Bídníci (2012) - 80 %

Recenze na nový muzi­kál Les Misérables je na svě­tě. Jaké je novo­do­bé zpra­co­vá­ní romá­nu od Viktora Huga v podá­ní osca­ro­vé­ho tvůr­ce Královi řeči Toma Hoppera, kte­rý pro­jekt reží­ro­val s hvězd­ným obsa­ze­ním a nesmr­tel­ný­mi pís­nič­ka­mi?

Poprvé v Lucerně

Tak a výlet do Prahy je za mnou. Jako kdy­bych tam nejez­dil kaž­dý den pra­cov­ně. Dárky na Vánoce nakou­pe­ný, boty pro­šou­pa­ný a plno lidí na Václaváku odstr­če­ných, ale ale­spoň jsem si zpří­jem­nil den návště­vou kina Lucerna. Moc nád­her­né kino to se musí uznat. Měl jsem tam tu čest shléd­nout na novi­nář­ské pro­jek­ci oče­ká­vá­ný muzi­kál Bídníci s hvězd­ným obsa­ze­ním a pochut­nat si na slad­kém peči­vu z pekár­ny PAUL zadar­mo. A jak se mi muzi­kál líbil, to si může­te pře­číst v mé nové recen­zi na TM.

Klasika

Původní film z roku 1958 (tedy ne úpl­ně zase prv­ní, před ním byly ješ­tě dvě ver­ze) jsem si zami­lo­val už jako malý kluk, když si jej pus­ti­ly moji rodi­če jed­no­ho dne v pod­ve­čer ješ­tě na sta­ré VHS-ce. „Dívej se, bude se ti to líbit,“ poví­da­li mi, když jsem hned při úvod­ních titul­cích ohr­no­val nos nad sta­rým fran­couz­ským sním­kem. A měli prav­du, po zhléd­nu­tí až do kon­ce se film líbil. Koho by jen tak neo­ča­ro­val legen­dár­ní pří­běh galej­ní­ka Jeana Valjeana (Jean Gabin), kte­ré­ho po 18 letech ve věze­ní za krá­dež boch­ní­ku chle­ba pro­pus­tí na svo­bo­du a on se vydá do civi­li­za­ce začít nový život. Pomáhá lidem a hlav­ně se sta­rá o krás­nou siro­tu Cosettu. Naději na nový začá­tek mu však ztrp­ču­je fana­tic­ký poli­cis­ta (Bernard Blier), kte­rý jde bez sli­to­vá­ní býva­lé­mu trestan­ci po krku. Tento film nasa­dil lať­ku pří­liš vyso­ko, a pro­to jsem ani nedou­fal, že nověj­ší muzi­kál pře­ko­ná tuhle legen­du z fran­couz­ské fil­mo­gra­fie, i když měl cel­kem zají­ma­vé a hvězd­né obsa­ze­ní. A měl jsem prav­du, muzi­kál tuto vyso­kou lať­ku nezdo­lal a ani ji nijak zvláš­tě neroz­kved­lal. Klasika zůstá­vá kla­si­kou!

