TATIANA VILHELMOVÁ

Pochází z Prahy. V dět­ství od dese­ti do deva­te­nác­ti let se věno­va­la bale­tu a zpě­vu v Kühnově dět­ském sbo­ru a reci­ta­ci. Poté byla při­ja­ta na Pražskou kon­zer­va­toř (obor herec­tví), kte­rou nedo­stu­do­va­la. V letech 2002 - 2014 byla člen­kou sou­bo­ru Dejvického diva­dla, kde i nadá­le hos­tu­je. Poprvé ji pub­li­kum moh­lo vidět v tele­viz­ním seri­á­lu reži­sé­ra Karla Kachyni Prima sezó­na (1994). Následovala hlav­ní role - její fil­mo­vý debut v ori­gi­nál­ním dra­ma­tu Indiánské léto reži­sé­ra Saši Gedeona (1995). U stej­né­ho tvůr­ce zazá­ři­la v tragi­ko­me­dii Návrat idi­o­ta (1999). Dále se např. obje­vi­la v kul­tov­ní tragi­ko­me­dii reži­sé­ra Davida Ondříčka Samotáři (2000) či v divác­ky oblí­be­né kome­dii reži­sé­ra Jana Svěráka Vratné lah­ve (2006). V roce 2003 byla za Českou repub­li­ku před­sta­ve­na na věhlas­ném Berlinale v rám­ci mla­dých talen­tů Shooting Stars. Patří mezi před­ní fil­mo­vé, tele­viz­ní hereč­ky. Je nosi­tel­kou pres­tiž­ní fil­mo­vé ceny Český lev za nej­lep­ší žen­ský herec­ký výkon v hlav­ní roli za posta­vu Moniky, nuce­né se posta­rat o děti své nej­lep­ší kama­rád­ky, v tragi­ko­me­dii Bohdana Slámy Štěstí (2005). Výběr z posled­ních fil­mo­vých pro­jek­tů: tragi­ko­me­die Díra u Hanušovic (2014), dra­ma Domácí péče (2015) či lout­ko­vý sní­mek Malý pán (2015), kde divá­ci sly­še­li její hlas.

Charakterizujte ve struč­nos­ti svou posta­vu dce­ry Olinky, v čem Vás zau­jal scé­nář, že jste se roz­hod­la do pro­jek­tu vstou­pit?

Scénář mě zau­jal tím, že se jed­ná o pří­běh muže! Hurá, koneč­ně někdo napsal o kri­zi chla­pů! Žádné trpi­tel­ky, co pořád slou­ží doma a v prá­ci, žád­né smr­tel­né nemo­ci, kte­ré pomů­žou pro­ta­go­nis­tům pro­zřít… Prostě pěk­ný chlap, co to chce ješ­tě po svém roz­to­čit a co si doká­že ze sebe udě­lat legra­ci! A moje posta­va, je tako­vá pipin­ka zakle­tá v rodin­ném řetěz­ci žen, ve kte­rém se opa­ku­jí stej­né mode­ly cho­vá­ní jako je její mat­ka, babič­ka atd. Ale díky otci, hlav­ní posta­vě fil­mu, i ona zjis­tí, že všich­ni muži netou­ží mít kaž­dý večer tep­lou veče­ři, vyžeh­le­né tren­ky a při­pra­ve­né den­ní kapes­né, ale že ve skry­tu duše tou­ží být dob­ro­dru­hy.

Podtitul tragi­ko­me­die zní: „I ocho­če­ní muži mohou zdi­vo­čet”. Ve fil­mu se řeší pro­mě­na tyg­ra v krá­lí­ka, jaký je Váš žen­ský pohled na toto téma?

Já muže zbož­ňu­ji! Bez nich by byl život ubo­hý. Mám doma čty­ři chla­py a jsem šťast­ná. Mým jedi­ným cílem je vycho­vat ze svých tří synů sebe­vě­do­mé, svo­bo­do­my­sl­né a galant­ní muže. Spíš tyg­ry než krá­lí­ky, ale to už bude jejich věc. Zároveň nemů­žou být všich­ni lvy saló­nů. Hlavně aby byli krá­lí­ci ve svých krá­lí­kár­nách spo­ko­je­ní, pro­to­že nespo­ko­je­ný, zahořk­lý nebo ufňuka­ný samec, to je démon pro ženy a pro lid­stvo vůbec.

