Hodnocení článku
(1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...Backrooms sleduje příběh terapeutky Mary (Renate Reinsve), která se při pátrání po svém pacientovi Clarkovi (Chiwetel Ejiofor) dostane do neznámého prostoru mimo běžnou realitu. To, co na první pohled působí jako prázdné kanceláře a opuštěné chodby, se postupně mění v klaustrofobní labyrint bez jasných pravidel, času a možnosti úniku...
Virální série Backrooms, jejímž autorem je Kane Parsons, je internetový analog horror / found footage příběh založený na creepypastě The Backrooms. V kostce: tajná organizace Async v 80.–90. letech otevře portál do jiné dimenze zvané Backrooms – nekonečného, nelogického prostoru plného prázdných kanceláří a chodeb mimo normální realitu. Lidé se tam mohou náhodně „propadnout“ z našeho světa. Výzkumné týmy v Backrooms mizí a objevují se nebezpečné entity. Celá série je konkrétně stylizovaná do formy nalezených VHS záznamů.
Tato virální série zažila velký úspěch a samotný Kane Parsons, který 18. 6. 2026 oslaví své 21. narozeniny, později dostal možnost u studia A24 realizovat celovečerní adaptaci. Celovečerní Backrooms tak pro Parsonse je celovečerním debutem, kterým se stal nejmladším režisérem v historii studia A24. Horor, jehož rozpočet neměl překročit hranici 10 milionů dolarů, má i díky popularitě seriálové předlohy nakročeno k tomu, aby se stal obřím hitem, mnohým nicméně bude spíše záležet na tom, aby vznikl dobrý film. A naštěstí ano.
Hlavní postavou je Clark v podání Chiwetela Ejiofora, jedná se o neúspěšného architekta, který se aktuálně živí jako majitel obchodu s nábytkem. Zároveň si prošel rozchodem a nevyhnutelným rozvodem se svou manželkou Barbarou, proto vyhledá pomoc ve formě terapií u doktorky Mary Kline v podání Renate Reinsve. V příběhu, který se dle vícero náznaků odehrává v 90. letech, se nakonec v prostorách svého obchodu podaří Clarkovi objevit průchod do jiné dimenze. Když Clark zmizí, jeho terapeutka, které se svěřil s oním nálezem, se ho vydává hledat. Jak už tomu ovšem v hororech často bývá, nemusí to být zrovna dobrý nápad.
Úvod snadno evokuje podobu, která pomohla původní virální sérii proslavit – VHS found footage, který evokuje Záhadu Blair Witch a nabízí jasný náznak toho, jak přesně ona podivná dimenze funguje. K tomuto VHS formátu se později nicméně celovečerní Backrooms vrátí jen v jedné pasáži, Parsons tu v průběhu příběhu staví především na dvou hlavních postavách. Chiwetel Ejiofor dokáže být ve své roli chvílemi až vyloženě démonický, především i proto, že si na jeho již dost pochroumané mysli dokáže tato zvláštní dimenze vybrat svou daň. Příběh také poodhaluje pozadí postavy Dr. Kline a jak ji její traumatické dětství formovalo k její budoucí profesi. Jde tak o klasický případ, kdy se pošramocená duše snaží pomoct jiným pošramoceným duším. Clark má nicméně svých démonů dost – a návštěva nové dimenze mu moc nepřidá. Ani terapeutické metody Dr. Kline tak mohou mít své následky. I díky dvěma intenzivním hereckým výkonům je nicméně snadné se do filmu ponořit.
Celovečerní Backrooms může chvílemi evokovat celovečerní adaptaci videohry Exit 8. I tady se pracuje s koncepty známými z předlohy i s povědomými lokacemi. Parsons je pak logicky tím nejpovolanějším, kdo by měl celovečerní adaptaci svého virálu přivést na velká plátna. Kane se chopil nejen režie, ale spolu s Edem Van Breemenem je podepsán také pod atmosférickým soundtrackem. Jeho Backrooms pracuje především s klaustrofobií spojenou s různými místnostmi v titulní dimenzi. Parsons umí budovat atmosféru, stejně tak pracovat s obrazem i zvukem. Expozice tohoto světa probíhá tak nějak „za pochodu“, snadno se tu může postupně předhazovat více otázek než odpovědí. Je nicméně zajímavé, jak se tu pracuje s motivy mentálního zdraví. Díky dvěma dobře vykresleným ústředním postavám má film slušnou emocionální hloubku. Parsonsův celovečerní debut tak snadno evokuje tvorbu Ariho Astera nebo Mikea Flanagana – tedy dvojice filmařů, kteří jdou ve svých hororech spíše po psychologii postav, traumatu, emocích a postupném budování napětí než jen po lekačkách nebo brutalitě. Což samozřejmě neznamená, že lekačky a brutality jejich filmy postrádají. A platí to i pro celovečerní Backrooms.
