Charles Manson

Charles a jeho „rodi­na“ se sta­li vel­kým postra­chem, ale i věč­nou inspi­ra­cí pro vel­kou spous­tu lidí na celém svě­tě. To však nic nemě­ní na tom, že to jsou pře­de­vším bez­cit­ní vra­ho­vé a fana­ti­ci.

Jeho mat­kou byla tepr­ve šest­nác­ti­le­tá Kathleen Maddoxová, kte­rá se živi­la pro­sti­tu­cí. Narodil se 12.11.1934 v Cincinnati stá­tě Ohio. V době kdy se malý Charles naro­dil se jeho mat­ka vda­la za děl­ní­ka Williama Mansona a chla­pec dostal jeho pří­jme­ní. Nikdy se však nedo­zvě­děl prav­du o svém pra­vém otci i když se jed­nu dobu spe­ku­lo­va­lo, že jím mohl být jis­tý ‘‘ plu­kov­ník Scott‘‘. Nejspíš však šlo pou­ze o lež jeho mat­ky, kte­rá ho čas­to nazý­va­la bastar­dem. Právník Vincent Bugliosi se sna­žil pát­rat po pra­vém půvo­du jeho bio­lo­gic­ké­ho otce a v někte­rých zázna­mech oprav­du nale­zl jmé­no Scott. Údajně mělo jít o afro­a­me­ric­ké­ho kucha­ře, kte­rý si něko­li­krát začal s jeho mat­kou. Charles Manson však vždy důraz­ně popí­ral, že by jeho otec měl mít afric­ké koře­ny. Jeho mat­ka Kathleen zača­la straš­ně pít a údaj­ně měla malé­ho chlap­ce pro­dat jed­né bezdět­né ser­ví­r­ce za flaš­ku alko­ho­lu. Nazpět domů ho měl odnést jeho strýc. V roce 1939 byla však jeho mat­ka a strýc zatče­ni a vza­ti do vaz­by na pět let za vylou­pe­ní auto­ser­vi­su. Malý Charles se musel pře­stě­ho­vat do Virginie ke strý­ci a tetě, kde žil až do její­ho před­čas­né­ho pro­puš­tě­ní v roce 1942. V roce 1947 se poku­si­la jeho mat­ka najít pro Charlese náhrad­ní pěs­toun­skou rodi­nu, ale bez­ú­spěš­ně. Proto musel být umís­těn do chla­pec­ké­ho domo­va, ale po dese­ti měsí­cích se mu odsud poda­ři­lo utéct zpět ke své mat­ce. Jenže ta ho k vel­ké­mu pře­kva­pe­ní už nechtě­la a spros­tě ho vyho­di­la z domu.

Charles Manson (2009)

První potí­že se záko­nem: 

Brzy poté se začal potu­lo­vat kra­jem a vykrá­dat men­ší obcho­dy. Většinou si z nich kro­mě jíd­la odná­šel i peněž­ní hoto­vost. Jednoho dne se roz­ho­dl ukrást kolo, ale byl při­sti­žen a poli­cií poslán opět do dět­ské­ho domo­va v Indianapolis. Jenže hned po prv­ním dnu opět ute­kl, ale moc dale­ko se nedo­stal a byl zno­vu chy­cen. Tentokrát ho posla­li chla­pec­ké­ho domo­va na pře­vý­cho­vu. Čtyři dny po svém pří­jez­du se mu však poda­ři­lo utéct ješ­tě s jed­ním chlap­cem na svo­bo­du. Byl však zno­vu chy­cen a donu­cen se vrá­tit do útul­ku. Později tvr­dil, že odsud utí­kal, pro­to­že byl sexu­ál­ně obtě­žo­ván star­ší­mi chlap­ci. V roce 1951 se mu poda­ři­lo opět utéct a ten­to­krát mu děla­li spo­leč­nost ješ­tě dva chlap­ci. V Utahu byli všich­ni tři chy­ce­ni v kra­de­ném autě, navíc vykrad­li něko­lik ben­zí­no­vých pump na své ces­tě do Kalifornie. Manson byl poslán do výcvi­ko­vé chla­pec­ké ško­ly ve Washingtonu D.C, kde zůstal celé čty­ři roky. Přestože měl IQ 109 byl čás­teč­ně negra­mot­ný. Poté se zno­vu nastě­ho­val ke své tetě ve Virginii, kde momen­tál­ně byd­le­la i jeho mat­ka. V roce 1955 se ože­nil se ser­vír­kou Rosalie Jean Willisovou. V říj­nu toho roku se s těhot­nou man­žel­kou roz­hod­li pře­stě­ho­vat do Los Angeles. Uskutečnili to však v ukra­de­ném autě a poli­cie Charlese opět zatkla. Dostal však pěti­le­tou pod­mín­ku, kte­rou ale vzá­pě­tí poru­šil tím, že se nedo­sta­vil ke sly­še­ní a byl zno­vu zatčen v Indianapolis. Tentokrát už vyfa­so­val tři roky na Terminal Island , v San Pedru, Kalifornii. Během jeho poby­tu ve věze­ní jeho man­žel­ka poro­di­la Charlese juni­o­ra. Jeho žena nyní byd­le­la s jeho mat­kou v Los Angeles a čas­to jej ve věze­ní navště­vo­va­ly. Jenže když se v břez­nu roku 1957 návštěvy jeho man­žel­ky zasta­vi­ly a ona se už neu­ká­za­la, začal Charles zuřit a poté co mu mat­ka řek­la, že ho milá si našla jiné­ho se roz­ho­dl utéct ješ­tě před svým pro­puš­tě­ním. Skutečně se dva týd­ny před pod­mí­neč­ným pro­puš­tě­ním poku­sil ukrad­nout auto a utéct, ale byl chy­cen a musel si odkrou­tit celý trest.

Na svo­bo­du se dostal až v roce 1958 v ten samý rok co mu jeho man­žel­ka zasla­la žádost o roz­vod. V lis­to­pa­du se sezná­mil s tepr­ve šest­nác­ti­le­tou dce­rou boha­tých rodi­čů. Ta mu dáva­la veš­ke­ré své pení­ze a když se poku­sil z ní vymá­mit i zby­tek jejich úspor nahlá­si­la ho poli­cii. Dostal dese­ti­le­tou pod­mín­ku a mohl být rád, že nešel do věze­ní. Dívka totiž se slza­mi v očích pře­svěd­či­la soud, že Charlese milu­je a stáh­la obvi­ně­ní. Leona jak se dív­ka jme­no­va­la si zača­la říkat Candy Stevens. Charles jí požá­dal o ruku a vza­li se. Brzy po svat­bě Manson spo­leč­ně s ní a ješ­tě jed­nou ženou odjel z Kalifornie do Nového Mexika, kde obě ženy nutil k pro­sti­tu­ci. Svým odjez­dem si však zadě­lal na pěk­ný malér, pro­to­že tím poru­šil svou pod­mín­ku a byl na něj opět vydán zaty­kač. V dub­nu 196 byla dru­há z žen zatče­na poli­cí za pro­sti­tu­ci a Manson se radě­ji vrá­til do Los Angeles, kde měl nastou­pit dese­ti­le­tý trest za poru­še­ní pod­mín­ky a kuplíř­ství. V červ­nu 1961 se poku­sil zažá­dat o odvo­lá­ní a navíc se poku­sil pod­pla­tit pro­ku­rá­to­ra, ale tím si svou situ­a­ci jen zhor­šil. V roce 1963 požá­da­la Leona o roz­vod ( mezi tím se jí a Charlesovi naro­dil syn Charles Luther) a násled­ně se s ním i roz­ved­la. V červ­nu 1966 byl Manson opět poslán na Terminal Island v San Pedru. 21.června 1967 byl koneč­ně pro­puš­těn na svo­bo­du. Bylo mu zatím ješ­tě 32.let, ale vět­ší část své­ho živo­ta strá­vil za mří­že­mi a to se na něm do jis­té míry pode­psa­lo. Už se mu odsud ani nechtě­lo, pro­to­že se pro něj cela sta­la dru­hým domo­vem.

Tex Watson

Založení jeho ‘‘rodi­ny‘‘

V den své­ho pro­puš­tě­ní požá­dal Manson o povo­le­ní se pře­stě­ho­vat do San Francisca, kde se díky vězeň­ským kon­tak­tům uby­to­val v Berkeley. Ve věze­ní ho vězeň Alvin Karpis nau­čil hrát na kyta­ru, tak­že se poku­sil žeb­rat na uli­ci a hrát při­tom na kyta­ru. Díky tomu se sezná­mil s tři­a­dva­ce­ti­le­tou stu­dent­kou Mary Brunnerovou, kte­rá si při­vy­dě­lá­va­la v míst­ní knihov­ně. Manson se nastě­ho­val k ní do domu a začal s ní žít. Ale zane­dlou­ho si do domu začal vodit dal­ší ženy až s ním nako­nec žilo dal­ších 18 žen. Z Mansona se stal samozva­ný guru a začal své pří­vr­žen­ce obl­bo­vat růz­ný­mi filo­zo­fic­ký­mi citá­ty a úva­ha­mi, kte­ré se nau­čil ve věze­ní při stu­do­vá­ní Scientologie. Brzy měl své prv­ní mla­dé stou­pen­ce a jeho ‘‘rodi­na‘‘ se zača­la poma­lu ale jis­tě roz­růs­tat. Převážně v ní byly mla­dé ženy a dív­ky. Charles Manson při­jal Scientologii za své nábo­žen­ství ješ­tě během své­ho poby­tu ve věze­ní. Během léta jeho stou­pen­ci sehna­li sta­rý škol­ní auto­bus, kte­rý poma­lo­va­li v hip­pís sty­lu a zača­li s ním ces­to­vat po kra­ji. Odstranili vět­ši­nu seda­del a vnitřek zapl­ni­li něko­li­ka kobe­reč­ky a spous­tou pol­štá­řů. Brzy zača­li ces­to­vat po celé Americe. Během své­ho puto­vá­ní navští­vi­li napří­klad Washington, Los Angeles, Mexiko, Malibu a Topanga Canyon. Během něko­li­ka měsí­ců zís­kal dal­ší vel­kou sku­pi­nu stou­pen­ců a jejich počet se neu­stá­le zvět­šo­val. Manson si poří­dil dodáv­ku Volkswagen, ve kte­ré ces­to­val pou­ze on a jeho pří­tel­ky­ně Mary.

Mary Theresa Brunner

Setkání s Dennisem Wilsonem

Na jaře roku 1968 jel člen sku­pi­ny The Beach Boys svým autem napříč Malibu a u ces­ty zpo­zo­ro­val dvě sto­pař­ky. Vzal je tedy do své­ho auta a odve­zl je k sobě domů. Potřeboval si však zaří­dit ješ­tě něja­ké důle­ži­té věci a ode­šel pryč. Když se vrá­til domů kolem tře­tí hodi­ny ráno uvi­děl na pří­jez­do­vé ces­tě cizí­ho muže. Tím byl Charles Manson, kte­rý ihned vykro­čil Dennisovi napro­ti. Ten měl oba­vy, že mu cizí muž chtěl ublí­žit, ale jak se uká­za­lo chtěl mu jen podě­ko­vat, že sve­zl dvě jeho stou­pen­ky­ně. Společně vstou­pi­li do domu a tam Wilson uvi­děl dal­ší ( zhru­ba tucet) cizí lidi, vět­ši­nou samé ženy. Dennis Wilson byl fas­ci­no­ván tou­to spo­leč­nos­tí a nabí­dl jim na něja­kou dobu stře­chu nad hla­vou. Manson a spol si tak v kli­du žili za jeho výda­je. Během něko­li­ka dní se počet ban­dy roz­ros­tl na dvoj­ná­so­bek a ženy zača­li slou­žit obě­ma mužům jako služ­ky i sexu­ál­ní otro­ky­ně. Wilson však musel něko­li­krát šáh­nout hlu­bo­ko do kapsy pro­to­že někte­ré ženy byly naka­že­né kapav­kou a tak musel kou­pit potřeb­né léky. Navíc ho stá­lo 21 000 dola­rů za opra­vu zni­če­né­ho auta, kte­ré si vypůj­či­li. Dennis byl také veli­ce pře­kva­pe­ný Mansonovým hudeb­ním nadá­ním a pro­na­jal mu stu­dio. Společně se svý­mi přá­te­li Greggem Jakobsonem , Terry Melcherem , a Rudim Altobellim umož­ni­li nahrát Charlesovi něko­lik vlast­ních nahrá­vek, ale ty neby­li nikdy zve­řej­ně­ny. Jednu píseň však The Beach Boys však pře­ce jenom poz­dě­ji zve­řej­ni­li: původ­ní název byl „Cease To Exist“, ale poz­dě­ji jí pře­jme­no­va­li na „Never Learn Not To Love“. Manson a jeho pří­vr­žen­ci zača­li být stá­le více závis­lí na mari­hu­a­ně a pod jejím vli­vem zača­li být stá­le více agre­siv­ní, což se Wilsonovi pře­stá­va­lo líbit. Několikrát se je mar­ně poku­sil vyho­dit ze své­ho domu, ale oni mu vyhro­žo­va­li smr­tí. To si pře­stal nechat líbit, odjel z domu a nechal Mansona svým mana­že­rem vyho­dit. Později se s ním dostal ješ­tě něko­li­krát do kříž­ku, ale nako­nec Manson a jeho pří­vr­žen­ci sebra­li a odje­li pryč.

