Co ste hasiči

Rozhovor - Petr Rychlý

Potěšila vás nabíd­ka role v seri­á­lu Co ste hasi­či? Překvapilo mě, že mi tu roli nabíd­li. Jakmile se totiž člo­věk dosta­ne do zaje­tí neko­neč­né­ho seri­á­lu,

v mém pří­pa­dě Ordinace v růžo­vé zahra­dě, je těž­ké pro­du­cen­ty a reži­sé­ry pře­svěd­čit, že umí zahrát ješ­tě i něco jiné­ho. Navíc scé­nář seri­á­lu Co ste hasi­či je vel­mi dob­ře a vtip­ně napsa­ný, a o to víc mě ta nabíd­ka nadchla.

Jak jste velitele hasičů, Petra, pojal?

Když už jsem měl roli jis­tou, začal jsem o posta­vě pře­mýš­let. Přišel jsem za reži­sé­rem s nápa­dem, že by bylo fajn, kdy­by se něčím zásad­ním odli­šo­va­la od dok­to­ra Mázla, kte­ré­ho hra­ju v Ordinaci. Tak jsme zača­li hle­dat, co by to „něco“, co by cha­rak­ter hasi­če Petra pod­trh­lo, mělo být. Jedna věc je vizu­ál­ní strán­ka posta­vy a dru­há věc její cha­rak­ter.

Jaký má Petr charakter?

Je to pří­mý člo­věk, kte­rý má rád urči­tý pořá­dek, ten nepsa­ný. Na nic nepo­tře­bu­je smlou­vy, sta­čí mu pou­hé podá­ní ruky. Předpokládá totiž, že i ostat-

ní lidé jsou stej­ně čest­ní jako on. Nechodí kolem hor­ké kaše a nebo­jí se říct svůj názor i za cenu toho, že to pove­de k hád­ce. Podle své­ho gusta si sesta­vil i tým hasi­čů, kte­ří ho pod­po­ru­jí a mají ho rádi. Vědí totiž, že je Petr nikdy nepod­ra­zí. Lásku

k dob­ro­vol­né­mu hasič­ské­mu sbo­ru a urči­tou zása­do­vost mu vtis­kl jeho otec.

A co zmi­ňo­va­ná vizu­ál­ní strán­ka této posta­vy? Nejlépe ze vše­ho nám nako­nec vyšel plno­vous. Hned nám ale došlo, že to nebu­de jed­no­du­ché.

V době natá­če­ní toho­to seri­á­lu jsem sou­běž­ně točil i Ordinaci, kde jsem měl holou tvář, a tak bylo jas­né, že se mi bude muset plno­vous na natá­če­ní lepit. A tím se zpe­če­til můj osud. Každý den jsem měl o hodi­nu a půl dří­věj­ší nástup do mas­kér­ny, čas­to už na půl pátou ráno. Základ plno­vou­su se nale­pil vcel­ku a pak se po stra­nách dole­po­val vous po vou­su, aby cel­ko­vý výsle­dek půso­bil při­ro­ze­ně. Používá se k tomu mate­ri­ál z pra­vých vla­sů, kte­rý se na tvá­ři zastří­há­vá do poža­do­va­né dél­ky.

Jak se vám tato role hrála?

Obecně ucho­pe­ní klad­né figu­ry je vždyc­ky slo­ži­těj­ší, pokud ji chce člo­věk zahrát auten­tic­ky a vtisk­nout jí urči­tou živo­čiš­nost. Hledali jsme ji opět spo­lu s reži­sé­rem. Ještě před začát­kem natá­če­ní jsme se věno­va­li čte­ným zkouškám, při kte­rých jsme pát­ra­li po záchyt­ných bodech a spo­leč­ně se sna­ži­li vdech­nout této figu­ře život.

Pak jsem se dozvě­děl, že pro tuto posta­vu našel sce­náris­ta Ruda Merkner inspi­ra­ci ve sku­teč­né žijí­cí oso­bě. Napsal ji pod­le své­ho sou­se­da z cha­lu­py, hasi­če Ládi, kte­rý slou­ží v Těptíně. Jednou jsme se tedy za Láďou vypra­vi­li. A tohle setká­ní mi moc pomoh­lo! Zároveň jsem ale pocí­til vel­kou zod­po­věd­nost. Můj hrdi­na má totiž v seri­á­lu vel­ký pro­stor. Děj do jis­té míry sto­jí na něm.

Jste patronem dobrovolných hasičů. Jak jste se k tomu dostal?

Jednou mi zavo­la­la pat­ron­ka dob­ro­vol­ných hasi­čů Ilona Csáková, jest­li bych byl ochot­ný mode­ro­vat pře­dá­vá­ní jejich cen. Souhlasil jsem a akci mode­ro­val. Spolek dob­ro­vol­ných hasi­čů si mě oblí­bil až tak, že jsem měl tu čest stát se také jejich pat­ro­nem. V sou­čas­né době jsme tedy pat­ro­ni tři

– Ilona, Ondřej Vetchý a já. Moderování pře­dá­vá­ní cen mně také zůsta­lo. Oboje dělám rád, vní­mám to

jako for­mu podě­ko­vá­ní za jejich bohu­li­bou čin­nost. Zaslouží si obdiv. Hasičství se věnu­jí zdar­ma a trá­ví svou záli­bou spous­tu času. Do svých akti­vit zapo­ju­jí i děti, aktu­ál­ně oko­lo deva­de­sá­ti tisíc dětí. Spolupracují se škol­ka­mi, základ­ní­mi i střed­ní­mi ško­la­mi.

Už jste někdy sám potře­bo­val pomoc hasi­čů? Ano, jed­nou na čaro­děj­ni­ce u nás doma zača­la ven­ku hořet skříň­ka s elek­tri­kou. Měl jsem tedy mož­nost vidět je v akci…

Zažil jste na natáčení seriálu i nějaké akčnější scény? Třeba lezení po výškách…

Při jed­né scé­ně leze hasič Petr, kte­ré­ho hra­ju, po para­pe­tu oknem do obec­ní­ho úřa­du. Volali mi

z pro­duk­ce, jest­li budu na tuto scé­nu potře­bo­vat kaska­dé­ra. Samozřejmě, že ne! Cítil jsem se jako Belmondo. Když jsem lezl po žeb­ří­ku naho­ru – ješ­tě to šlo. Jenže pak jsem se podí­val dolů…! Nezbylo mi ale nic jiné­ho než záběr doto­čit. Nebyl tam nikdo, kdo by to vzal za mě.

Mimochodem – hasič Petr má příjmení Pospíšil. Nepřijde vám vtipné, že Petr Rychlý hraje Petra Pospíšila?

Taky mě to zau­ja­lo a upřím­ně poba­vi­lo… Ale věř­te nebo ne, když psal Ruda Merkner scé­nář k tomu­to seri­á­lu, ješ­tě netu­šil, že roli Petra Pospíšila obsa­dí Petrem Rychlým. Komu ale pře­de­vším udě­la­la tahle náho­da radost, je rodi­na Pospíšilova z Prostějova, do kte­ré jsem se při­že­nil. Bratr mojí ženy, Jaroslav Pospíšil, stá­le hra­je tenis. A moje žena Jana, býva­lá tenist­ka, si tak pospí­ši­la, až je teď Rychlá!