Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...
Na světě je spousta nemožných úkolů. Jedním z nich je i natočení takové komedie, která by se líbila všem – bez rozdílu věku, pohlaví či sexuální orientace. Tímto se dostáváme k omšelé a toliko otřepané problematice „subjektivní názor diváka kontra pohled kritika“. Vezměme si například Deník Bridget Jonesové. Podle mnohých recenzentů kvalitní zpracování úspěšné knihy, u něhož se pobaví všichni, ale podle mě… nemastná, neslaná romantická komedie v hořkém britském balení, zkrátka nic, co by mi roztrhalo břišní svalstvo. Upřímně řečeno… v poslední době o sobě začínám dost vážně uvažovat – jestli jsem opravdu normální (jako že nejsem) a proč se mi nelíbí ty „komedie“, o kterých se tak básní ve světě Cinemy a Premiery. Jedno vysvětlení by tu samozřejmě bylo: jsem mladý, v pubertě se koupající „postpuberťák“, jehož sexy vkus je jen dočasný a který za pár let dospěje k výše položenému žebříčku hodnot. Ne že bych byl srab (jako že jsem), ale právě toho se obávám.
Současně s tímto netradičním úvodem, který má ovšem své opodstatnění, apeluji také na to, aby se ke komediím nezveřejňovaly trailery, v nichž jsou sestříhány veškeré více či méně vtipné gagy, scény apod. Vím, že by to v důsledku znamenalo krach pro produkční společnosti, ne-li zánik komediálního žánru, ale ta představa, že jdete do kina na film a přitom netušíte, že si v něm hlavní hrdina přilepí ruku k přirození, je docela krásná.
Božský Bruce je jednou z těch komedií, v jejichž případě mě z nějakého nezištného důvodu minula video ukázka a reportáže z natáčení, překypující řečmi o tom, jak je daný titul „dokonalý“. Zásluhou toho jsem si k novému filmu Jima Carreyho vytvořil určitý odstup – žádná očekávání, jen přání, že se obstojně pobavím. Možná i proto mě Božský Bruce příjemně zaskočil, byť jde o snímek, vzdávající čest filmovému humoru devadesátých let minulého století.
Zápletka filmu je docela jednoduchá, avšak v rámci komediálního žánru naprosto dostačující. Podobné je to i s hlavní myšlenkou bazírující na jakémsi mravním ponaučení, bez níž by se Božský Bruce obešel asi tak jako buffalský hokejista bez puku. Hlavním hrdinou je čtyřicetiletý Bruce Nolan, majitel psa močícího na hi-fi věž a především reportér televizního zpravodajství, který by to rád dotáhl na post moderátora večerního vysílání. Jak už to tak ale bývá, sny a realita jsou od sebe častokrát na míle vzdálené, a jiné to není ani v případě postavy ztvárněné excelentním Jimem. Bruce je totiž smolař jako hrom – v práci je ignorován měrou vrchovatou a jeho reportáže se stávají jen terčem posměchu. Přitom se nedá říci, že by jeho pracovní neúspěchy byly kompenzovány úspěchy v životě soukromém. Oporou je Bruceovi pouze jeho přítelkyně (Jennifer Anistonová ze seriálu Přátelé), která k němu zachovává jisté sympatie i přesto, že již pět let čeká marně na snubní prsten.
Vše se změní až jednoho dne, kdy Bruceovi nadobro dojde trpělivost. Při svém prvním živém přenosu doslova vypění a způsobí takový poprask, že je ihned po odvysílání propuštěn z práce. K tomu se přivalí jedná autohavárka, férový pěstní souboj „všichni na jednoho“, rozepře s přítelkyní a rázem se hlavní hrdina ocitá na samém dně. V situaci, v níž by se zdálo jako adekvátní řešení skok z desátého patra vysokopodlažního panelového domu na asfaltový chodník, se však Bruce nečekaně „vzchopí“, či spíše prozře. Veškeré své neúspěchy začne svádět na Boha (Morgan Freeman), načež ve svých rázných kritikách dojde až tak daleko, že si s ním stvořitel světa domluví rande.
Bruce, dostavivší se do bělobou prozářeného paláce, nejprve netuší, s kým má tu čest, a na štít černého muže v bílém obleku vyšle pár ostrých narážek, když pak ale na své ruce napočítá sedm prstů, pochopí, že zřejmě „ujel“. Počáteční rozčarování je však záhy zapomenuto – to když se Bůh rozhodne darovati Bruceovi veškeré své schopnosti a pracovní povinnosti, aby poznal, jak náročné je vykonávat toto povolání. A co z toho vyplyne, to snad ani nemusím zdůrazňovat…
Jak bylo již jednou řečeno, Božský Bruce není nikterak „průkopnickou“ komedií. Sic oplývá poměrně přitažlivým námětem, ale celkovým ztvárněním hodně připomíná filmy jako Záměna, Lhář, lhář či Smlouva s ďáblem. Snímek Toma Shadyaca se však inspirací výše uvedenými tituly ani netají. Atributů tohoto jevu nalezneme hned několik. Jednak je to příběh, který zastává (v oblasti komedií) již zaběhlé schéma „první půle humorná, zbytek stopáže vážný“, dále stereotypní charaktery ústředních postav, s nimiž jsme se potkali už nesčetněkrát v jiných snímcích, a v neposlední řadě dosti roztržitý hlavní hrdina a là Ace Ventura v podání nepřekonatelného Jima Carreyho (bez něj by se kostra příběhu zhroutila jako domeček z karet).
Ač mě to překvapilo, mně osobně přinesla tato kombinace dostatečné uspokojení. Pravda, ono ukojení mohlo být o to větší, kdyby scénáristé plně využili potenciálu tak bohatého námětu - nicméně když se na celou problematiku podívám i z druhé strany a představím si sám sebe na místě filmového tvůrce, nedopadlo by to ani z poloviny tak dobře jako ve stávajícím případě. Z toho plyne jediné: pokud máte rádi potrhlé komedie, trochu tvrdší humor a gumový „ksicht“ Jima Carreyho, není lepší volby pro příjemně strávený podvečer s přítelkyní/přítelem. A že se nasmějete (i když ne do sytosti), to vám mohu zaručit všemi sedmi prsty na své pravé ruce.
(4,91 z 5)