Rok 2004 skončil. Odehrálo se vněm plno věcí, plno politických záležitostí, plno přírodních pohrom, plno kulturních událostí, a v kinech proběhlo i plno českých filmů. Většinou jejich společným jmenovatelem je komedie neboli lépe tragikomedie. V mnoha případech jde o filmy o lidech, o jejich poměrech, problémech, o lásce a sexu. V těch místnostech, kde tak rádi čekáme na tmu, kde sedíme ve vypolstrovaných nebo dřevěně skřípajících sedačkách, jste měli možnost vidět např. debut Davida Jařaba VATERLAND. Film, který je v kontextu domácí kinematografie velice osobitým dílem. Zvláštní atmosféra, zvláštní děj – ale to je, tak vše. Plno příběhových cest je nedokončeno, tajemství se neodhalí, některé směry zůstávají slepé, některé zbytečné. Dialogy jsou jen prázdnou výplní, o kameře raději nemluvě, herecké výkony, kromě Rodena, jsou plytké, a mimo lovu na „kostrouny“ je film bez tempa a akce. Pokud měl být film českou lynchovinou, tak se autor ztratil sám ve své nevědomosti. Ale možná, že ta celková nuda byl záměr, umělecký úmysl, který člověk snadno nepochopí… Vaterland – lovecký deník je tím filmem u kterého nevím, zda-li neměl skončit v polovičce, a nebo jestli mu ještě polovička nechybí. Dalším rozpačitým dílem je SPRÁVCE STATKU. Jakýsi rodinný film kameramana Martina Duby, jenž předvádí nádherný, sice dobře myšlený, filmový amatérismus. Film se natáčel na Dubově statku, s jeho rodinou, dětmi, přáteli a zvířátky… příjemné, jen proč se to promítá v kinech? Snad jako důkaz, že se dá natočit film i za málo peněz? Ale to už díky Svěrákově Jízdě snad i víme. V roce 2004 vznikl, ale ještě jeden levný, avšak ne laciný, kosmopolitní film SILNÝ KAFE islandského studenta pražské FAMU Börkura Gunnarssona. Jedna z dalších komediích o vztazích a o obyčejných věcech, komediích, u kterých se moc nezasmějete. Špatně podivuhodná kamera, divně napsané dialogy, u kterých šlo hlavně o to říct tu nejlepší hlášku. Avšak věřím, že si tento film určitě našel a najde diváky, především z řad Samotářů. Na filmu je, ale nejlepší soundtrack, což je tedy hodně málo. CHOKING HAZARD Marka Dobeše jsem naštěstí neviděl, znám sice jeho krátký film Byl jsem mladistvým intelektuálem, kde ukázal svůj talent, ale v této zombie komedii ho nejspíše ztratil. Jediné k čemu je tento film dobrý, že ukázal ostatním filmařům, že tudy cesta nevede. Jan Hřebejk se naopak vymanil z retro komedií, a natočil film o součastných problémech naší společnosti a naší existence. A to tak, že jste plátno mohli polepovat nálepkami „Toto je fotbalový rasismus,“ „Toto je nehlídaná imigrace,“ „Toto bezmocnost proti kriminalitě“ „Toto sociální problém.“ V HOREM PÁDEM se navzájem prostupují tři „tragikomické“ příběhy, v nichž vystupuje herecké spektrum z hřebejkových filmů, od kterého se čeká, jak nás rozesměje. Soderberghovo zbarvení obrazů, nevtíravá kamera Jana Malíře, Emília Vašáryová… to jsou klady. Film je zrcadlem doby, tak jak by to mělo být u každého součastného umění. Reflektuje povahu našeho národa, je to snímek z té pravé přítomnosti, ale ztrácí na kvalitě dialogy pro pobavení. Dialogy o netopýrech v těstíčku, o vegetariánství, zbytečně dlouhou stolovou scénou, „nečekanou“ karate pasáží nebo hýbajícími se hračičkami v závěrečných titulkách, které zcela narušily onen střihový konec, který jakoby nepatřil do onoho filmu. Vše bylo vykresleno bez pomocí slov – v životě se přeci také moc nemluví…Srovnávání s Magnolií je zneuctění Andersonova filmu, ale jisté je, že se Hřebejk oproti scénkovitým Pelíškám či vysloveně komerčnímu Pupendu pohnul dál. Horem pádem ukazuje spíše teze, než životní osudy několika lidí, ale je to jeden z mála filmu, který se v minulém roce povedl. F. A. Brabec se naopak snažil natočit psychologický thriller, žánrový film, který nenaplnil žánr. Nelze popřít, že je schopný kameraman, ale myslet si, že právě jeho kameramanské schopnosti zachrání film, je velice naivní. Hlavní postavy jsou, i přes charismatické osobnosti, velice ploché, neprožité a fádní. Atmosféra je ta tam, filmové a režijní, scenáristické chyby na místě. Policejní přepadení, vozíčkář pozorující auta na Nuselském mostě, zastřelení psa, odporně nepřirozeně zbytečná sexuální scéna atd. atd. Brabec ve svém filmu BOLERO zbytečně exhibuje svými kolejovými nájezdy a rádoby létající kamerou, snad jakoby šlo o školní cvičení. Snaha o detektivní film se mu nedá odepřít, ale ty nám snad nikdy nešli, raději by se měl tedy vrátit ke své kameramanské profesy. Teenage komedie SNOWBOARĎÁCI, jenž se stala nečekaným filmovým hitem, je příjemným překvapením roku. Nenáročný oddechový film, který splnil žánr. Jsou zde znatelné inspirace západními snímky, zručné ruce střihače a kameramana