Cejch zabijáka - Film, za který nemohl režisér 10 let natáčet.

Hanada (Joe Shishido) je pro­fe­si­o­nál­ní zabi­ják, kte­rý se pyš­ní titu­lem „čís­lo 3“ pochá­ze­jí­cím z Top 10 stup­ni­ce jeho pro­fe­se. To mu zajiš­ťu­je stá­lý pří­sun prá­ce, dob­ré záze­mí a coby bonus váš­ni­vou (a zálet­nou) man­žel­ku. Změnu do jeho bohém­ské­ho živo­ta při­ne­se uhran­či­vá dív­ka posed­lá smr­tí Misako (Annu Mari), do níž se Hanada fata­lis­tic­ky zami­lu­je. Na její přá­ní také při­jme ris­kant­ní zakáz­ku, kte­rá se ovšem vinou nešťast­né náho­dy nepo­ve­de. Hanada s...e stá­vá psan­cem před tajem­nou vše řídí­cí orga­ni­za­cí a pověst­ným zabi­já­kem „čís­lo 1´´ (Koji Nanbara).

Seidžun Suzuki byl jed­ním z japon­ských reži­sé­rů, kte­rý byl schop­ný fil­my sypat jako na běží­cím páse a pro stu­dio Nikkatsu byl dří­ve schop­ný nato­čit i tako­vých 5-6 fil­mů za rok. Suzuki poté točil zásad­ně japon­ské gan­gs­ter­ky (japon­ská fil­mo­gra­fie má celé odvět­ví yakuza žán­ru) a to gan­gs­ter­ky rutin­ní, pro­to­že na něja­ké výraz­né autor­ské a vizu­ál­ní prv­ky pros­tě teh­dy neby­la mís­to. Časem ale toho měl Suzuki nějak dost a v roce 1966 spat­řil svět­lo svě­ta film Tokijský tulák v němž měl Suzuki popr­vé pří­le­ži­tost své vizu­ál­ní hrát­ky před­vést. Následne poté Nikkatsu poža­do­va­lo v dal­ším Suzukiho fil­mu návrat k rutin­ní­mu řemeslu, Suzuki ale neu­po­sle­chl a díky tomu vzni­kl legen­dár­ní japon­ský akč­ňák Cejch zabi­já­ka.

Co se týče samot­né záplet­ky už v roce 1967 nebyl Cejch zabi­já­ka žád­nou revo­lu­cí, pro­to­že pří­běh o špič­ko­vém zabi­já­ko­vi pro­ti kte­ré­mu se vzbou­ří jeho nad­ří­ze­ní a on musí doká­zat, že je nej­lep­ší byl už v této době pou­žit mno­ho­krát, Suzukiho akč­ní pec­ka ale klišé v samot­né záplet­ce vyna­hra­zu­je vším ostat­ním. Cejch zabi­já­ka je vizu­ál­ní pec­kou, kte­rý skvě­le pra­cu­je s absurd­ní­mi situ­a­ce­mi a je pře­de­vším plný nád­her­ných zábě­rů. Ve spo­je­ní s totál­ně úžas­ným soun­d­trac­kem a sku­teč­ně bra­vur­ní­mi akč­ní­mi scé­na­mi tak vzni­ká dost mož­ná jeden z vrcho­lů japon­ské fil­mo­gra­fie, jeden z nej­sty­lo­věj­ších akč­ních fil­mů všech dob a pře­de­vším geni­ál­ní ukáz­ka toho jak jde kla­sic­kou záplet­ku výraz­ně oko­ře­nit.

Cejch zabi­já­ka je pře­de­vším ukáz­kou nesku­teč­né tvůr­čí kre­a­ti­vi­ty, kte­rá byla záro­veň pro stu­dio Nikkatsu posled­ní kap­kou a důvo­dem pro­to aby Suzukiho vyra­zi­la. Tenhle expe­ri­men­tál­ní reži­sér ale za vel­kou oběť stvo­řil sku­teč­nou akč­ní relikvii, kte­rá se sta­la vrcho­lem Suzukiho kari­é­ry.

Joe Shishido mož­ná kvů­li zpac­ka­né plas­tic­ké ope­ra­ci vypa­dá jako čip­mank, jeho hlav­ní anti­hr­di­na je ale sty­lo­vým pro­ta­go­nis­tou, kte­ré­mu jde vel­mi snad­no uvě­řit jeden z nej­lep­ších zabi­já­ků ve svém obo­ru. Především nemá pro­blém v akč­ní polo­ze a násled­ně ani v tro­chu váž­něj­ších scé­nách, což je důle­ži­té, pro­to­že Cejch zabi­já­ka je sice akč­ním fil­mem, záro­veň jsou tu ale i mís­ta pro dojem­něj­ší momen­ty, kte­ré pře­kva­pi­vě fun­gu­jí lépe než by člo­věk od podob­né­ho fil­mu čekal.

Po stři­ho­vé strán­ce je Cejch zabi­já­ka straš­ná divo­či­na a hroz­ně zále­ží na tom jak divá­ko­vi střih jed­not­li­vých scén sed­ne. Pokud je ale divák ochot­ný tenhle divo­ký nezvyk­lý střih tole­ro­vat tak ho čeká oprav­du dra­vá, bru­tál­ní a pře­de­vším sku­teč­ně akč­ní zába­va, kte­rá udě­la­la ze Suzukiho jed­no­ho z před­ních před­sta­vi­te­lů nové fil­mo­vé japon­ské vlny a také se z něj stal vzor pro fil­ma­ře jako Quentin Tarantino nebo Bong Joon-ho. Suzuki nás tak opus­til v roce 2017 ve věku 93 let, jeho odkaz ale bude žít i nadá­le.

Cejch zabi­já­ka není pro milov­ní­ky asij­ské kine­ma­to­gra­fie a není pro fanouš­ky moder­ních akč­ňá­ků. Skutečně se ale jed­ná o jeden z nej­sty­lo­věj­ších, nej­dra­věj­ších a sku­teč­ně nej­lep­ších akč­ních fil­mů, kte­rý má nesku­teč­ný kouz­lo a dodnes tak tro­chu zůstá­vá zásad­ním sním­kem. Minimálně dát Suzukiho fil­mům šan­ci by měl kaž­dý.

Trailer:

Verdikt: 5 z 5

---

Photo © Nikkatsu

---