Na Mezinárodním filmovém festivalu Febiofest, který je přehlídkou nejrůznějších filmových žánrů nesmí chybět ani Český film, který vznikl ve spolupráci s Polskou, Francouzkou a Slovenskou koprodukcí. Světovou premiéru měl na letošním Berlinale a nyní po uvedení na Febiofestu v hlavní soutěží, míří do českých kin, a o něco později i do zahraničí, zatím nejvzdáleněji do Brazílie. A tím je momentálně hodně diskutovaný film Já, Olga Hepnarová. Která se stala poslední československou popravenou trestankyní, poté co v roce 1973 najela na autobusové zastávce na lidi v centru Prahy a 8 lidí zabila a několik jich zranila.
Na tiskové konferenci po první české projekci se představili jeho filmový tvůrci v sestavě režiséra Tomáše Weinreba, spolu režiséra a scénáristy Petra Kazdy a Vojtěchem Fričem producentem a střihačem v jedné osobě. Ke kompletní sestavě chyběla hlavní představitelka Olgy, Polská herečka Michalina Olszańska, která místo sebe namluvila videozáznam se vzkazem lidem. Nejprve omluvila svojí neúčast, protože momentálně natáčí film v Rusku a poté lidi vyzvala, aby se nad hrůzným činu Olgy pozastavili.
Tvůrci přiznali, že najít přesvědčivou herečku, nebylo vůbec jednoduché. „Polské herečky nám přišli vhodnější a tak z tamního Castingu, kde bylo vybráno 8 dívek, byla i Michalina Olszańska.
Když jsme ji poznali, neměla moc zkušeností co se týče hlavních filmových rolí, i když natočila řadu vedlejších a objevila se i ve filmu na Sundance. Michelina pracuje velmi intenzivně a na práci se soustředí. A nyní se o ní zajímají agenti z Holywoodu. Ale nám říkala, že je nyní z filmu unavená, protože natáčení v Rusku není jednoduché, “ řekl režisér Tomáš Weinreb.
K případu při natáčení přistupovali s ohledem na její rodinu a pozůstalé. Zajímali se o úryvky Olgy Hepnarové z psychologického sezení a dělali si zápisky ze zapsaných protokolů. Atmosféru 70 let převzali z vyprávění a černobílou verze filmu, si nebyli nejprve moc jistý, ale později si uvědomili, že je to dobrý nápad. „Ve filmu, kde je vyobrazená scéna jak schodila trabant ze skály, ve skutečnosti po tom zničení auta, stopla Policejní auto, které jí odvezli do Prahy. Ale říkali jsme si, že je to tak absurdní situace, že jsme to do filmy nemohli dát. Některé skutečnosti vypadají mnohem blběji než ty vymyšlené. Tak to prostě je, “ prozradil scénarista Petr Kazda.
Na otázku proč si vybrali za téma příběh Olgy Hepnarové odpověděli: „ I když to tak nevypadá, nejsme fascinováni zlem, ale spíše tím, co ten hrůzný čin předcházel. Jako například nepochopení jedince společností pro jeho odlišnost. Olga zažívala stavy úzkosti a velkou samotu. Pendlovala k lidem, pak se uzavřela v samotě, pak zase k lidem a zase zpátky. Po tom, když se to událo, tak nechtěla spáchat sebevraždu a zmizet ze světa, jak to tak často bývá. Naopak měla silnou potřebu se před soudem vyjádřit a zdůvodnit svůj čin. Při své řeči kritizovala špatné chování společnosti k slabému jedinci a také to aby tohle chování už nebylo společností tolerováno. Její výroky, zněli spíše jako takové poselství, v uvozovkách. A chtěla, aby si uvědomili, že se jim může zpětně to zlo i vrátit. Stala se velká tragédie, Olga byla vrahem, ale zároveň si uvědomujeme, že je to pouze část problému. Je třeba si uvědomit i to co tomu předcházelo a brát to jako celek.“
Během rozhovoru zaznělo i jméno režiséra Františka Vláčila, kterému tvůrci vyznali úctu. „Máme rádi jeho filmy a jsou pro nás určitou inspirací,“ řekli na závěr tvůrci.