či dobré herecké výkony, a k dobru také hraje skvělý soundtrack. Film nemá nějaké psychologické poslání nebo hluboké myšlenky, je to prostě jen prvoplánový film pro náctileté publikum, pro které toho tady moc neděláme. Buďme rádi, že tady něco takového vzniklo. A stejně tak buďme i hrdí na film MISTŘI Marka Najbrta, na toto citlivé proniknutí do fanouškovského světa. Obrazy ilustrují onen pocit bezradnosti, kousky sněhu na poli a mlha kolem vše podtrhávají. Absurdní situace, příjemný humor, nápadité snové vize, věrohodnost postav, a ta těžká realita. Film Mistři je něco jako Nuda v Brně – skutečné příběhy bez snahy šokovat, jen ilustrovat ten smutek v nás. I tak málo nám stačí. Komentovat Básníky, KAMEŇÁK, NON PLUS ULTRAS samozřejmě raději nebudu. Film KRAJINA MÉHO SRDCE, experimentální film Jana Němce jsem bohužel ještě neviděl, ale věřím tomu, že stojí za shlédnutí. Tedy pokud ho kina vůbec zařadí do programu. A o filmu KRÁL ZLODĚJŮ se záměrně nezmiňuji, jelikož nevím zda-li ho brát jako český. V roce 2004 vzniklo také několik zajímavých dokumentů, které navazují na jeho dobrou pověst. Ze všech samozřejmě vyčnívá Český sen. Dokumentární film, jenž může být, jak zesměšněním chamtivých a jednoduchých českých lidí, útokem proti prázdnotě reklamy nebo jen pohledem do reklamní branže. Neodnesete z něj odpověď na otázku proč, ale je to nadčasová záležitost, kterou samozřejmě Češi těžko docení či pochopí. Je to jedno z mála děl, na které může být česká kinematografie hrdá. Žijeme v konzumní době, a tento film to jenom dokonalým způsobem potvrdil.
Minuly rok vzniklo u nás něco kolem 20 filmů, což je velice dobré číslo srovnáme-li ho se slovenskou kinematografií, kde vznikají tak tři filmy ročně. Ale upřímně řečeno, kolik filmů je z těchto dvaceti výjimečnými díly, kolik z nich vypovídá o době, v které žijeme, kolik z nich Vás strhne a zlomí nebo ohromí, emocionálně či myšlenkově zasáhne? Opravdu, ale opravdu jen málo. Problémů v českého filmu je mnoho. Chybí v něm experiment, nové režijní postupy, kameramanské možnosti, absence zásadních odvážnějších témat. Jakoby se filmy nelišily od těch prvorepublikových, jeden stejný jako druhý, žádný režijní rukopis. Chybí sebereflexe, politická angažovanost, žánrové filmy, chybí odvaha popsat naší dobu, a člověk a jeho existenční otázky v ní. Problém našich filmů, že diváka nikam neposouvají, skončí film a my chladně odcházíme z kina, nedotčeni, neposkvrněni, humorem uspokojeni. Jinde vítězí filmy politicky útočné, sexuálně otevřené, filmy hrající si s filmovým časem nebo materiálem, s kinematografickými možnostmi… To jen my máme laskavé komedie (které jsou pro zahraničního diváka nesrozumitelné), sentiment, jednoduchá klišé, myšlenkovou průměrnost. U nás je lidské tělo tabu, stejně jako politický názor… Samozřejmě dalším problémem je neschopnost fungovat v evropské koprodukci a prázdná koncepce ekonomického rozvoje českého filmu a jeho prezentace na filmových trzích… Avšak abych nebyl úplně pesimistický, na českém filmu je skvělé, že zvítězil nad Hollywoodem. Ale to je jen malý lesk. Nebo se ve všem pletu?
6. března 2012 Jak poznat depresi – U dětí a její symptomy Deprese (závažná depresivní porucha) je běžné a závažné onemocnění, které negativně ovlivňuje vaše pocity, způsob, jakým si myslíte a jak jednáte. Naštěstí je také léčitelná. Deprese […] Posted in Domácí rady
19. května 2015 Pachuť pomsty | Cold in July [75%] Snímek Pachuť pomsty se sice do českých kin nedostal, nicméně po delší době se do tuzemské distribuce dostává rovnou na Bluray a DVD. Stojí za to se na tuto dramatickou záležitost v […] Posted in Filmové recenze
25. prosince 2016 Vybavení našich dětí, co je správně? Je správné koupit našim dětem počítač? Jaké jsou jeho výhody i nevýhody a je vlastně zdraví škodlivý? To je velmi důležitá otázka, nad kterou mnozí z rodičů přemýšlí. Co je tedy správně co […] Posted in Domácí rady
2. listopadu 2015 Macbeth – 75 % Popasovat se s vlastní ctižádostí a touze po moci není snadné. Dramatik William Shakespeare napsal v roce 1606 na toto téma hru, která byla inspirována historickou postavou skotského krále […] Posted in Filmové recenze
16. srpna 2019 Čtyři dohody od Dona Miguela Ruize Čtyři dohody je velmi praktický rádce, čerpající z dávné moudrosti starých Toltéků, díky čemuž vás má dovézt k osobní svobodě a k pochopení pravé podstaty štěstí a životní spokojenosti. A […] Posted in Recenze knih
2. března 2015 Festival Jeden svět V pondělí 2.března začne v Praze v kině Lucerna festival dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět. Slavnostní zahájení proběhne v 19 hodin ve velkém sále a následně se bude […] Posted in Festivaly
Nejnovější komentáře