Radek Jaroš je horolezec, který od roku 1998 zdolává osmitisícové vrcholy hor. Natáčet se začalo ale již v roce 2012, kdy Jaroš zdolával Annapurnu, předposlední osmu. Tato hora ale byla pro tohoto lezce osudová, protože při ní utrpěl omrzliny na dolních končetinách, následně pak musel podstoupit amputaci některých prstů. Přes problémy spojené s lékařským zákrokem a bolestí se ale nevzdal a plánoval výstup na poslední, čtrnáctou, osmitisícovku, K2. 
Ta je s 8611 m druhou nejvyšší horou světa, hned za Mount Everestem s 8848 m. Ten zdolal Jaroš už v roce 1998 a následovaly po něm Kangchenjunga, Broad Peak, Cho Oyu, Shishapangma, Nanga Parbat, Dhaulagiri, Makalu, Manaslu, Gasherbrum II, Gasherbrum I, Lhotse a Annapurna. Za zmínku také stojí to, že na K2 se odehrálo nejvíce nezdařených pokusů o výstup na vrchol. Nejčastějším místem, kudy se horolezci snaží dostat na vrchol, je Abruzziho pilíř. V něm je pak ve výšce 8200 m nejnebezpečnější část – sněhový kuloár Butylka pod převislou ledovou stěnou. Vystoupat na vrchol se Kromě Radka Jaroše chystali také Honza „Tráva“ Trávníček a Petr „Miska“ Mašek, ale na vrchol došli Jaroš s Trávníčkem. Ostatní členové týmu zůstali v táborech pod K2.
Dokument Cesta vzhůru natočil režisér David Čálek, který si zároveň napsal scénář a také stál za kamerou. Inspirací k natočení filmu byla kniha Hory, má panenko, kterou napsala Andrea Jarošová, dcera Radka Jaroše. Natočení dokumentárního snímku o horolezci, kterého fascinují hory, ale není vůbec jednoduché. Už jenom z toho důvodu, že se horolezci i filmový štáb musí vydat do horských výšin a společně se účastnit samotného výstupu. Kromě těchto aktérů se výpravy zúčastnili také Lucie Výborná, která podávala aktuální zprávy do Radiožurnálu. Ve filmu vystupují také rodinní příslušníci Radka Jaroše – maminka, děti i partnerky. Jim byl dán prostor hlavně v období po výstupu na Annapurnu, když se Jaroš zotavoval po lékařském zákroku a zároveň se připravoval na další expedici.
Při výstupu na K2 byl základní tábor ve výšce 5000 m a účastníci výpravy v něm strávili měsíc. Další tábor byl ve výšce přes 6000 m a směli tam jen režisér, kameraman a horolezci. Od této výšky pak filmovali sami horolezci, hlavně na kamery C300, či PowerShot G15 a G16 od firmy Canon. To umožnilo vidět výstup očima horolezců a krásu horských masivů.
Zdolání K2 je náročné po všech stránkách, fyzické i psychické. Mnozí z těch, co se vydali na tuto výpravu, používají kyslíkové masky. Avšak účastníci je nepoužili a film zachycuje obtížnost a namáhavost horolezeckého výstupu.
Film může diváky zaujmout příběhem o zdolávání vrcholů, ale také krásnou přírodou, nezdolném přátelství a hlavně věčným optimismem a hledáním dalších cílů k překonávání.