Susan Denise Atkins

Nové úto­čiš­tě

Tím se pro Charlese a jeho rodi­nu sta­la v srpnu 1968 Spahnova far­ma (ranč) v Topanga Canyonu. Farma v minu­los­ti slou­ži­la fil­ma­řům a tele­viz­ním štá­bům při natá­če­ní wes­ter­no­vých scén. Mansonovi pří­vr­žen­ci se ihned pus­ti­li do prá­ce a zchát­ra­lou far­mu dali postup­ně do kupy. Aby si Charles udobřil osm­de­sá­ti­le­té­ho maji­te­le far­my George Spahna, kte­rý je zde nechal byd­let zadar­mo, nabí­dl mu něko­lik svých dívek k sexu­ál­ním rado­ván­kám. Mezi nimi byla i Lynette „Squeaky“ Frommeová. Ta si svou pře­zdív­ku zís­ka­la díky své­mu piš­tě­ní. Ke sku­pi­ně se brzy při­dal dal­ší muž. Mladý Texasan Charles Watson, kte­rý se s nimi sezná­mil už ve Wilsonově domě. V lis­to­pa­du 1968 zabra­la ban­da dal­ší dvě malé far­my Myersových a Bakerových. Jednu z nich vlast­ni­la sta­rá paní, kte­ré Manson a Watson řek­li, že jsou muzi­kan­ti a potře­bu­jí zde natá­čet své nahráv­ky. Oba bez­mezně milo­va­li sku­pi­nu Beatles. Manson brzy začal kázat o raso­vém napě­tí a chys­ta­ném povstá­ní čer­ných oby­va­tel, kte­ří se neu­stá­le cítí být utla­čo­vá­ni. Při svých sean­cích kolem ohně a cito­val jim pís­ně z alba Beatles (White Album). Na začát­ku led­na 1969 se roz­hod­la rodi­na utéct před zimou zpět do Los Angeles. V Los Angeles Manson začal sesta­vo­vat „seznam pra­sat“. Šlo o lidi, kte­ré z růz­ných pří­čin odsou­dil k smr­ti, aby tak napl­nil své poslá­ní a vizi. Poté odje­li do Canoga Parku, kte­rý se nachá­zel neda­le­ko Spahnově far­my. Tady si našli úto­čiš­tě před vněj­ším svě­tem a moh­li být sami sebou. Nikdo je neo­tra­vo­val. Zde se poma­lu při­pra­vo­va­li na blí­ží­cí se apo­ka­ly­p­su. Kolem tábo­rá­ku děla­li divo­ké sean­ce nazva­né „Helter Skelter,“ pod­le stej­no­jmen­né pís­nič­ky sku­pi­ny Beatles a nespou­ta­né sexu­ál­ní orgie . V úno­ru byla Mansonova vize cha­o­su dokon­če­na. Rodina stvo­ři­la album s názvy, kte­ré před­sta­vo­va­li totál­ní cha­os a krvepro­li­tí. Byly plné zabí­je­ní bělo­chů čer­no­chy, kte­ří tou­ži­li po svo­bo­dě a krva­vé odpla­tě, ke kte­ré mělo dojít ‘‘v beze­dné jámě‘‘ taj­ném měs­tě pod Death Valley. Manson si dojed­nal schůzku s Terrym Melcherem, kte­ré­mu chtěl pus­tit svůj nato­če­ný mate­ri­ál, ale ten nikdy nedo­ra­zil. To se ho dotklo a slí­bil mu pomstu. Manson pře­de­vším svým věr­ným kázal své vize, kte­ré mu údaj­ně posí­la­li čle­no­vé sku­pi­ny Beatles ve svých pís­ních. Tvrdil, že brzy nasta­ne vál­ka mezi čer­no­chy a bílý­mi, pro­to­že čer­ní se chtě­jí ujmout vlá­dy a Mansona poprosí o pomoc. Jeho věr­ní mu bez­mezně věři­li a poma­lu se při­pra­vo­va­li na sérii vražd, kte­ré bylo potře­ba vyko­nat, pro­to­že jejich pán si to pře­je. Charles Manson byl o své věci (boji) z celé duše pře­svěd­čen a své pod­da­né (rodi­nu) udr­žo­val po celou dobu v posluš­nos­ti. Především pak díky dro­gám a tvr­dé­mu řádu, kte­rý muse­li všich­ni ctít a bez­mezně ho ve všem poslou­chat. Všichni čle­no­vé byli doslo­va zfa­na­ti­zo­vá­ni a své­ho vůd­ce bez­mezně milo­va­li.

Linda Kasabian

První střet­nu­tí se Sharon Tateovou

V břez­nu 1969 se Manson roz­ho­dl vydat do Melcherova domu na 10050 Cielo Drive sám. Jenže ten už zde nebyd­lel, pro­to­že dům pro­dal své­mu kama­rá­do­vi Rudi Altobellimu. Ten ho pro­na­jí­mal boha­tým lidem a nyní v něm byd­lel reži­sér Roman Polanski a jeho těhot­ná man­žel­ka Sharon Tateová. Snažil se vnik­nout do domu, ale před hlav­ním vcho­dem se sra­zil s foto­gra­fem Shahrokhem Hatamim, kte­rý jej dovnitř nepus­til a pochví­li jej vyho­dil se slo­vy, že zde byd­lí úpl­ně někdo jiný. Večer se však Manson vrá­til zpát­ky a nara­zil zde na Rudiho Altobelliho, kte­rý se mu mar­ně pokou­šel vysvět­lit, že Terry Melcher tu už nebyd­lí. Charles začal být agre­siv­ní a tak mu Ruddi zalhal, že se Melcher odstě­ho­val do Malibu, pro­to­že sám nevě­děl kam zmi­zel. Manson tedy chtěl aby jeho nahráv­ky zve­řej­nil sám Altobelli, ale ten řekl, že na něj nemá momen­tál­ně čas pro­to­že odlé­tá na rok do cizi­ny. Manson mu uvě­řil a na otáz­ku kdo zde teď bylí mu odpo­vě­děl prav­di­vě, ale pro­sil ho aby nové nájem­ní­ky už neo­tra­vo­val. Manson slí­bil, že to už neu­dě­lá a ode­šel. Na dru­hý den sku­teč­ně Rudi Altobelli odle­těl se Sharon Tateovou do Říma.

Patricia Dianne Krenwinkel

Vraždy začí­na­jí 

18.května 1969 Terry Melcher sku­teč­ně dora­zil na Mansonovu far­mu, aby si posle­chl nahráv­ky. Brzy poté Manson usou­dil, že je nača­se roz­pou­tat „Helter Skelter“ a poma­lu začít odškr­tá­vat jmen­ný seznam ‘‘pra­sat‘‘, kte­ré na tom­to svě­te nema­jí co dělat. Potřebovali zís­kat vět­ší sumu peněz a tak Charles Watson začal kšef­to­vat ( a záro­veň i okrá­dat) s pře­kup­ní­kem drog Bernardem „Lotsapoppa“ Crowem. Ten však brzy při­šel na to, že ho Mansonova rodi­na okrá­dá a začal jim vyhro­žo­vat smr­tí. To se samo­zřej­mě Mansonově rodi­ně nelí­bi­lo a tak se roz­hod­la ude­řit jako prv­ní. 1.června 1969 vtr­hl Manson do Croweova apartmá­nu v Hollywoodu a zastře­lil ho. Potom ovšem zpa­ni­ka­řil, pro­to­že se domní­val, že Crowe pat­řil do sku­pi­ny Black Panther a oče­ká­val odpla­tu. Proměnil svo­jí far­mu na obran­nou pev­nost a udr­žo­val celo­den­ní ozbro­je­né hlíd­ky. Nikdo však nedo­ra­zil.

25.června 1969 poslal Manson něko­lik čle­nů své rodi­ny do domu hudeb­ní­ka Garyho Hinmana, aby od něj zís­kal pení­ze o kte­rých byl pře­svěd­čen, že je tenhle zbo­hat­lík zdě­dil. Tuto sku­pi­nu tvo­ři­li Robert Kenneth „Bobby“ Beausoleil, Mary Brunnerová a Susan Atkinsová. Dva dny drže­li nespo­lu­pra­cu­jí­cí­ho Hinmana jako rukojmí, pro­to­že jim odmí­tl dát pení­ze, kte­ré doma stej­ně neměl. Poté jim došla trpě­li­vost a zača­li se řídit instruk­ce­mi své­ho vůd­ce. Bobby Beausoleil mu nej­pr­ve use­kl ucho, aby ho nechal vykr­vá­cet, ale potom se roz­ho­dl ubo­dat Hinmana k smr­ti a jeho krví napsal za zeď nápis ‘‘Politické pra­se‘‘ a tla­pu pumy. V jed­nom z poz­děj­ších roz­ho­vo­rů řekl Bobby Beausoleil, že jeho úko­lem bylo dojít pro pení­ze, kte­ré Hinman dlu­žil za dro­gy a obě dív­ky netu­ši­li, že nema­jí zůstat žád­ní svěd­ci. Jenže Susan Atkinsonová zase tvr­di­la, že všich­ni tři vědě­li dopře­du, že mají všech­ny v domě zabít a na far­mu donést 21 000 dola­rů, kte­ré měl mít Hinman u sebe.

Leslie Louise Van Houten

Masakr v domě

6.srpna 1969 byl Bobby Beausoleil zadr­žen poli­cií při jízdě v kra­de­ném Hinmanově autě. Policie u něj našla i vra­žed­nou zbraň. O dva dny poz­dě­ji řekl Manson ostat­ním čle­nům své rodi­ny, že opět nade­šel čas roz­pou­tat ‘‘Helter Skelter‘‘. 8.srpna tedy naří­dil Charlesovi ‘‘Texovi‘‘ Watsonovi, Susan Atkinsové, Lindě Kasabianové a Patricii Krenwinkelové, aby vyra­zi­li k Melcherově domu a zabi­li kaž­dé­ho, koho uvi­dí. Měli ve všem poslech­nout Texe, kte­rý měl celé akci šéfo­vat. Patricie Krenwinkelová byla jed­nou ze dvou sto­pa­řek, kte­ré kdy­si vzal Dennis Wilson do své­ho auta. Všichni čty­ři tedy nepo­zo­ro­vá­ni při­je­li až k hlav­ní brá­ně, kde Watson vyle­zl na tele­graf­ní sloup a pře­ří­zl drá­ty. Odvezli auto tro­chu dál od domu, aby na něj neby­lo vidět a vyda­li se zpět k domu. Jelikož měli strach, že brá­na může být pod elek­tric­kým prou­dem či na ní může být alarm, pře­lez­li přes zeď . Dívky se scho­va­ly v křo­ví a Tex v tu chví­li spat­řil při­jíž­dě­jí­cí auto. Chladnokrevně zblíz­ka zastře­lil tepr­ve osm­nác­ti­le­té­ho Stevena Parenta. Poté se roz­hod­li poti­chu odstra­nit oken­ní tabu­le a Watson, Susan a Patricie vnik­li do domu. Linda Kasabianová zůsta­la hlí­dat před domem. Susan Atkinsová dosta­la pří­ka­zem aby pro­bu­di­la spí­cí­ho Wojciecha Frykowskieho (pří­te­le Polanského) a Watson ho vzá­pě­tí kopl do hla­vy. Když napa­de­ný pro­sil o sli­to­vá­ní a ptal se na to kdo jsou a co tu děla­jí, odpo­vě­děl mu Tex Watson tak­to: ‘‘Já jsem ďábel a jsem zde pro­to, že ďábel zde má prá­ci‘‘. Obě dív­ky mezi­tím při­ved­li i zby­lé tři oby­va­te­lé domu. Byla mezi nimi těhot­ná hereč­ka Sharon Tateová, její pří­tel a býva­lý mile­nec Jay Sebring (kadeř­ník) a dědič­ka tabá­ko­vé­ho mag­ná­ta Abigail Folgerová. Roman Polanski byl v tu dobu v Londýně. Watson se roz­ho­dl svá­zat Sharon a Sebringa pro­va­zy k sobě, ale Sebring začal pro­tes­to­vat, že s ní nesmí tak zachá­zet když je těhot­ná. Odpovědí mu byla kul­ka, kte­rou po něm Watson vypá­lil. Abigail Folgerová se muse­la vrá­tit zpět do své lož­ni­ce odkud měla donést svou peně­žen­ku. Měla v ní však jen 70 dola­rů což Watsona namích­lo a sedm­krát bodl sté­na­jí­cí­ho Sterlinga, kte­rý poma­lu umí­ral. Frykowski měl svá­za­né ruky ruč­ní­kem, ale poda­ři­lo se mu posta­vit na nohy a začal zápa­sit se Susan Atkinsovou, ta ho zača­la nožem bodat no noh, ale on se roz­bě­hl k hlav­ní­mu vcho­du. Jenže se mu do ces­ty posta­vil Watson, kte­rý ho něko­li­krát ude­řil zbra­ní do hla­vy, potom ho pobo­dal a ješ­tě k tomu i dva­krát postře­lil. Tím však pře­sta­la být zbraň účin­ná, pro­to­že se mu poté roz­padla v ruce. V tu chví­li dovnitř vtrh­la Linda Kasabianová, kte­rou vydě­si­ly zvu­ky uvnitř domu a poté co spat­ři­la hrů­zu a krvepro­li­tí, kte­ré zde roz­pou­ta­li její soukme­nov­ci se poku­si­la zachrá­nit Sharon Tateovou a Abigail Folgerovou tím, že si vymys­le­la lež o tom, že někdo při­chá­zí k domu. Jenže v tu chví­li se roz­hod­la Abigail Folgerová, že vez­me nohy na rame­na a roz­běh­la se z míst­nos­ti pryč s Patricií Krenwinkelovou v patách. Podařilo se jí dostat před dům, ale tam se na ní ozbro­je­ná dív­ka vrh­la a něko­li­krát jí bod­la do zad. V tu chví­li tam při­spě­chal i Watson, a oba spo­leč­ně zasa­di­li umí­ra­jí­cí ženě cel­kem osm­a­dva­cet bod­ných ran. Umírající Frykowski se poku­sil odpla­zit před dům, ale na tráv­ní­ku ho dosti­hl Watson, kte­rý ho doslo­va roz­bo­dal k smr­ti. Zasadil mu cel­kem jed­na­pa­de­sát bod­ných ran. Poté se vrá­til do domu, kde bylo potře­ba skon­co­vat s posled­ní pře­ži­vší. Tou byla Sharon Tateová, kte­rá pro­si­la o život svůj i své­ho dítě­te, ale nikdo v domě s ní neměl sli­to­vá­ní. Watson spo­leč­ně se Susan Atkinsovou jí bod­li cel­kem šest­náct­krát. Ve smr­tel­né agó­nii neu­stá­le řva­la ‘‘Matka, Matka...‘‘ do té doby než vydech­la napo­sle­dy. Při odcho­du pou­ži­li ruč­ník jímž byl svá­za­ný Frykowski a krví Sharon Tateové napsa­li na zeď ‘‘PRASE‘‘. Na ces­tě zpět na far­mu si vra­ho­vé vysvlék­li své krví potřís­ně­né šaty a spo­leč­ně se zbra­ně­mi je zako­pa­li v kop­cích. Při poz­děj­ších výsle­ších Tex Watson hrdě pro­hla­šo­val, že to byl on sám, kdo zabil Sharon Tateovou a Susan se jí ani nedo­tkla. Ta sice nej­pr­ve tvr­di­la, že i ona se podí­le­la na její vraž­dě, ale poz­dě­ji svou výpo­věď stáh­la.