Jaký je Radek Bajgar typ reži­sé­ra?

Je demo­kra­tic­ký. Milý. Otevřený názo­rům a snad má i her­ce rád, což je vždy plus, ale není to pra­vi­dlo.

 Vaší fil­mo­vou rodi­nu tvo­ři­ly herec­ké legen­dy (Iva Janžurová, Eliška Balzerová, Jiří Bartoška), zavzpo­mí­nej­te na spo­lu­prá­ci s nimi včet­ně na Vašeho fil­mo­vé­ho bra­t­ra Jakuba Koháka.

Zažila jsem jed­nou o pau­ze, že pan Bartoška, paní Balzerová a paní Janžurová vzpo­mí­na­li na různá před­sta­ve­ní a her­ce, se kte­rý­mi spo­leč­ně toči­li. Seděla jsem, poslou­cha­la a tete­li­la se, že můžu být u toho. Jsou to herec­ká esa a moc si jich vážím. Hrát s nimi bylo pošušňá­níč­ko… A Jakub Kohák? Snad kaž­dý bude čekat „šášu­lo hop!“, ale Jakub pře­kva­pí svou váž­nou a cit­li­vou strun­kou.

 Natáčení pro­bí­ha­lo v loň­ském hor­kém létě, jak jste tro­pic­ké poča­sí zvlá­da­la?

Já byla spo­ko­je­ná. Spíš špat­ně nesu natá­če­ní v zimě a v nevlíd­ných pod­mín­kách. Po prav­dě řeče­no, někdy se zava­řil moze­ček, ale nejsem si jis­tá, jest­li to bylo kvů­li tep­líč­ku…

Film se rea­li­zo­val v půvab­né kra­ji­ně na jih od Prahy v blíz­kos­ti tří řek Vltavy, Berounky a Sázavy, jak na Vás zapů­so­bi­lo toto pro­stře­dí?

Byla jsem udi­ve­ná, jaká krás­ná mís­ta kou­sek za Prahou exis­tu­jí. Ale já jsem naší vlas­tí mile pře­kva­po­vá­na neu­stá­le…

 Tragikomedie Teorie tyg­ra vyprá­ví o revol­tě a part­ner­ských vzta­zích, man­žel­ské kri­zi, zabý­vá se téma­ty jako je smy­sl živo­ta a tou­ha vol­ně žít. Co Vy na to?

Jsou chví­le, kdy jsem šťast­ná za to, kolik mi je a co vše už jsem pro­ži­la. Protože už člo­věk rozu­mí více věcem a ví, co všech­no se děje a může se stát. A víte, že kri­ze a pro­pa­dy při­chá­ze­jí a pokud je pře­ko­ná­te, tak vás zas vln­ka vyhoup­ne nad hla­di­nu. Myslím, že pokud pře­mýš­lí­me nad smys­lem živo­ta, svo­bo­dou, lás­kou, roz­díl­nos­tí mezi mužem a ženou a hle­dá­ním har­mo­nie, tak máme mož­nost žít zají­ma­vý život. A o to snad nám jde.

Pokud bys­te měla dopo­ru­čit Teorii tyg­ra, co pub­li­kum může oče­ká­vat?

Snímek jsem zatím nevi­dě­la. Ale já bych se roz­hod­ně těši­la na Barťáka, pro­to­že v tomhle fil­mu je ho hod­ně a dost vel­ký kus z něj!

Co nové­ho chys­tá­te pro fil­mo­vé a tele­viz­ní fanouš­ky?

Právě natá­čím film s Bohdanem Slámou Bába z ledu a pak začnu pra­co­vat na natá­če­ní tře­tí tele­viz­ní série Terapie pro HBO.