Cesta vzhůru - 65 %

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Radek Jaroš je horo­le­zec, kte­rý od roku 1998 zdo­lá­vá osmi­ti­sí­co­vé vrcho­ly hor. Natáčet se zača­lo ale již v roce 2012, kdy Jaroš zdo­lá­val Annapurnu, před­po­sled­ní osmu. Tato hora ale byla pro toho­to lez­ce osu­do­vá, pro­to­že při ní utr­pěl omrz­li­ny na dol­ních kon­če­ti­nách, násled­ně pak musel pod­stou­pit ampu­ta­ci někte­rých prs­tů. Přes pro­blémy spo­je­né s lékař­ským zákro­kem a boles­tí se ale nevzdal a plá­no­val výstup na posled­ní, čtr­nác­tou, osmi­ti­sí­cov­ku, K2. Ta je s 8611 m dru­hou nej­vyš­ší horou svě­ta, hned za Mount Everestem s 8848 m. Ten zdo­lal Jaroš už v roce 1998 a násle­do­va­ly po něm Kangchenjunga, Broad Peak, Cho Oyu, Shishapangma, Nanga Parbat, Dhaulagiri, Makalu, Manaslu, Gasherbrum II, Gasherbrum I, Lhotse a Annapurna. Za zmín­ku také sto­jí to, že na K2 se ode­hrá­lo nej­ví­ce nezda­ře­ných poku­sů o výstup na vrchol. Nejčastějším mís­tem, kudy se horo­lez­ci sna­ží dostat na vrchol, je Abruzziho pilíř. V něm je pak ve výš­ce 8200 m nej­ne­bez­peč­něj­ší část – sně­ho­vý kuloár Butylka pod pře­vis­lou ledo­vou stě­nou. Vystoupat na vrchol se Kromě Radka Jaroše chys­ta­li také Honza „Tráva“ Trávníček a Petr „Miska“ Mašek, ale na vrchol došli Jaroš s Trávníčkem. Ostatní čle­no­vé týmu zůsta­li v tábo­rech pod K2.

Dokument Cesta vzhů­ru nato­čil reži­sér David Čálek, kte­rý si záro­veň napsal scé­nář a také stál za kame­rou. Inspirací k nato­če­ní fil­mu byla kni­ha Hory, má panen­ko, kte­rou napsa­la Andrea Jarošová, dce­ra Radka Jaroše. Natočení doku­men­tár­ní­ho sním­ku o horo­lez­ci, kte­ré­ho fas­ci­nu­jí hory, ale není vůbec jed­no­du­ché. Už jenom z toho důvo­du, že se horo­lez­ci i fil­mo­vý štáb musí vydat do hor­ských výšin a spo­leč­ně se účast­nit samot­né­ho výstu­pu. Kromě těch­to akté­rů se výpra­vy zúčast­ni­li také Lucie Výborná, kte­rá podá­va­la aktu­ál­ní zprá­vy do Radiožurnálu. Ve fil­mu vystu­pu­jí také rodin­ní pří­sluš­ní­ci Radka Jaroše – mamin­ka, děti i part­ner­ky. Jim byl dán pro­stor hlav­ně v obdo­bí po výstu­pu na Annapurnu, když se Jaroš zota­vo­val po lékař­ském zákro­ku a záro­veň se při­pra­vo­val na dal­ší expe­di­ci.

Při výstu­pu na K2 byl základ­ní tábor ve výš­ce 5000 m a účast­ní­ci výpra­vy v něm strá­vi­li měsíc. Další tábor byl ve výš­ce přes 6000 m a smě­li tam jen reži­sér, kame­ra­man a horo­lez­ci. Od této výš­ky pak fil­mo­va­li sami horo­lez­ci, hlav­ně na kame­ry C300, či PowerShot G15 a G16 od fir­my Canon. To umož­ni­lo vidět výstup oči­ma horo­lez­ců a krá­su hor­ských masi­vů.

Zdolání K2 je nároč­né po všech strán­kách, fyzic­ké i psy­chic­ké. Mnozí z těch, co se vyda­li na tuto výpra­vu, pou­ží­va­jí kys­lí­ko­vé mas­ky. Avšak účast­ní­ci je nepo­u­ži­li a film zachy­cu­je obtíž­nost a namá­ha­vost horo­le­zec­ké­ho výstu­pu.

Film může divá­ky zaujmout pří­bě­hem o zdo­lá­vá­ní vrcho­lů, ale také krás­nou pří­ro­dou, nezdol­ném přá­tel­ství a hlav­ně věč­ným opti­mis­mem a hle­dá­ním dal­ších cílů k pře­ko­ná­vá­ní.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře