Blade: Trinity - recenze

Zatím (prav­dě­po­dob­ně defi­ni­tiv­ně) posled­ní díl série fil­mů o „den­ním tvo­ro­vi“ Bladovi, kte­rý zasvě­til svůj život lovu upí­rů je urči­tě důstoj­ným zakon­če­ním. Je sice prav­dou, že kva­lit prv­ní­ho dílu nedo­sa­hu­je, ale­spoň, co se týče atmo­sfé­ry a dru­hé pokra­čo­vá­ní je vizu­ál­ně pou­ta­věj­ší než Blade Trinity, ale i tak lze bez obav říct, že jde stá­le o poda­ře­ný akč­ní titul, kte­rý má své oso­bi­té kouz­lo.

Režie se ten­to­krá­te ujal David S. Goyer, kte­rý je scé­náris­tou před­cho­zích dílů (a samo­zřej­mě, že i toho­to). To se odra­zi­lo na pří­bě­hu, kte­rý má urči­té rysy Blade i Blade 2 . Snaží se, a cel­kem úspěš­ně, spo­jit mystic­ký náboj a vědec­kou fik­ci. Vampíři se pokou­ší pro­bu­dit prv­ní­ho ze své­ho rodu Draculu/Draka (Dominic Purcell), kte­rý je gene­tic­ky čis­tým jedin­cem, na roz­díl od ostat­ních pijá­ků krve , kte­ří jsou, za sta­le­tí kří­že­ní, jen nehod­ným odra­zem svých před­ků. A on by měl jejich rasu očis­tit. Kromě toho by je měl Drake zba­vit dal­ší­ho pro­blé­mu, a to Blada (Wesley Snipes).

Ten, nejen, že se musí při­pra­vit na střet s nej­moc­něj­ším ze svých nepřá­tel, ale také s FBI , kte­rá se na něj zamě­ři­la, poté, co zabil člo­vě­ka (při­slu­ho­va­če upí­rů), téměř v pří­mém pře­no­su. Jeho spo­ru s bez­peč­nost­ní­mi slož­ka­mi pad­ne za oběť i dlou­ho­le­tý par­ťák Whistler (Kris Kristofferson). Stane se tak v nejmé­ně vhod­nou dobu, ve kte­ré se schy­lu­je k finál­ní­mu stře­tu (k tomu se snad schy­lu­je téměř pokaž­dé). Proto se, i když nerad, Blade spo­jí se sku­pi­nou lid­ských lov­ců upí­rů, mezi kte­ré pat­ří i Whistlerova dce­ra Abigail (Jessica Biel) a vti­pá­lek Hannibal King (Ryan Reynolds).

Goyerovi se nedá upřít, že se nebo­jí ris­ko­vat, klid­ně nechal zlik­vi­do­vat jed­nu z hlav­ních postav - Whistlera. Na dru­hou stra­nu, omla­ze­ní obsa­ze­ní fil­mu pomá­há (i když, pro cha­rak­ter Whistlera by se klid­ně našlo mís­to a jeho smrt byla napros­to zby­teč­ná), a to pře­de­vším díky dob­ré­mu výbě­ru. Jessica Biel (seri­ál Sedmé nebe) pře­kva­pi­vě jako divo­ká dra­či­ce fun­gu­je a Ryan Reynolds (Sexy pár­ty) při­dá­vá fil­mu humor­nou rovi­nu. Navíc jsou oba dosta­teč­ně sexy (Reynolds na sobě oči­vid­ně hod­ně zapra­co­val a Bielové to s lukem slu­ší), aby zau­ja­ly zástup­ce žen­ské­ho i muž­ské­ho pohla­ví. Mimo to, i když ani Jessica Biel ani Ryan Reynolds nejsou akč­ní iko­ny, v dyna­mic­kých scé­nách se hod­ně sna­ží a díky stři­hu (kte­rý je ovšem někdy až pří­liš zma­te­ný) půso­bí, jako­by by nako­pá­va­li upí­ry kaž­do­den­ně.

Přestože je prav­dou, že i přes leh­kou nai­vi­tu je scé­nář poměr­ně sluš­ný, po reži­sér­ské strán­ce Goyer, opro­ti Norringtonovi (Blade) a Torovi (Blade II) ztrá­cí. Jeho zku­še­nos­ti v této oblas­ti nejsou až tak vel­ké, tak­že troš­ku cvi­ku by neško­di­lo. Ne, že by se na reži­sér­ské žid­li pří­liš vrtěl, ale zatím se na není neu­ve­le­bil ješ­tě tak dob­ře, jako jeho před­chůd­ci. Blade Trinity není jed­no­du­še tak dola­dě­ný jako star­ší díly.

Bladovi Trinity chy­bí jed­na pod­stat­ná věc, cha­risma­tic­ký anti­hr­di­na. Dominicu Purcellovi by spí­še sedě­la role sval­na­té­ho hezou­na než cha­rak­ter legen­dár­ní­ho Draculy. Jeho Drake není podán špat­ně, ale Stephen Dorff jako Deacon Frost byl a je stá­le upír­ským zápo­rá­kem čís­lo jed­na.

Blade: Trinity je nad­prů­měr­nou akč­ní podí­va­nou, je ale z celé tri­lo­gie asi nej­slab­ší. Není to nepo­ve­de­ný film, dob­ře se na něj kou­ká, přes­to to už jed­no­du­še není tak sil­ný záži­tek jako díl prv­ní, popří­pa­dě dru­hý. Jeho nej­vět­ším kla­dem je tro­ji­ce hlav­ních před­sta­vi­te­lů (Wesley Snipes, Ryan Reynolds a Jessica Biel), kte­ří se svých rolí zhos­ti­li vel­mi dob­ře. Právě díky nim je Blade: Trinity sluš­ným závě­reč­ným dílem, kte­rý roz­hod­ně nepo­tvr­zu­je domněn­ku, že pokra­čo­vá­ní muse­jí být vždy pro­pa­dá­kem.

Proč bys­te měli film vidět?
- Kvůli Snipesovi, Bielové a Reynoldsovi, kte­ří jsou skvě­lí.
- Vizuální efek­ty jsou stá­le stej­ně „cool“.
- Některé momen­ty při­po­me­nou prv­ní­ho Blada.

Co se nemu­sí líbit kaž­dé­mu?
- Některé akč­ní scé­ny jsou pří­liš zbě­si­lé.
- Na vel­kou dyna­mic­kou sek­ven­ci musí­te čekat až do finá­le.
- Představa, že bychom moh­li být jen záso­bár­nou krve.