(zatím nehodnoceno)
Loading...Velikána hudebního průmyslu Davida Kinga (Denzel Washington) zaskočí žádost o výkupné. Zatímco bojuje o záchranu své rodiny a odkazu, sužuje ho morální dilema, v němž jde o život...
Režisér Spike Lee se zvládl stát za svou kariéru uznávaným filmařem díky filmům jako Jednej správně či 25. hodina, jeho lehkou slabost pro asijskou kulturu může dokázat i jeho americká verze jihokorejského filmu Old Boy. I jeho 24. celovečerní film s názvem Highest 2 Lowest/Až na dno je předělávkou/reinterpretací asijského filmu, konkrétně filmu Nebe a peklo z roku 1963, který natočil japonský režisér Akiro Kurosawa, který film natočil dle knihy King´s Ransom z roku 1959. Původní film se odehrává v období poválečné ekonomické krize v Japonsku a pojednává o řediteli obuvnické společnosti v podání Toshira Mifuneho, americká verze přesouvá děj do moderního New Yorku a zaměřuje se na hudebního magnáta. Jedná se poté o 5. spolupráci Leeho s hercem Denzelem Washingtonem, Lee poté prohlásil, že zároveň půjde o jejich poslední spolupráci. Od údajně poslední spolupráce dvou uznávaných afroamerických filmařských legend se tak nějak automaticky čekají velké věci, těžko ovšem říct, zda se dvojice loučí v nejlepším.
I americká verze sází na hlavní postavu na vysokém postu, která ovšem kvůli nevyzpytatelnému trhu může snadno přijít o všechno, do toho se navíc roztočí ústřední zápletka o obavy života dítěte, které někdo omylem unesl místo jeho vlastního syna Treye v podání Aubreyho Josepha. Zaplacení výkupného může zachránit život jeho kmotřence Elijaha v podání Elijaha Wrighta, zároveň ho ovšem finančně zničit. Americká verze si ponechává aspekt morálního dramatu, obě dvě verze do velké míry reflektují to, že ani s bohatstvím a mocí nemusí člověk nutně přijít o svou lidskost. Americká verze natočena dle scénáře Alana Foxe se navíc skrze vyjadřuje k věcem jako jsou sociální sítě, využívání AI a dle očekávání i třídní rozdíly. Spike Lee je nadále zručný filmař, jehož novinka po celou dobu vyloženě škemrá o to, aby byla viděna na velkém plátně, je proto škoda, že se mimo pár amerických projekcí jedná výhradně o exkluzivitu Apple TV+. Matthew Libatique snímá film fantasticky, zasazením do New Yorku a kriminální zápletkou Až na dno tak trochu evokuje nedávnou novinku Darrena Aronofskyho s názvem Život v hajzlu, kterou Libatique snímal také, New York má i tentokrát v jeho podání výrazné kouzlo.
Rapper A$AP Rocky má v tomto filmu svou první velkou filmovou roli, kdy Spike Lee dlouhodobě sliboval působivý výkon, ten se nakonec skutečně dostaví. Role ambiciózního rapera je mu sice do jisté míry šitá na míru, působivost jeho výkonu to nicméně kdovíjak neshazuje. Právě i jeho postava a konfrontace s Davidem Kingem vedou k zajímavým konfrontacím, dvakrát tak nesejde na tom, že se příběh americké verze vydává tak nějak očekávaným směrem. Americký Oldboy byl mnohými přijat kontroverzně, americká verze Nebe a pekla má i přes výraznější nevyhnutelné obměny větší potenciál neurazit a vlastně být poměrně uspokojivým převedením původního japonského filmu do podoby amerického kriminálního hudebního thrilleru. Byť si Lee umí vybírat rozhodně zajímavější projekty nežli pořád do jisté míry zbytečné předělávky. Byť pořád výrazně osobité a jiné.
Spike Lee se i tentokrát stává výrazným hlasem afroamerické komunity, v průběhu je více a více znát, že si z původního zdrojového materiálu bere pouze základní synopsi, kterou skutečně ve velké míře pojímá po svém, především i díky tomu, jak důležitou roli ve finále sehrává rap. Lee příběh nejen přesouvá do moderního New Yorku, ale dává mu svou energii a specifický přístup k uchopení svých látek. Spousty scén realizuje s očividnou stylizací, vyhrává si s faktem, že jde o příběh, ve kterém důležitou roli sehrává hudební průmysl, jako velký fanoušek Knicks si poté samozřejmě neodpustí pár narážek na basketbal.