Jay Sebring a Sharon Tate

Poslední vraž­da LaBiancových

Následují noc se sešlo na far­mě šest čle­nů rodi­ny spo­leč­ně s Mansonem, kte­rý nebyl spo­ko­je­ný s tím co se ode­hrá­lo v domě Romana Polanského. Byli tam všich­ni čty­ři vra­ho­vé, Leslie Van Houtenová a Steve „Clem“ Grogan. Všech šest jeho stou­pen­ců muse­lo nastou­pit spo­leč­ně s ním do auta a on se roz­ho­dl jim uká­zat jak se to má dělat správ­ně. Vydali se po sil­ni­ci 3301 Waverly Drive až k domu maji­te­le super­mar­ke­tu Leno LaBiancy a jeho ženy Rosemary. Poté Manson zmi­zel na obhlíd­ku a když se pochví­li vrá­til poslal naho­ru Leslie, Patricii a Watsona. Řekl jim, že oba maji­te­lé naho­ře spí, tak ať je poti­chu svá­ží. Nakonec se pro jis­to­tu vydal do domu s nimi. Watson spo­leč­ně s Mansonem oba man­že­le svá­za­li a necha­li ležet na pod­la­ze. Poté poslal Patricii a Leslie ať je co nej­rych­le­ji zabi­jí. Jenže z domu se ozval zvuk sou­bo­je a když vra­zil Watson do domu uvi­děl stá­le žijí­cí­ho Lena LaBiancu, tak mu nožem na prv­ní ránu pro­píchl hrdlo. Konečně došel až do lož­ni­ce, kde paní Rosemary sta­teč­ně bojo­va­la s obě­ma dív­ka­mi, ale na Texe Watsona už nesta­či­la. Několikrát jí smr­tel­ně bodl a pak se bez mrk­nu­tí oka oto­čil zpět k umí­ra­jí­cí­mu Lenovi, kte­ré­ho ješ­tě dva­náct­krát pobo­dal. Poté co muž umřel mu nožem vyře­zal na prsa ‘‘WAR‘‘. Poté se Watson oto­čil na obě dív­ky a při­nu­til je, aby také pobo­da­ly mrt­vé těla, pro­to­že jinak nespl­ní svůj úkol a Manson je bude muset potrestat. Obě dív­ky tedy ješ­tě něko­li­krát pobo­da­ly paní Rosemary ( Leslie dokon­ce šest­náct­krát na zádech a zad­ni­ci). Watson násled­ně řekl Mansonovi, že úkol byl spl­něn. Vůdce jim při­ká­zal aby šli zamést všech­ny sto­py a na zeď opět napsa­li hrůz­né nápi­sy. Zatímco Watson uklí­zel svin­čík v domě, tak Patricie napsa­la na zeď dva nápi­sy: ‘‘Zvedni se a Smrt pra­sa­tům‘‘ a na led­nič­ku poté při­da­la nápis „Healter Skelter“. Potom ode­šla k mrt­vé­mu maji­te­li domu a do bři­cha mu zabod­la vid­lič­ku kte­rá se pou­ží­vá při por­co­vá­ní masa. Rovněž mu zabod­la do hrd­la stea­ko­vý nůž. Při ces­tě domů se roz­ho­dl Manson pou­žít ješ­tě zby­lé tři zabi­já­ky a vyra­zil smě­rem k Venice, kde pod­le jeho slov žilo dal­ší boha­té pra­se. U domu vysa­dil Susan Atkinsovou, Lindu Kasabianovou a Stevea Grogana. Jenže Linda si splet­la dve­ře apartmá­nu, kde se nachá­ze­la spous­ta nezná­mých lidí a tak od své­ho plá­nu muse­li opus­tit. Z nepo­ří­ze­nou se muse­li vrá­tit na far­mu pěš­ky.

Vyšetřování: 

9.srpna 1969 byla mrt­vá těla Sharon Tateové a jejich přá­tel obje­ve­na hos­po­dy­ní Winifred Chapmanovou. 10.srpna dostal pří­pad na sta­ros­ti spe­ci­ál­ní tým poli­cis­tů z LA, kte­ří již vyšet­řo­va­li vraž­du Garyho Hinmana. Když navíc při­by­la ješ­tě těla LaBiancových bylo všem jas­né, že se musí jed­nat o dob­ře orga­ni­zo­va­né čle­ny něja­ké sek­ty. Zprvu byl z vraž­dy Tateové a spol pode­zře­lý i její správ­ce William Garretson, kte­rý se ovšem v osud­nou dobu nena­chá­zel v domě. Ten pří­sa­hal, že nic nevi­děl a ani s tím nemá nic spo­leč­né­ho, což nako­nec potvr­di­la zkouš­ka na detek­to­ru lži. Těla LaBiancových byla nale­ze­na zhru­ba deva­te­náct hodin po jejich vraž­dě. Našel je tepr­ve pat­nác­ti­le­tý Frank Struthers, syn Rosemary z prv­ní­ho man­žel­ství, kte­rý se vrá­til z tábo­ře­ní. Policie však nechtě­la vra­hy vypla­šit a tak do médií vypus­ti­la zprá­vu, že obě vraž­dy spo­lu nějak nesou­vi­sí. Ve sku­teč­nos­ti se však chys­ta­li na vel­kou razii a 16.srpna vtr­hl míst­ní šerif a jeho zástup­co­vé na far­mu a Mansona na mís­tě zatkli. Stejně jako zby­lé čle­ny jeho rodi­ny, ale ty po výsle­chu opět pus­ti­li na svo­bo­du. Neměli totiž dosta­tek důka­zů, že by ty vraž­dy spácha­li oni. Mansona pou­ze před­vo­la­li kvů­li jeho dodáv­ce, kte­rá byla kra­de­ná. Tím skon­či­lo vyšet­řo­vá­ní na mrt­vém bodě a týmy vyšet­řo­va­te­lů se roz­dě­li­li. Byli si jis­tí, že někde muse­li udě­lat chy­bu. Případu LaBiancových se uja­li mla­dí detek­ti­vo­vé, zatím­co pří­pa­du Tateová ostří­le­ní vyšet­řo­va­te­lé. Pořád jim nešli do hla­vy ty nápi­sy a naráž­ky na sku­pi­nu Beatles.

Průlom nastal až při výsle­chu Kitty Lutesingerové, pří­tel­ky­ně Beausoleila. Ten byl zatčen chví­li po vraž­dě hudeb­ní­ka Hinmana v jeho autě. Kitty rov­něž ješ­tě nedáv­no pat­ři­la do Mansonovy rodi­ny, ale když vyšet­řo­va­te­lé při výsle­chu lehce při­tla­či­li, tak jim milá dív­ka zača­la vysy­pá­vat zají­ma­vé infor­ma­ce, jako na běží­cím páse. Řekla jim o všech úkry­tech, kte­ré rodi­na pou­ží­vá a tak se poli­cis­té při­pra­vi­li na dal­ší razii. Tentokrát vtrh­li na obě men­ší far­my Myersových a Bakerových. Na jejich pozem­cích nalez­li něko­lik dal­ších kra­de­ných aut, cen­nos­tí a jiných věcí, kte­ré ban­da pokradla při svých lou­pež­ných taže­ních. Bylo zatče­no přes dva­cet lidí a dokon­ce i sám Manson, kte­rý se sna­žil ukrýt ve skří­ni na Bakerově far­mě. Manson jaké­ko­liv spo­ji­tos­ti s vraž­da­mi důraz­ně popí­ral a odmí­tal vypo­ví­dat. To se však již neda­lo říci o někte­rých jeho oveč­kách. Především pak Susan Atkinsová, kte­rá se sna­ži­la s poli­cis­ty dohod­nout, aby mís­to do věze­ní byla jen umís­tě­na do náprav­né­ho zaří­ze­ní. 1.prosince 1969 byly vydá­ny zaty­ka­če na Charlese Watsona, Patricii Krenwinkelovou a Lindu Kasabianovou ve spo­ji­tos­tí s vraž­dou Sharon Tateové, dále pak Charles Manson a Susan Atkinsová byli obvi­ně­ni z vraž­dy LaBiancových a Leslie Van Houtenová byla zatím jen na sezna­mu pode­zře­lých, pro­to­že zatím neby­li žád­né důka­zy, že by se i ona podí­le­la na někte­ré z těch­to vražd a žád­ný ze zadr­že­ných zatím nesvěd­čil pro­ti ní. Protože na mís­tě nena­šli žád­né její otis­ky prs­tů. To se však již nedá říci o Watsonovi a Patricii, kte­ří se pod­le vyšet­řo­va­te­lů muse­li 100% podí­let na obou vraž­dách. Navíc byl již 1.září 1969 nale­zen revol­ver, kte­rým byli usmr­ce­ni tři návštěv­ní­ci domu Sharon Tateové malým chlap­cem ze sou­sed­ství Stevenem Weissem, kte­ré­mu bylo tepr­ve deset let. Jeho otec poté zavo­lal poli­cii, kte­rá pro­hle­da­la ono mís­to a nalez­la zako­pa­né zakr­vá­ce­né šaty i nože. Mimo jiné nalez­la poli­cie i pří­mo v domě pod jed­nou sedač­kou nůž, kte­rý tam ztra­ti­la Susan Atkinsová.

