Božská Florence - Jak umí Meryl Streep zpívat? Určitě dobře, ale v tomto filmu bohužel ne..:-(

Florence Foster Jenkins je boha­tá a krás­ná žena. Žije se svým man­že­lem St. Clairem Bayfieldem spo­ko­je­ný a šťast­ný život v New Yorku ve 40. letech 20. sto­le­tí. Díky své­mu bohat­ství, kte­ré zdě­di­la, se nemu­sí sta­rat o své pří­jmy, ale může se věno­vat růz­ným záli­bám. Největší z nich je hud­ba a zpěv, pro kte­ré by Florence i zemře­la. Florence hud­bu nejen ráda poslou­chá, ale hlav­ně sama zpí­vá a účin­ku­je před newy­or­skou spo­leč­nos­tí. Manžel jí ve všem pomá­há, je totiž i jejím mana­že­rem, kte­rý na vše dohlí­ží a dělá vše pro to, aby byla Florence úspěš­ná a šťast­ná. To se mu také daří, ale na obzo­ru se obje­ví ta nej­lep­ší a nej­vět­ší věc pro Florence – vystou­pe­ní před veřej­nos­tí ve slav­né Carnegie Hall. Teď tepr­ve musí její mana­žer a dal­ší lidé kolem Florence uká­zat, co v nich oprav­du je.

Scénář k fil­mu napsal Nicholas Martin, kte­rý se inspi­ro­val sku­teč­ným pří­bě­hem Nasciny Florence Foster, pro­mi­nent­ní Američanky a ama­tér­ské sopra­nist­ky. Už v raném mlá­dí se obje­vi­la u Florence vášeň pro hud­bu, hrá­la na kla­vír a zpí­va­la dokon­ce před pre­si­den­tem. Později se živi­la uče­ním hry na kla­vír, ale po otco­vě smr­ti se díky své­mu bohat­ství moh­la věno­vat vlast­ní umě­lec­ké tvor­bě. Martin napsal scé­nář, kte­rý zachy­cu­je vrchol­né obdo­bí v živo­tě zpě­vač­ky, a je ukon­če­no její smr­tí.

Režisérem fil­mu je Stephen Frears, kte­rý má za sebou fil­my Královna, Philomena, Hrdina pro­ti své vůli, ad. Podařilo se mu nato­čit film, kte­rý je inspi­ro­ván živo­tem zná­mé oso­by, i když někte­ré věci jsou zjev­ně vymyš­le­né a neprav­di­vé. Ukazuje, že nej­dů­le­ži­těj­ší pro člo­vě­ka je, aby byl šťast­ný, což se hlav­ní hrdin­ce daří. Zároveň ale nabí­zí pohled do spo­leč­nos­ti a cho­vá­ní lidí, kte­ří mohou být upřím­ní, ale v mno­ha ohle­dech jsou vel­mi pokry­teč­tí, stej­ně jako je to ve spo­leč­nos­ti i dnes.

Do hlav­ní role byla obsa­ze­na ame­ric­ká hereč­ka Meryl Streep, její­ho man­že­la si pak zahrál ang­lic­ký herec Hugh Grant. Společně vytvo­ři­li „doko­na­lý“ pár, ale tvůr­ci jim dali pro­stor i pro vlast­ní vyjá­d­ře­ní. Nejlépe to vysti­hu­jí v pří­pa­dě Florence její pěvec­ké výstu­py, kdy se Streep muse­la hod­ně sna­žit, aby její zpěv byl co nej­ví­ce auten­tic­ký. Sama totiž vel­mi dob­ře zpí­vá, což doká­za­la v muzi­ká­le Mamma Mia! v roce 2008. Grant pak mohl uplat­nit své herec­ké umě­ní v před­ne­sech Shakespearových děl, pře­kva­pi­vé bylo i jeho taneč­ní umě­ní na večír­ku. Je zkrát­ka vidět, že ten­to herec ješ­tě nepat­ří do staré­ho žele­za a svůj konec fil­mo­vé kari­é­ry může ješ­tě na chví­li odlo­žit. Manželský pár pak dopl­ňu­je mla­dý pia­nis­ta Cosme McMoon, kte­ré­ho si zahrál Simon Helberg. Tomu se poda­ři­lo ztvár­nit zpo­čát­ku nesmě­lé­ho mla­dí­ka, kte­rý se ale postup­ně mění v sebe­vě­do­měj­ší­ho a zra­lej­ší­ho muže.

V loň­ském roce byl uve­den do kin sní­mek Marguerite, kte­rý je také inspi­ro­ván živo­tem Florence Foster Jenkins. Její před­sta­vi­tel­ka, Catherine Frot, obdr­že­la cenu César jako nej­lep­ší hereč­ka. Uvidíme, zda Meryl Streep bude za roli Florence oce­ně­na, více bych to ale přá­la její­mu herec­ké­mu kole­go­vi Hughovi Grantovi.

Hodnocení: 65 %

---

---