Podivná mladá žena se ocitá v noční můře Evropy 19. století Chudáčci, podivný, divoký a docela podivuhodný nový film režiséra Yorgose Lanthimose, který tento víkend vstupuje do pražských kin. Snímek, který získal jedenáct právě oznámených nominací na Oscara včetně té za nejlepší film, dostál režisérově zálibě v bizarnostech, ale bezesporu byl vytvořen s dokonalou filmařskou péčí.
Ve filmu Chudáčci hraje Emma Stoneová roli Belly Baxterové,... podivného stvoření, které přebývá v londýnském domě ještě podivnějšího pána, doktora Godwina Baxtera (Willem Dafoe). Godwin je spojením doktora Frankensteina i jeho monstra, mozaikovitým výsledkem nelidských experimentů svého otce, který nicméně pokračoval v jeho šlépějích. Výsledkem je panství plné bizarních stvoření včetně kozy s kachní hlavou, husy se psí hlavou a, no, samotné Belly.
„To je ale krásný retard!“ vykřikne radostně asistent Max McCandles (Ramy Youssef) při prvním setkání s Bellou. Prozradit, jak přesně Bella přišla na svět, by připravilo diváka o jedno z nejskandálnějších odhalení Chudáčků; stačí říct, že má postavu Emmy Stone, ale mozek dítěte, i když rychle se vyvíjejícího, což má Max za úkol sledovat.
Protože má Bella tělo krásné ženy a (doslova) dětskou mysl, je předmětem sexuální náklonnosti všech mužských postav ve filmu. Její otec Godwin se pokušení brání z biologických důvodů (otcovy experimenty z něj udělaly eunucha), ale Max jí navrhne sňatek a Godwinův hulvát, právník Duncan (Mark Ruffalo, který předvádí lahodný scénický výkon), ji odveze do Lisabonu.
Belliny eskapády s Duncanem jsou jen odrazovým můstkem pro ten nejpodivnější příběh o dospívání, jaký kdy uvidíte. Chudáčci zkoumají témata náboženského a sexuálního probuzení, když se Bella vyrovnává s tím, jak se narodila a kým na tomto světě je, a film se mění v něco na způsob Barbie a Posledního pokušení Krista.
Chudáčci se nabízí obzvlášť trefné srovnání s filmem Grety Gerwigové 2023, v němž si Margot Robbieová zahrála podobně okatou holčičku z lesa, která se v novém, cizím světě stává objektem sexuální náklonnosti (jen není tak, víte, doslova dětská). Tyto dva filmy mají společného mnohem víc, než by se mohlo zdát, ale oslovují odlišné publikum; zatímco Gerwigová má tendenci prosazovat progresivní myšlenky, Lanthimos obrací žaludky a nutí diváky konfrontovat se s nepříjemnými pravdami.
Elektrizující výkon Stoneové dominuje celému filmu Bídníci. Chodící rozporuplnost, která se dokonce musí naučit správně chodit, Bella zpočátku působí jako nemožná role; to, že nám na této nemožné bytosti začne hluboce záležet a možná i to, že se v jejích očích odráží naše vlastní cesta, svědčí o strhujícím ústředním výkonu její hvězdy.
Vedle své hvězdy je největší předností filmu Chudáčci jeho výprava, která Evropu viktoriánské éry představuje jako sci-fi Hellscape. Režisér Lanthimos obvykle natáčí na místě a zvažoval natáčení v ulicích Prahy nebo Budapešti, než se rozhodl, že fantastické kulisy bude třeba vytvořit ve studiu (v budapešťských Origo Studios). Výsledkem je něco, o čem by možná s přístupem k modernímu CGI snili Georges Méliès nebo Karel Zeman.
Snímek Chudáčci , který sleduje Bellu z Londýna do Lisabonu, z Atén do Paříže a zase zpátky do Londýna, působí místy epizodicky a jeho závěrečných 15 minut není tak sžíravě účinných jako film, který jim předcházel. Scénář od scenáristy filmu Favoritka Tonyho McNamary, který adaptuje román Alasdaira Graye, jako by nám chtěl v této žumpě morálky zanechat záblesk naděje, ale i pouhý záblesk působí tematicky nemístně.
Chudáčci nejsou tak silní a osobití jako Dogtooth nebo Zabití posvátného jelena, ale na pozadí Favoritky upevňují pověst režiséra Lanthimose jako jednoho z nejvýraznějších hollywoodských filmařů. Něco tak podivného a transgresivního se neobjevuje dost často (nejbližší srovnání: Sladký film Dušana Makavejeva z roku 1974) a zaslouží si být oslavováno; to, že Bídníci mohou být oslavováni na Oscarech, je obzvlášť potěšující výsledek.
Tento článek původně napsal Jason Pirodsky pro The Prague Reporter a do češtiny jej přeložil Jiří Borový
Nejnovější komentáře