Soud:

Soud začal 15.června 1970. Hlavním svěd­kem obža­lo­by byla Linda Kasabianová, kte­rá se roz­hod­la vypo­ví­dat pro­ti své rodi­ně výmě­nou za imu­ni­tu. Původně byla tato mož­nost nabíd­nu­ta Susan Atkinsové, ale kvů­li její nedů­vě­ry­hod­nos­ti a spo­lu­účas­ti na vraž­dách z toho nako­nec sešlo. Leslie Van Houtenová byla obvi­ně­na ‘‘pou­ze‘‘ ze spo­lu­účas­ti na dvou vraž­dách LaBiancových, pro­to­že ostat­ních vražd se nezú­čast­ni­la. Původní soud­ce William Keene byl poté z pří­pa­du odvo­lán, pro­to­že nedo­vo­lil Mansonovi aby se mohl obha­jo­vat sám, kvů­li jeho nadáv­kám a nedo­sta­teč­né zna­los­ti trest­ní­ho záko­ní­ku. Ten však na něj podal stíž­nost pro zau­ja­tost a k pře­kva­pe­ní všech mu byla při­ja­ta. Nový soud­ce Charles H. Older v tom nevi­děl pro­blém, ale jaké bylo jeho pře­kva­pe­ní, když se Manson dosta­vil ke své­mu prv­ní­mu sly­še­ní s vyře­za­ným pís­me­nem X na čele. Na otáz­ku proč si to vězeň udě­lal mu bylo odpo­vě­ze­no, že to udě­lal ve zlo­bě z toho, že mu bylo brá­ně­no se hájit sám. Během násle­du­jí­cí­ho víken­du si tuto znač­ku vyře­za­li i všech­ny zadr­že­né ženy z rodi­ny, údaj­ně z úcty ke své­mu guru. Manson si nako­nec změ­nil pís­me­no X na háko­vý kříž. Obžaloba poté chtě­la vysvět­lit význam slo­va „Helter Skelter“ a jeho dal­ší před­po­vě­di, kte­ré chtěl svě­tu uká­zat pomo­cí svých pís­ní. Jejich tex­ty byly plné nási­lí a vražd. Chtěl tak vybur­co­vat čer­né, aby se pře­sta­li poni­žo­vat a vyří­di­li si to s býlí­mi utla­čo­va­te­li. Linda Kasabianová poté vypo­vě­dě­la, že Manson vzal peně­žen­ku mrt­vé Rosemary a poho­dil jí před domem čer­no­cha, aby ten kdo jí najde začal pou­ží­vat kre­dit­ní kar­ty a poli­cie pode­zří­va­la ho a ne jeho rodi­nu. Mimoto chtěl, aby si poli­cis­té mys­le­li, že za vším sto­jí něja­ký čer­noš­ský gang. Pokaždé když byl vyslý­chán někdo z Mansonovy rodi­ny, muse­li ostat­ní čle­no­vé stát mimo soud­ní síň, aby nemoh­li ovliv­ňo­vat toho, kdo zrov­na vypo­ví­dá. Členové jeho rodi­ny se rov­něž během soud­ní­ho pro­ce­su poku­si­li vyhro­žo­vat něko­li­ka svěd­kům jejich likvi­da­cí, pokud se dosta­ví k sou­du. Ne všich­ni čle­no­vé této pove­de­né rodin­ky totiž byli poli­cií zavře­ní a Manson měl pořád neu­vě­ři­tel­ně vel­ký vliv na všech­ny, jenž tvo­ři­li jeho rodi­nu. Například jed­na z býva­lých čle­nek Barbora Hoytová měla rov­něž vypo­ví­dat u sou­du, ale během veče­ře v restau­ra­ci jí někdo pod­str­čil ham­bur­ger plný LSD a dív­ka málem zemře­la na pře­dáv­ko­vá­ní. Naštěstí se z toho dosta­la, ale poté již měla strach jít svěd­čit pro­ti Mansonovi a svým býva­lým kama­rá­dům. 5 říj­na odmí­tl soud­ce podro­bit jed­no­ho svěd­ka kří­žo­vé­mu výsle­chu, kte­rý měl vést Manson. Ten se roz­zu­řil a zaú­to­čil na soud­ce. Ochranka ho nako­nec muse­lo vyvést ze soud­ní síně. Tento inci­dent se líbil všem zatče­ným ženám jeho rodi­ny a soud­ní budo­vu zapla­vil jejich hla­si­tý zpěv v lati­ně. Od toho­to inci­den­tu začal soud­ce Older nosit u sebe revol­ver. Soudce i poro­ta již měli v celém pří­pa­du jas­no a chtě­li ho co nejdří­ve ukon­čit, ale to se nelí­bi­lo Patricii, Leslie a Susan, kte­ré chtě­ly vypo­ví­dat v Mansonův pro­spěch, pro­to­že on se prý nezú­čast­nil žád­né vraž­dy a všech­ny spácha­ly jen ony samy. Proto by měl být jejich vůd­ce puš­těn na svo­bo­du. Když koneč­ně při­šla na řadu Mansonova výpo­věď, nechal vykli­dit soud­ní síň (hlav­ně ode­šla poro­ta) a sko­ro hodi­nu se sám obha­jo­val. Řekl, že neví proč by měl být tres­tán někdo, kdo své posel­ství lidem kázal pou­ze přes své pís­ně a on nemů­že za to, že se někdo pod­le nich začal řídit a zabí­jet lidi. Chvíli poté co soud skon­čil a čeka­lo se už jen na vyne­se­ní roz­sud­ku zmi­zel beze­sto­py advo­kát Ronald Hughes ( byl obháj­cem Leslie Van Houtenové a nedo­vo­lil jí svěd­čit). Jako náhra­da byl za něj urče­ný Maxwell Keith. Nakonec se však vyne­se­ní roz­sud­ku muse­lo odlo­žit až na nový rok.

25.ledna 1971 byly Charles Manson, Susan, Patricia a Leslie usvěd­če­ni ze všech 21.bodů obža­lo­by. Ženy se sna­ži­li ochrá­nit Bobbyho Beausoleila, aby nebyl i on obvi­něn z vraž­dy hudeb­ní­ka Hinmana ( ten už seděl ve věze­ní za krá­dež auta), ale díky neschop­nos­ti Atkinsové a její­ho kři­vé­ho svě­dec­tví se jim to nako­nec nepo­da­ři­lo a Bobby byl rov­něž odsou­zen za tuto vraž­du. Manson si den před vyne­se­ním roz­sud­ku oho­lil hla­vu a na poro­tu i soud­ce před čte­ním roz­sud­ku zuři­vě volal: ‘‘ Já jsem ďábel a ďábel si vždyc­ky holí hla­vu‘‘. Nakonec se všich­ni dočka­li opět odkla­du vyne­se­ní, kte­ré pro­běh­lo až 25.března. Tentokrát však již byli všich­ni čty­ři odsou­ze­ni k tres­tu smr­ti. V den vyne­se­ní roz­sud­ku byla nale­ze­na mrt­vo­la Ronalda Hughese zaklí­ně­ná mezi dvě­ma bal­va­ny ve Ventura County. Policie si však neby­la jis­tá zda v tom měl prs­ty někdo z Mansonových lidí, kte­ří byli na svo­bo­dě či niko­liv. Domnívali se však, že byl zavraž­děn hlav­ně pro­to, že nedo­vo­lil své kli­ent­ce Leslie Van Houtenové svěd­čit v Mansonův pro­spěch.