Je to klasický případ hororu, který od diváka vyžaduje trošku času na vybudování napětí a příběhu. Často se přitom zapomíná na to, že to není nutně špatně, že se hororový film o něco takového pokouší. Překvapivá není ani účast dvou výrazných hereckých jmen, protože obě mají, co hrát. Jakmile pak dochází na chození různými místnostmi a náznaky něčeho nadpřirozeného, Parsons opět nutně nevyhazuje všechny trumfy na stůl. Největší fanoušci původní virální série budou nejspíše zklamaní z toho, že Parsons nepomrkává na jisté prvky z původní virální série, o to více je nicméně celovečerní Backrooms vděčnější pro ty, kteří s tímto fenoménem neměli svou zkušenost. Přesně tak by to také u ideální adaptace fenoménu mělo za normálních okolností přeci být – měli by si ho užít i ti nepolíbení.
Je to pořád levný horor, ve kterém musí Parsons spoléhat především na kreativitu. Té má naštěstí poměrně dost. Jisté produkční limity se projeví až ve finále, ve kterém by si jistá figura zasloužila trochu více péče. Parsons je nicméně tvůrce vizuálních efektů, sám tak nejspíše musel uznat, zda mu zpracování některých entit vyhovuje. Titulní dimenze je nicméně zdánlivě nekonečná, a proto se v ní vyskytuje spousta zajímavých detailů k prozkoumávání – především při postupném objasňování toho, jak přesně tahle dimenze vlastně funguje. Základ pro úspěšnou hororovou sérii je tu navíc budován i ve formě výskytu firmy Async. Parsonsovi nicméně zdánlivě nejde o to, aby tento film musel nutně být pilotním dílem úspěšné hororové série, i proto Backrooms může snadno fungovat jako uzavřený příběh, ve kterém dochází také k jistému vývoji ústředních postav. I v tomto ohledu platí, že Backrooms není pro každého. Dvacetiletý filmař nicméně zvládl dodat jeden z nejvýraznějších hororových debutů posledních let, dá se proto snadno věřit, že ve formě celovečerní adaptace jeho virální série můžeme být u počátku výrazné kariéry jednoho hororového talentu.
Zajímavé je, že se rozšířil hoax, že Kane Parsons ve skutečnosti film nerežíroval, ale tajně jej natočil Osgood Perkins, tvůrce hororů jako Longlegs nebo Opice. Tuto zprávu již nicméně stihli vyvrátit někteří členové štábu i herec Mark Duplass, který ve filmu hraje jednu z vedlejších rolí. Duplass konkrétně prohlásil, že měl mladičký Parsons jako režisér všechno stoprocentně pod kontrolou - dokonce víc než mnoho režisérů, kteří jsou třikrát starší než on. Parsons, který začínal se zmiňovanými virálními videi na YouTube, má tak nakročeno k slibné kariéře. Tento film přitom produkuje i James Wan, který v roce 2004 na základě svého krátkého filmu Saw natočil jeho celovečerní adaptaci. Dochází tu tak k symbolickému předávání žezla a stane se z Parsonse za pár let stejně etablované hororové jméno jako z dnešního Jamese Wana? Nakročeno k tomu rozhodně má. A Backrooms již nyní patří mezi nejvýraznější hororové zářezy letošního roku. Komerčním hitem by se Backrooms díky popularitě předlohy nejspíše stalo i v případě, že by do kin dorazil podprůměrný hororový výplach - díky nezpochybnitelným kvalitám se ten finanční úspěch bude přát snadněji.
Celovečerní Backrooms nakonec není jen pouhou adaptací internetového fenoménu, ale samostatně fungujícím hororem, který dokáže zaujmout i diváky neznalé původní virální série. Kane Parsons potvrzuje, že jeho talent nespočívá pouze ve schopnosti vytvářet znepokojivé obrazy a budovat atmosféru, ale také v práci s postavami, emocemi a psychologickým rozměrem vyprávění. Přestože se zde projeví limity skromnějšího rozpočtu a pomalejší tempo nemusí sednout každému, ve výsledku jde o působivý hororový debut, který ukazuje obrovský potenciál mladého tvůrce. Pokud je Backrooms začátkem Parsonsovy celovečerní kariéry, hororový žánr možná právě získal jednoho ze svých nejvýraznějších nových talentů...
(4,91 z 5)