše zasa­dil do tří časo­vých obdo­bí, kdy se ode­hrá­ly veřej­né pre­zen­ta­ce počí­ta­čo­vých pro­duk­tů. Prezentace jsou jen rámec, kolem kte­rých krou­ží hád­ky i slov­ní pře­střel­ky hlav­ní­ho hrdi­ny s oko­lím. Je otáz­kou, zda se poda­ři­lo zachy­tit pra­vou pod­sta­tu Jobse a do jaké míry se fil­mo­vý scé­nář drží rea­li­ty a sku­teč­ných udá­los­tí. Každopádně musí­me brát film jako oso­bi­tou ver­zi samot­ných tvůr­ců včet­ně herec­kých výko­nů. Jestliže však uměl Jobs spo­jit umě­ní pre­zen­ta­ce a tech­no­lo­gie, pak se tvůr­cům fil­mu nepo­da­ři­lo tuhle jeho vlast­nost posta­vit pro­ti jeho nedo­stat­kům. Vyšel z toho opět pohled úzce zau­ja­tý.

Michael Fassbender dodá­vá své roli vše, co mu scé­nář dovo­lil. Je vnitř­ně zau­ja­tý pro věc, sebe­jis­tý při obchod­ním jed­ná­ní, ale v osob­ních setká­ní rea­gu­je necit­li­vě až agre­siv­ně. Jeho vnitř­ní nejis­to­ta a váhá­ní jsou hod­ně ukry­té, ale dají se odhad­nout. Tohle Fassbender umí a jeho posta­va nepů­so­bí vůbec plo­še. Ostatně to doka­zu­je i ve fil­mu Macbeth, kte­rý je v sou­čas­né době na pro­gra­mu kin. Herec doká­že dodat svým posta­vám také neza­mě­ni­tel­né cha­risma a vnitř­ní hloub­ku. Právě pro­to půso­bí věro­hod­ně­ji než Ashton Kutcher v před­cho­zí fil­mo­vé ver­zi. Oba her­ci jsou sice vrs­tev­ní­ci, ale kaž­dý zvo­lil k posta­vě jiný klíč. Fassbender se nesna­ží napo­do­bo­vat, ale ener­gii vyjá­d­řil nalé­ha­vos­tí a důsled­ným pro­sa­zo­vá­ním svých názo­rů.

Hlavní posta­va má ve fil­mu kva­lit­ní spo­lu­hrá­če a mezi nimi vyni­ká hereč­ka Kate Winslet  v roli Joanny Hoffmanové, mar­ke­tingo­vé šéf­ky a asi­s­tent­ky pro všech­no. Herečka je zná­má z fil­mu Titanik nebo z Předčítač . Je krás­ná, ale nebo­jí se změ­nit vzhled a být nesym­pa­tic­kou posta­vu. Tentokrát si nasa­di­la brý­le a vytvo­ři­la rov­no­cen­né­ho herec­ké­ho part­ne­ra. Se stej­ně vel­kým nasa­ze­ním a trpě­li­vos­ti zvlá­dá všech­ny slov­ní pře­střel­ky. Možná je až pří­liš chá­pa­vá, ale doká­že říkat prav­du do očí. Je snad ve fil­mu jedi­ná, kdo doká­že s Jobsem komu­ni­ko­vat, ačko­liv jí to sto­jí množ­ství ener­gie a ner­vů.

Bývalého kama­rá­da a spo­lu­pra­cov­ní­ka Steva Wozniaka si zahrál Seth Rogen, kte­rý je u divá­ků znám jako kome­di­ál­ní herec. Tentokrát má roli jiné­ho raže­ní. Nehraje žád­né­ho ušlápnu­té­ho pro­gra­má­to­ra, ale sebe­vě­do­mé­ho člo­vě­ka s vlast­ní­mi ambi­ce­mi a svou před­sta­vou, jak se mají věci dělat. Ve fil­mu půso­bí jako pro­ti­pól ambi­ci­óz­ní­ho Jobse.

Protože film zachy­cu­je tři časo­vá obdo­bí, vystří­da­ly se v roli Lisy tři před­sta­vi­tel­ky. Pětiletou Lisu hra­je Makenzie Moss, Ripley Sobo hra­je Lisu ve věku devět a Perla Haney-Jardine ztvár­ňu­je deva­te­nác­ti­le­tou. Každá z nich si uži­la své­ho odmí­ta­vé­ho tatín­ka. Malá Makenzie Moss  je pří­tom­na hád­kám rodi­čů, učí se ovlá­dat prv­ní počí­ta­če a je mile bez­pro­střed­ní.  Ripley Sobo své­ho otce pozor­ně sle­du­je a nesho­dy s mat­kou bere jako nor­mál­ní a Perla Haney-Jardine si zahrá­la dospí­va­jí­cí dce­ru, kte­rá dob­ře zná pro­blémy svých rodi­čů, ale své­ho otce potře­bu­je jako kaž­dé dospí­va­jí­cí dítě. Ve fil­mu je zachy­cen stá­le se mění­cí vztah hlav­ní­ho hrdi­ny k dce­ři, ale závě­reč­né usmí­ře­ní pat­ří spíš k fil­mo­vé pohád­ce. Je však prav­da, že usmí­ře­ní se kona­lo i v reál­ném živo­tě a pro Lisu to nej­spíš moh­lo být pohád­ko­vé řeše­ní.

Další osud hlav­ní­ho hrdi­ny po usmí­ře­ní s dce­rou a návra­tu do fir­my Apple už film nesle­du­je. To bude nej­spíš v dal­ší ver­zi a úko­lem pro dal­ší fil­mo­vé tvůr­ce. Film je zají­ma­vý, pokud divák zná ale­spoň základ­ní úda­je ze živo­to­pi­su hlav­ní­ho hrdi­ny. Potom se v ději neztra­tí a mož­ná pocho­pí i růz­né naráž­ky a doha­dy.

Na můj vkus je film tech­nic­ky dob­ře zvlád­nu­tý, je však pří­liš upo­ví­da­ný a úzce poja­tý. Dvojice Michael Fassbender a Kate Winslet spo­lu dob­ře ladí a před­vá­dí ve fil­mu kva­lit­ní herec­ký výkon.

Hodnocení: 60 %