I v americké verzi je unesen syn řidiče původní postavy, dynamika se ovšem mění. Aoki v podání Yutaki Sadiho v původním filmu vůči svému šéfovi choval úctu a o záchranu svého syna svým šéfem prosil, Paul v podání Jeffreyho Wrighta je v americké verzi více neústupný a vůči svému šéfovi a příteli nechová takovou úctu, jak by měl. Jeffrey Wright je ve své vedlejší roli výtečný podobně jako Washington ve své hlavní roli, minimálně v rámci svého výkonu se Washington s kapitolou svého života, která čítala spolupráce s Leem, loučí dle očekávání důstojně. Způsobem, kdy se o něm určitě minimálně bude opět mluvit v rámci případné nominace na Oscara. Washington v roli Davida Kinga dokazuje, že málokdo umí v Hollywoodu antihrdiny tak jako on.
Policisté za pochodu postupně podceňují inteligenci únosců, chvílemi se může zdát až absurdní, jak velkou roli ve filmu opravdu hraje hudba a především hudební sluch. Není to film o napětí, ale o tom, jak to celé má vézt k jakési duševní očistě hlavní postavy. Spike Lee má jako filmař styl, potvrzuje nicméně, že je u něj občas všeho někdy příliš. Spike Lee je typ autorského filmaře, kdy to někdy může hraničit s formou snesitelnosti. Potrpí si na dynamickou kameru, výrazné barvy, stylizace, často i na výraznou hudbu, zároveň se ovšem někdy až příliš snaží dodat svým filmům vrstvy politického komentáře a komentováním toho, co jeho osobně štve. Je to autorské, Lee ovšem občas někdy nezná meze. Jeho americké pojetí Nebe a pekla se tak chvílemi nechává příliš snadno unést, odvrací se tím často od toho, co dělá americkou verzi tolik zajímavou.
Musí se tak určitě ocenit, že Lee nenatočil příliš věrnou a tím pádem tak trochu naprostou zbytečnou verzi Kurosawova filmu, na druhou stranu se nicméně ukazuje, že je Lee filmař, který si nenechává do svých filmů příliš mluvit. Výsledkem se tak může stát audiovizuálně vyzrálý film, který nejde vyloženě nenávidět, stejně tak ovšem není jednoduché se do něj úplně zamilovat. Lee je přitom pořád filmařem, jehož energií by mu mohlo závidět mnoho o dekády mladších filmařů, často se navíc stává, že si u jeho filmů všechno tak nějak sedne. A u Až na dno se takový pocit dostavuje přeci jen těžce. Pořád půjde o filmaře, který si jakýmkoliv svým dalším filmem zaslouží automatickou pozornost, jeho předělávka japonského Nebe a pekla poté rozhodně neskončí na seznamu nejzbytečnějších předělávek všech dob. Osobitost ovšem nikdy sama o sobě nestačí. Na konci samotného filmu se objevuje nápis „Inspired by the master, Akira Kurosawa“, s přimhouřením oka se poté rozhodně nejedná o film, který by věnováním dělal japonské filmařské legendě 27 let po jejím úmrtí ostudu. Tolerance novinky Spikea Lee ovšem bude nejspíše do velké míry záviset na vztahu jedince k tak výraznému a do jisté míry kontroverznímu tvůrci. Těžko říct, jak moc jeho novinku docení historie. A jak moc se bude k přijetí filmu Lee časem vyjadřovat.
Spike Lee se opět projevuje jako velmi osobitý filmař, který převedl příběh filmu Akiry Kurosawy do moderního New Yorku, zároveň mu vtiskl vlastní styl a energii. Přestože se film místy nechává unést vizuální stylizací a nadstavbou politického či sociálního komentáře, zachovává morální jádro příběhu a klade důraz na lidskost i v kontextu moci a bohatství. Výkony herců, především Denzela Washingtona, Jeffreyho Wrighta a potencionálního hereckého objevu jménem A$AP Rocky, patří k největším kladům snímku, Washington konkrétně potvrzuje, že umí komplexními antihrdiny jako málokdo. Americká verze je hudebně kriminální thriller, je to bezpochyby audiovizuálně vyzrálé dílo, které potvrzuje, že Spike Lee stále patří mezi nejvýraznější filmové hlasy amerického filmu. Jeho formální výraznost mu přesto dokáže do jisté míry podrážet nohy a do jisté míry odklánět jeho filmy od jejich skutečných předností...
Verdikt: 65 %
Nejnovější komentáře