Další při­šel na řadu Tex Watson, kte­rý měsíc před zadr­že­ním ostat­ních ute­kl do Texasu a míst­ní úřa­dy děla­li pro­blémy s jeho vydá­ním. Proto byl poté sou­zen oddě­le­ně od ostat­ních. Následně byl obvi­ně­ný ze sed­mi vražd. Watson se poku­sil všech­no uhrát na poma­te­ní mys­li a dělal ze sebe šílen­ce a psy­cho­pa­ta, ale nako­nec byl i on odsou­zen k tres­tu smr­ti. Všech pět obvi­ně­ných bylo poslá­no do Kalifornského věze­ní, ale jeli­kož byl v tom­to stá­tu zru­šen trest smr­ti dosta­li všich­ni doži­vo­tí. V roce 1971 se konal ješ­tě dal­ší soud s Charlesem Mansonem, kte­rý byl doda­teč­ně sou­zen za vraž­dy Garyho Hinmana a Donalda „Shorty“ Shea –( jed­na­lo se o hlí­da­če koní ze Spahnova ran­če, kte­rý byl zavraž­děn zhru­ba 6.srpna 1969). Manson byl opět odsou­zen k dal­ším dvě­ma tres­tům smr­ti. Manson měl Shortyho pode­zří­vat z toho, že se poku­sí kon­tak­to­vat poli­cii a poví jim o vraž­dách Sharon Tateové a LaBiancových, pro­to­že o nich věděl. Z jeho vraž­dy byli obvi­ně­ni i dal­ší dva čle­no­vé Mansonovy rodi­ny Bruce Davis a Steve „Clem“ Grogan. Po skon­če­ní sou­du se obje­vil člá­nek v Los Angeles Times, kde byl roz­ho­vor s Mansonovou mat­kou Kathleen Maddoxovou, kte­rá se zno­vu vda­la. Ta tvr­di­la, že nechá­pe proč se její syn dopus­til tako­vé­ho poru­še­ní záko­na, když byl odma­lič­ka dob­ře vycho­vá­ván a roz­maz­lo­ván vše­mi žena­mi v jeho útlém věku.

Jeho stou­pen­ci však řádi­li dál 

Charles Manson a něko­lik jeho stou­pen­ců již něja­ký čas pobý­va­li ve věze­ní, ale na svo­bo­dě pořád ješ­tě pobí­ha­lo něko­lik dal­ších čle­nů jeho rodi­ny, kte­ří se teh­dy vyhnu­li zatče­ní. Mezi nimi i Lynette „Squeaky“ Frommeová, kte­rá se poku­si­la 5.září 1975 zavraž­dit ame­ric­ké­ho pre­zi­den­ta Geralda Forda. Byla odsou­ze­na na pat­náct let věze­ní. Další člen­ka rodi­ny Sandra Goodová byla odsou­ze­na za spik­nu­tí, pro­to­že se pokou­še­la vyhro­žo­vat něko­li­ka lidem, kte­ří měli s pří­pa­dem Manson něco spo­leč­né­ho a vyhro­žo­va­la jim osob­ní likvi­da­cí. Údajně měla na svě­do­mí i vraž­du Ronalda Hughese. V roce 1977 se navíc obje­vi­li prv­ní nesho­dy v pří­pa­du zavraž­dě­né­ho Donalda (Shortyho) Shea, kdy při zno­vu ohle­dá­ní jeho těla zjis­ti­li, že v žád­ném pří­pa­dě neby­lo jeho tělo roz­se­ká­no na něko­lik čás­tí, ale byl pohřbe­ný v cel­ku. Z toho usou­di­li, že ho Manson musel zabít sám a Steve Grogan poté již pou­ze pohřbil jeho tělo. Steve ‘‘Clem‘‘ Grogan se po odpy­ká­ní tres­tu na spo­lu­účas­ti na vraž­dách stal tedy jedi­ným čle­nem Mansonovy rodi­ny, kte­rý byl pod­mí­neč­ně pro­puš­těn ( v roce 1985) – tedy až do roku 2009. Během své­ho poby­tu bylo umož­ně­no Charlesovi Mansonovi udě­lat něko­lik roz­ho­vo­rů z médii v nichž se ho mimo jiné pta­li na jeho vyře­za­ný háko­vý kříž, nebo názor na Satanismus. 25.září 1985 byl Charles Manson v cele popá­len spo­luvěz­něm, kte­rý na něho vylil ředi­dlo. Měl popá­le­ni­ny tře­tí­ho stup­ně na 20% své­ho těla, ale Manson se brzy ze své­ho zra­ně­ní vylí­zal. Údajně byl napad­nu­tý kvů­li tomu, že vyhro­žo­val spo­luvěz­ni kvů­li jeho zpě­vu Hare Krishna a vyzná­ní. V pro­sin­ci 1987 se poda­ři­lo z věze­ní utéct Lynette Frommeové, ale brzy byla opět dopa­de­na. Když jí léka­ři zjis­ti­li rako­vi­nu, byla v roce 2009 pod­mí­neč­ně pro­puš­tě­na na čest­né slo­vo.

V roce 1994 se Mansona poku­sil z věze­ní osvo­bo­dit jeho advo­kát a záro­veň i stou­pe­nec Vincent Bugliosi, kte­rý se pokou­šel zno­vu otevřít pří­pad a zmír­nit trest doži­vo­tí. Neustále ape­lo­val na to, že se ostat­ní čle­no­vé rodi­ny za Mansona posta­vi­li a tvr­di­li, že s vraž­da­mi neměl nic spo­leč­né­ho. V led­nu 1996 vznik­ly Mansonovy webo­vé strán­ky ATWA, kte­ré zalo­žil jeho novo­do­bý stou­pe­nec George Stimson ve spo­lu­prá­ci se Sandrou Goodovou, kte­rá si již odpy­ka­la svých pat­náct let věze­ní. Tyto strán­ky byly zru­še­ny až v roce 2001. V roce 1998-99 uči­nil Bobby Beausoleil něko­lik interwiev s novi­ná­ři v nichž se pokou­šel tvr­dit, že on nemá nic spo­leč­né­ho se smr­tí hudeb­ní­ka Hinmana, že ho zabil sám Manson. Později však tohle pro­hlá­še­ní stá­hl a sna­žil se zase namlu­vit, že nikdo z jeho rodi­ny nemá nic spo­leč­né­ho se smr­tí Sharon Tateové, že se to na ně jen někdo poku­sil hodit a pod­str­čil jim ukra­de­né věci. V posled­ním roz­ho­vo­ru zase tvr­dil, že ví kdo je zabil, ale jeho jmé­no neřek­ne. Pomalu, ale jis­tě začal pro­pa­dat depre­sím a blouz­ně­ní, kte­ré v něm vyvo­lal jeho pobyt ve věze­ní. Nikdo mu však jeho blá­bo­ly nevě­řil. Na začát­ku roku 2008 bylo veřej­nos­ti ozná­me­no, že Susan Atkinsová má nádor na moz­ku a žádá o pod­mí­neč­né pro­puš­tě­ní z věze­ní. V čer­ven­ci jí však bylo zamít­nu­ta žádost o pod­mí­neč­né pro­puš­tě­ní ze sou­ci­tu. 24.září 2009 Susan Atkinsová umí­rá v žen­ské kali­forn­ské věz­ni­ci. 15.března 2008 se pří­pad Mansonovy rodi­ny opět ote­vřel, pro­to­že se po letech roz­hod­la vypo­ví­dat Barbara Hoytová, kte­rá tvr­di­la, že už se necí­tí být v ohro­že­ní a její rodi­ně již není vyhro­žo­vá­no likvi­da­cí. Uvedla něko­lik zají­ma­vých infor­ma­cí, že Manson a jeho spo­leč­ní­ci během své­ho poby­tu na Barkerově ran­či zabi­li něko­lik sto­pa­řů a tulá­ků. Policisté se tedy roz­hod­li pro­zkou­mat oko­lí a uči­ni­li něko­lik kopa­cích akcí. V té době měl Tex Watson pro­hlá­sit, že to je holá lež, pro­to­že během jeho poby­tu v rodi­ně, tam nikdy niko­ho neza­bi­li. To se poz­dě­ji i potvr­di­lo, pro­to­že poli­cis­té během kopá­ní na žád­né lid­ské ostat­ky nena­ra­zi­li.