Začátek

Hned v úvo­du nabí­zí muzi­kál pompéz­ní scé­nu s lodí a galej­nic­kým cho­rá­lem, kte­rá bere divá­kům v kině dech a tahá za srdíč­ko. Přesto si mys­lím, že tako­vá monu­men­tál­ní scé­na je tu cel­kem zby­teč­ná, neboť zby­tek fil­mu se ode­hrá­vá spí­še mezi kuli­sa­mi. Jen sem tam je počí­ta­čem vyge­ne­ro­va­ný pohled z výš­ky. Chvíli jsem na počát­ku pře­mýš­lel, jest­li Jean Valjean v podá­ní Hugha Jackmana mlu­ví nebo zpí­vá. A hle, on fakt zpí­val. To nechci mis­tra HJ nijak urá­žet, podal zna­me­ni­tý výkon po zby­tek muzi­ká­lu. Ze začát­ku jen brblal, ale pak to roz­jel na plný obrát­ky. Pěvecký a herec­ký výkon to byl skvě­lý, ale mís­to usl­ze­né­ho Jeana Valjeana s rudý­mi oči­ma a plno­vou­sem bych příš­tě rad­ši dal­ší­ho nasra­né­ho Wolverina s vysou­va­cí­mi vid­li­ce­mi. Díky mistře, skvě­lý, ale sta­či­lo! Totéž se dá říct i o Russella Croweovi, kte­rý si zahrál nejdří­ve bacha­ře v docích, a pak i jeho poz­děj­ší pový­še­ní na inspek­to­ra Javerta. Kdo by řekl, že ten chlap s drs­ným obli­če­jem umí i zpí­vat. Nejdřív se smě­je­te nad kaž­dou jeho počá­teč­ní sna­hou, ale když to pak roz­je­de tře­ba jako na té stře­še pod noč­ní oblo­hou a v povzdá­lí je vidět Notre-Dame, tak je to vcel­ku zají­ma­vý pěvec­ký výkon. Herecky to taky zvlá­dl dob­ře, ale pří­liš mi vadil ten jeho kamen­ný výraz v obli­če­ji bez zná­mek lid­ství. Možná to pat­ři­lo k té posta­vě nesne­si­tel­né­ho a zau­ja­té­ho Javerta s děs­ným napo­le­on­ským klo­bou­kem.

Příběh

Děj je sice struč­ný, ale na můj vkus pří­liš kvap­ně sestří­ha­ný jen z těch nej­dů­le­ži­těj­ších scén z původ­ní­ho pří­bě­hu Les Misérables od Viktora Huga. Nejdřív Jean Valjean tahá loď /střih/ pak jde zase po horách a kra­ji­nou /střih/ všu­de ho bijí /střih/ ukrad­ne stří­bro na faře /střih/ zpy­tu­je svě­do­mí a zpí­vá /střih/ po osmi letech kde­si v Paříži. Jako k roz­ma­ni­tos­ti pří­bě­hu to nedo­dá­vá nic, jen se drží již zaje­té kole­je. Sem tam se našly drob­né změ­ny opro­ti před­lo­ze – tře­ba to, že Valjean zná Javera už jako bacha­ře nebo Fantine se nezhrou­tí poté, co ji nepři­vez­li dcer­ku. Fakt nepa­tr­né, netře­ba se jimi dále zatě­žo­vat. U muzi­ká­lu, kde se pořád zpí­vá, je to cel­kem jed­no. Vlastně v celém roz­sa­hu se jenom zpí­vá a nemlu­ví, což bylo u mě doce­la utr­pe­ní, když kaž­dou prko­ti­nu, co měli her­ci jazy­ku, muse­li vybás­nit. Čekal jsem kecy, kecy a pak mezi to něja­ký ten zpěv. Ale ono to bylo od začát­ku až do kon­ce. Zpěv, zpěv, zpěv a zase zpěv. No nic musel jsem si zvyk­nout. Co bych chtěl vyzdvih­nout je herec­ký tak i pěvec­ký výkon Anne Hathaway, kte­rá byla ve své roli Fantine zce­la exce­lent­ní - dokon­ce kvů­li ní dras­tic­ky zhub­la a necha­la si ostří­hat vla­sy na hla­vě. A to hrá­la jen v jed­né tře­ti­ně fil­mu. Její iko­nic­ká píseň I dre­a­med a dre­am byla pro­cí­tě­ná a srd­ce rvou­cí. Ztvárnila těž­ce zasa­že­nou mla­dou ženu, s kte­rou si osud zle pohrál, až skon­či­la sama bez prá­ce na uli­ci a pro své dítě v pěs­toun­ské péči udě­lá coko­liv, aby mělo lep­ší život než ona. Dokonce nevá­há pro pení­ze se ošku­bat doho­la, vykleš­tit zuby bez nar­kó­zy či zná­sil­nit vojen­ským důstoj­ní­kem. Vše jen pro lás­ku k malé Cossetě, kte­rou má v péči zlo­děj­ský a úlis­ný zrzoun - mon­si­ňor Thernadier (Sacha Baron Cohen) a jeho stej­ně pove­de­ná žena. Umírající Fantine na uli­ci nalez­ne Valjean, nyněj­ší rych­tář, kte­rý se nad ní sli­tu­je a zapří­sa­há se, že se posta­rá o její malou siro­tu Cossetu. Přichází do hos­tin­ce, kde mla­dé děv­če od mon­si­ňo­ra Thernadiera vykou­pí z jeho otroc­kých slu­žeb. Společně s ní utí­ká před dra­vým komi­sa­řem Javerem do fran­couz­ské met­ro­po­le. Čas utí­ká a z malé­ho káčát­ka se stá­vá labuť Cossete (Amanda Seyfried), do kte­ré se zami­lu­je při let­mém setká­ní mla­dý revo­lu­ci­o­nář Marcius (Eddie Redmayne). Bla bla... však to dál zná­te. Láska jako trám při­po­mí­na­jí­cí Shakespearovu hru Romeo a Julie pro­cí­tě­ná zpě­vem. Kupodivu je v muzi­ká­lu spo­leč­ným scén zami­lo­va­né­ho páru jen po málu. Stále dob­rá Amanda Seyfried se tu mih­ne snad jen ve dvou, zatím­co nevý­raz­ný Eddie Redmayne jako Marcius tu věč­ně s ostat­ní­mi chlap­ci sta­ví bari­ká­dy. Vše se točí hlav­ně kolem fran­couz­ské revo­lu­ce a kon­flik­tu mla­dých lidí s vojá­ky na uli­cích, mezi nimiž vyni­ká zpě­vem mla­dý dlou­ho­vlasý klu­či­na, kte­rý jako kdy­by vypa­dl z irsko-amerického kla­nu The Kelly fami­ly. Krev, prach, utr­pe­ní a bolest je hlav­ním moti­vem muzi­ká­lu více než něja­ká ta lás­ka. Vše v podá­ní skvě­lých her­ců, kte­rým bys­te ani nevě­ři­li, že mají tak vyso­ký a táh­lý tón v hla­se (bůhví, jest­li jim v tom nepo­moh­la něja­ká ta audio tech­ni­ka). Někdy je to však utr­pě­ní civět deset minut do jedi­né­ho ksich­tu, kte­rý neu­stá­le něco vyzpě­vu­je. Závěr muzi­ká­lu byl děs­ně pro­ta­ho­va­ný a člo­věk se doslo­va těšil, až koneč­ně všich­ni zavřou kla­pač­ky a vyběh­ne z toho kina ven.

