Jedním z filmů, které se promítají na festivalu „Das Filmfest“ je „Jakub lhář“, který byl natočen v roce 1974 pod režisérským vedením Franka Bayera a ve spolupráci NDR/ČSSR.
Film je zajímavý nejen svým dějem a zpracováním, ale také tím, za jakých podmínek vznikal a co ovlivnilo jeho natáčení.
Děj filmu se odehrává v období 2. světové války, ve 40. letech 20. století. V židovském ghettu, kdesi ve východní Evropě, žije Jakob Heym (Vlastimil Brodský). Má malý, skromný byt, kde bydlí sám, ale také se stará o malého sirotka. Je jím osmiletá Lina (Manuela Simon), která tráví dny v ghettu a stará se i o Jakoba. Ten jí společně s Dr. Kirschbaumem (Friedrich Richter) obstarává jídlo a základní lékařskou péči. Jednoho dne se Jakob vrací z vycházky a je zastaven hlídkou. Je totiž po 20.00 hod, kdy platí pro Židy zákaz vycházení. Jakob tak musí na velitelství, aby dostal spravedlivý trest. Shodou náhod však zaslechne zprávu z rádia o postupu ruské armády. Zprávu pak sdělí důvěrně svému příteli, bývalému holiči Kowalskému (Erwin Geschonneck). Ale jak už to bývá, tato zpráva se najedou rozšíří ghettem jako blesk. A od této chvíle je Jakob každý den bombardován otázkami týkající se postupem Rusů. Nezbude mu nic jiného, než si informace vymýšlet. Tak se mu daří udržovat v lidech, a vlastně v celém ghettu naději, že brzo bude konec války a budou zase svobodně žít.
Film byl natočen na motivy románu od Jurka Beckera, ale jeho natáčení nebylo jednoduché. Becker v mládí slyšel od svého otce příběh o muži z lodžského ghetta, který vlastnil rádio a tak přinášel zprávy z vnějšího světa do ghetta. Becker se pak stal scénáristou a rozhodl se, že napíše scénář založený na tomto příběhu. Scénář pak předložila společnost DEFA (státní filmové studio v Německé demokratické republice) předsedovi ministerstva filmového oddělení kultury. V roce 1965 ale proběhl sraz Jednotné socialistické strany Německa, na kterém byl kritizován filmový průmysl. Následně bylo pozastaveno několik slibně se rozvíjejících projektů a mezi ně patřil bohužel i film Jakub lhář. Mezitím se Becker odhodlal k napsání románu, který byl publikován v roce 1969. Kniha získala několik literárních cen, a to jak v zahraničí, tak i v západním Německu. To následně pomohlo k tomu, že v roce 1974 byl schválen konečný scénář a v témže roce se začalo natáčet. Režie filmu se ujal německý režisér Frank Beyer (Nahý mezi vlky, Stopy kamenů), jeden z nejvýznamnějších režisérů DEFA. Ten ale odmítl natáčet v Polsku, protože se rozhodl využít historické centrum města Most (starý Most), které bylo v roce 1965 zdemolováno.
Pro roli Jakoba byl vybrán západoněmecký herec Heinz Rühmann, ale Erich Honecker (německý komunistický politik a generální tajemník Jednotné socialistické strany Německa), zamítl jeho angažování ve filmu. Do hlavní role byl pak obsazen Vlastimil Brodský, který svou roli zvládl bravurně. Do dvou dalších rolí byli obsazeni dva přeživší koncentračních táborů, Erwin Geschonneck a Peter Sturm.
Film se stal mezinárodním úspěchem a byl exportován do 25 cizích států. Zajímavé bylo hlavně to, že pouze 5 z nich bylo uvnitř východního bloku (Maďarsko, Kuba, Bulharsko, Rumunsko, Československo). Mezi další státy patřilo západní Německo, Rakousko, Řecko, Itálie, USA, Írán, Japonsko, Angola, Izrael, aj.
Snímek byl prvním východoněmeckým filmem, který se účastnil XXV. ročníku mezinárodního filmového festivalu v Berlíně. Vlastimil Brodský získal ocenění za nejlepší mužský herecký výkon Stříbrného medvěda (1975) a film byl také nominován na 49. Academy Awards v kategorii nejlepší neanglicky mluvený film (1977).
Nejnovější komentáře