Before Sunrise - Před úsvitem (1995) - 80%

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Natočit dobrou roman­ti­ku není úkol nikterak jed­no­du­chý. Každý slad­ko­bol­ný film musí mít totiž záko­ni­tě vždy men­ší či vět­ší ten­den­ci sklouzá­vat ke kýčo­vi­tos­ti. A navíc jak dob­ře zpra­co­vat téma „osu­do­vá lás­ka“, když už to někdo udě­lal mili­on­krát před vámi a stej­ně tak to ješ­tě něja­ký naiv­ka udě­lá mili­on­krát po vás? Nejsem žád­ný fan­da roman­tic­kých movie, jak už asi vyply­nu­lo z mého úvo­du, ale přes­to mám i já svých něko­lik oblí­be­ných „sla­ďá­ků“, ke kte­rým se, když je nála­da, ráda vrá­tím. A film Before Sunrise i jeho vol­né pokra­čo­vá­ní, nato­če­né o devět let poz­dě­ji - Before Sunset - Před sou­mra­kem, k nim urči­tě pat­ří.

Celý děj fil­mu je posta­ven na jedi­né jed­no­du­ché věci - roz­ho­vo­ru dvou lidí, kte­ří se náhod­ně set­ka­jí ve vla­ku. Přesto v něm nena­jde­te jedi­né hlu­ché mís­to, šla­pe a fun­gu­je to ve stej­ném vyvá­že­ném tem­pu po celý film a vy jen nad­še­ně hltá­te větu za větou. Ona je mla­ďoun­ká, malin­ko pře­moudře­lá fran­couz­ská stu­dent­ka (Julie Delpy) a on, živo­tem zkla­ma­ný Američan (Ethan Hawke). Oba se kvů­li hluč­né hád­ce rodin­ky cizin­ců sesu­nou na pro­ti­leh­lá seda­dla, chla­pec už je dlou­hým mono­tón­ním ces­to­vá­ním una­ve­ný, tak pro tro­chu roz­ptý­le­ní naho­dí udič­ku a zeptá se dív­ky, co že to čte...Nit roz­ho­vo­ru se ale nějak nepře­trh­ne ani po chví­li a dív­ka se i se svým baťůž­kem pře­su­ne k němu. Už od samé­ho začát­ku si nějak při­ro­ze­ně sed­nou a když se pro oba neče­ka­ně brzy zje­ví nástu­piš­tě ve Vídni, kde on musí vystou­pit, spon­tán­ně se dív­ky zeptá, jest­li nechce vystou­pit s ním a pokra­čo­vat v ces­tě poz­děj­ším vla­kem. Ona se nechá chví­li pře­mlou­vat, ale nako­nec sou­hla­sí.

Toulají se ulič­ka­mi Vídně, poví­da­jí a poví­da­jí a pro­ží­va­jí jedi­ný den napros­té spon­tán­nos­ti, oba dva jsou sami sebou, nemuse­jí před tím dru­hým nic hrát, nic před­stí­rat, vždyť brzo ráno se roz­lou­čí a už se nikdy neu­vi­dí.
A jak den pokra­ču­je, oba sil­ně­ji a sil­ně­ji zjiš­ťu­jí, že se jim to, co vidí u dru­hé­ho, zatra­ce­ně zamlou­vá. Ve fil­mu nechy­bí ani ty nej­za­ry­těj­ší ever­gre­e­ny, jako báseň od pou­lič­ní­ho pobu­dy, líbá­ní se při zápa­du slun­ce, ukrad­nu­tí skle­ni­ček v baru a samo­zřej­mě i pozo­ro­vá­ní hvězd v jed­nom z vídeň­ských par­ků, vyús­tě­né v jedi­nou mož­nou variantu...Prostě kýč nad kýč, ale přes­to na hra­ně prá­vě toho kýče zvlád­nu­tý.

Druhý den ráno ces­tou na vlak se obě­ma honí hla­vou tisí­ce myš­le­nek, stej­ně jako divá­ko­vi, pro­bo­ha, vždyť oni oba našli svou dru­hou polo­vi­nu, nemů­žou se pře­ce nadob­ro roze­jít, na dru­hou stra­nu, oba jsou z opač­ných kou­tů země, ona stu­du­je, on shá­ní prá­ci a co je nej­dů­le­ži­tě­jí, zna­jí se pře­ce jeden jedi­ný den. Co pře­vá­ží, vnitř­ní jis­to­ta, že k tomu dru­hé­mu pat­ří, nebo raci­o­nál­ní strán­ka věci? Až bude­te mít „roman­tic­kou“, zjis­tě­te to.