Shrnutí

Nový muzi­kál s hvězd­ným obsa­ze­ním od reži­sé­ra Toma Hoppera se sice pove­dl, ale nic nové­ho či zásad­ní­ho do svě­to­vé kul­tu­ry nepři­ne­sl. Jen nau­čil dal­ší skvě­lé her­ce z Hollywoodu slzet před kame­rou a pře­kva­pi­vě i zpí­vat ve vyso­ké tóni­ně. Je těž­ké sní­mek ozna­čit jako zby­teč­ný, jeli­kož urči­tě něja­ké to kouz­lo pře­ce jen má - bra­vur­ní her­ce, nesmr­tel­né pís­níč­ky a vel­ko­le­pou výpra­vu. Je vidět, že pro­du­cen­ti na ničem nešetře­li a před­sta­vu­jí divac­ké­mu oku maleb­né pro­stře­dí sta­ré Paříže, his­to­ric­ké kos­tý­mi hýří­cí barva­mi a dob­ře sla­dě­ný make-up. To vše k utr­pě­ní dlou­hém až dvou a tři čtvr­tě hodi­no­vém muzi­ká­lu, i když se děj sna­ži­li tvůr­ci zestruč­nit, o co se dalo (původ­ní film z roku 1958 byl roz­dě­len na dvě čás­ti). Člověk si musí po celou dobu říkat, že se dívá na muzi­kál a ne na film, tak­že pod­le žán­ru tomu dávám v hod­no­ce­ní 80 %. Jinak já osob­ně rad­ši zůsta­nu u fil­mo­vé kla­si­ky z minu­lé­ho sto­le­tí a muzi­kál si pus­tím po letech v tele­vi­zi se zkur­ve­ným čes­kým dabin­gem.

Autorem recen­ze je Ric007. Článek pub­li­ko­ván i na osob­ním blo­gu TM dne 21.12.2012.

---