I po letech budí Manson Family hrů­zu, ale i obdiv

V břez­nu 2009 se na veřej­nost dosta­ly nové (aktu­ál­ní) fot­ky Charlese Mansona z věze­ní. Jeho hla­vu již pokrý­val jen říd­ký porost vla­sů, ústa zdo­bi­li šedé vou­sy a na čele byl pořád vidět háko­vý kříž. I po letech pořád vzbu­zo­val hrů­zu a děs.

V září 2009 tele­vi­ze History Channel odvy­sí­la­la doku­men­tár­ní dra­ma o Mansonově rodi­ně a vraž­dách ke čty­ři­cá­té­mu výro­čí. V pořa­du rov­něž účin­ko­va­la Linda Kasabianová, kte­rá vystou­pi­la veřej­ně popr­vé od roku 1989. Kromě ní se tam v roz­ho­vo­rech obje­vi­li i Vincent Bugliosi , Catherine Shareová a Debra Tateová ( sest­ra mrt­vé Sharon). V ten­to smut­ný den vyšlo i něko­lik vzpo­mín­ko­vých člán­ků v novi­nách, kde pro­běh­li roz­ho­vo­ry s pozůsta­lý­mi i jis­tým Juanem Flynnem, kte­rý kdy­si pra­co­val na Spahnově ran­či a sym­pa­ti­zo­val z Mansonovou rodi­nou. Ten řekl tyto slo­va: ‘‘Charles Manson z toho vše­ho vyšel doce­la dob­ře. Lidé říka­jí, že on je ve věze­ní, ale on je přes­ně tam kde chce být a líbí se mu tam!‘‘

V lis­to­pa­du 2009 pro­hlá­sil DJ a skla­da­tel Matthew Roberts pro­hlá­sil, že je Charles Manson jeho bio­lo­gic­kým otcem. Jeho mat­ka poté potvr­di­la, že v roce 1967 byla člen­kou jeho rodi­ny a Charles Manson jí zná­sil­nil. Ona poté ode­šla zpět k rodi­čům a dítě dala k adop­ci. Manson sám tuto sku­teč­nost potvr­dil a řekl, že Roberts sku­teč­ně může být jeho synem.

Charles Manson se během své­ho poby­tu za mří­že­mi poku­sil něko­li­krát odvo­lat pro­ti tres­tu smr­ti ( doži­vo­tí) a žádal o pod­mí­neč­né pro­puš­tě­ní ( už jede­náct­krát). Poprvé tak uči­nil již v roce 1974 napo­sle­dy pak v roce 2007. Další mož­nost má už v roce 2012, tak mu může­te držet pal­ce. Jeho vězeň­ské čís­lo je B33920.

Manson a jeho nesma­za­tel­ná sto­pa v kul­tu­ře

6.března 1970 Mansonův advo­kát obdr­žel jeho album s názvem LEŽ. Na tom­to albu byla i píseň „Cease to Exist“. Během něko­li­ka měsí­ců se mu poda­ři­lo pro­dat zhru­ba dva tisí­ce kopií. Mimo jiné obdr­žel i dva zpí­va­né muzi­ká­ly a něko­lik dal­ších nahrá­vek. The Family Jams byl nahrán na dva kom­pa­ti­bil­ní dis­ky. Oba byly nahrá­ny někdy v roce 1970, před tím než byl Manson zatčen. Kytaru a hlav­ní voká­ly měl na sta­ros­ti Steve Grogan, doda­teč­né voká­ly si vza­ly pod pat­ro­nát Lynette Frommeová, Sandra Goodová, Catherine Shareová a jiné ženy z rodi­ny. V roce 2005 se obje­vi­lo dal­ší album One Mind, plné poezie. Jenže Charles Manson se stal během své­ho živo­ta oprav­do­vou iko­nou pro mno­hé hudeb­ní­ky a ti se mu sna­ži­li vdát hold tím, že slo­ži­li něko­lik pís­ní na jeho počest. Celosvětově zná­má rocko­vá sku­pi­na Guns N“ Roses dokon­ce umís­ti­la jed­nu jeho píseň „Look at Your Game, Girl “ na své album „The Spaghetti Incident?“. Mimoto jejich zpě­vák Axl Rose nosil na trič­kách Mansonovu podo­biz­nu. Dalším jeho vel­kým obdi­vo­va­te­lem je kon­tro­verz­ní ame­ric­ký zpě­vák Marylin Manson, kte­rý umís­til na své alba hned něko­lik Mansonových pís­ní mimo jiné : v pís­ni „My Monkey,“ ze své­ho alba Portrait of an American Family pou­žil něko­lik vět z Mansonovy pís­ně „Mechanical Man“. Dále pak se v albu Holy Wood obje­vi­la píseň Sick City, v albu Crispin Glover píseň Never Say „Never“ To Always .

Kromě toho je něko­lik Mansonových pís­ní pou­ži­to i jako hudeb­ní dopro­vod ve fil­mu Helter Skelter (1976) jsou to hlav­ně „I’m Scratching Peace Symbols on Your Tombstone“, „Garbage Dump“ a „I Can’t Remember When“. Kde si Mansona zahrál herec Steve Railsback.

Postupem času se stal Charles Manson jakousi iko­nou nejen ve svě­te hud­by, fil­mu, umě­ní, ale i nauč­né lite­ra­tu­ry a mís­to toho, aby jím lidé opo­vr­ho­va­li zača­li na něj vzhlí­žet s jakousi úctou a snad i zalí­be­ním. Už v něm nevi­dě­li tu lid­skou zrů­du, kte­rá necha­la zavraž­dit něko­lik nevin­ných lidí, ale svůj vzor iko­nu. Přesně tohle si Charles vždyc­ky přál a i když je ve věze­ní ví, že tenhle svět na něj jen tak neza­po­me­ne. Dokonce na svě­tě exis­tu­je i něko­lik orga­ni­za­cí, kte­ré pro­pa­gu­jí jeho uče­ní a neu­stá­le mu dáva­jí na vědo­mí, že ho ve všem pod­po­ru­jí a píší peti­ce na jeho pro­puš­tě­ní. Jde o tak­zva­ný ‘‘ Nový Mansonův kult‘‘. V popo­vé kul­tu­ře se jeho odkaz sna­ži­lo nést Alkaline Trio’s s pís­ní „Sadie,“. Text pís­ně zahr­nu­je frá­ze Susan Atkinsové a Texe Watsona při zabí­je­ní Wojciecha Frykowského. Příběh Mansonovy rodi­ny ovliv­nil i Johna Morana, kte­rý stvo­řil ope­ru pojme­no­va­nou The Manson Family, či Stephena Sondheima a jeho muzi­kál Assassins. Trent Reznor nahrál jed­no ze svých alb v domě, kde byli zavraž­dě­ni Sharon Tateová, Abigail Folgerová a ostat­ní. V roce 1994 byl ten­to dům zbo­řen, ale Reznor si z domu odne­sl vstup­ní dve­ře. Jsou to ty samé dve­ře, na kte­ré Susan Atkinsová napsa­la krví Sharon Tate slo­vo „Pig“. Tyto dve­ře Reznor údaj­ně pou­ží­vá jako vstup­ní dve­ře ke své­mu nahrá­va­cí­mu stu­diu.

Dva nej­zná­měj­ší doku­men­tár­ní fil­my jsou Manson (1973) a Charles Manson Superstar (1989)

---