David Michie: Dalajlamova kočka, Probuď v sobě kotě

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Víte o tom, že dalaj­la­ma má koč­ku? A ta může spát dokon­ce na jeho peři­ně? Možná už Jesku zná­te a pokud ne, smě­le se ponoř­te do její­ho pří­bě­hu i takhle hez­ky od dosa­vad­ní­ho kon­ce. Probuď v sobě kotě totiž není jedi­nou Dalajlamovou koč­kou. Její pří­běh může­me sle­do­vat už od kotě­te v před­cho­zích dílech Davida Michieho.

A Jeska už není nejmlad­ší. A tady ji při­stih­ne­me zrov­na ve chví­li, kdy se o jejím zje­vu kdo­si dost  neli­cho­ti­vě vyjá­d­ří. Možná to je čas­to prv­ní chví­le, kdy se zamys­lí­me i nad ubí­ha­jí­cí­mi roky. A roz­ví­jí se pří­běh plný lid­ských myš­le­nek, zvlášt­ních situ­a­cí. Klidných pose­ze­ní i roz­tr­ži­tých a akč­ních dnů.

Dalajlamova kočka nezkla­me, pro­to­že nás v kaž­dém svém pří­bě­hu, nímž umož­ňu­je nahléd­nout do živo­ta své­ho a živo­ta samot­né­ho dalaj­la­my, při­ve­de do sta­vu doslo­va dovo­len­ko­vé­ho.

Tak moc se nám pak zase z těch hima­láj­ských hor nechce domů.

Je tam tak krás­ně, že v kaž­dém situ­a­ci doslo­va cítí­te tu kou­řo­vou vůni ve vzdu­chu, von­né sili­ce a čer­s­tvý vzduch hor. Ale i vůni kávy.

Jeska má totiž růz­né domo­vy a různá mís­ta, kde je jí dob­ře. Jak už to tak koč­ky míva­jí.

A kdo má rád budd­his­tic­kou moud­rost, pro něj se tato kni­ha sta­ne las­ka­vým čte­ním pro duši.

„Monzunové obdo­bí, milí čte­ná­ři, nepat­ří k mým oblí­be­ným čás­tem roku. Odvážit se ven do mokré­ho povět­ří je pro koč­ku s tak honos­ným a záro­veň nasá­ka­vým koži­chem, jako mám já, a navíc pajda­vým kro­kem, vel­mi ris­kant­ní a nebez­peč­né. Proto také trá­vím neko­neč­né deš­tě a mlha­vé dny uvěz­ně­ná doma a nikam nevy­chá­zím. Nemám na výběr, den za dnem sedá­vám na oken­ním para­pe­tu v prv­ním pat­ře v poko­ji Jeho Svatosti, a jsem ochu­ze­na dokon­ce i o obvyk­lý pozo­ru­hod­ný výhled z okna. Nádvoří nam­gjal­ské­ho kláš­te­ra se během mon­zu­nů nehemží mni­chy v tma­vě čer­ve­ných suta­nách ani okouz­le­ný­mi turis­ty, kte­ří dou­fa­jí, že se mezi nimi může zčis­ta­jas­na obje­vit Jeho Svatost dalaj­la­ma. Celé nádvo­ří je šedi­vé a napros­to neza­jí­ma­vé, asi tak jako prázd­ná pánev od vče­rej­ší veče­ře.“

Ale neboj­te se, neza­jí­ma­vý výhled z okna se již toho dne změ­ní. A už jsme u Jesky doma a je nám dob­ře.

Krásná kni­ha pro pod­zim­ní a zim­ní veče­ry. Probudí hloub­ku naší minu­los­ti, moud­rost a chuť pocí­tit jak dob­ře je, že to, co jsme v živo­tě pro­ži­ly, jsme pros­tě pro­ži­li!

O auto­ro­vi: David Michie se naro­dil v Zimbabwe, stu­do­val v Jižní Africe, žil v Londýně a nyní žije s rodi­nou v Austrálii. I v České repub­li­ce se jeho kni­hy zařa­di­ly oka­mži­tě mezi best­selle­ry. Věnuje se pří­no­sům medi­ta­ce, čti­vým pří­bě­hům lehce při­ná­še­jí­cí moud­rost budd­his­mu a prak­ti­ko­vá­ní filo­zo­fie této víry v kaž­do­den­ním živo­tě.

Má svůj blog na strán­kách davidmichie.com, kde píše poznatky o živo­tě a bdě­lé pozor­nos­ti.

Vydalo nakla­da­tel­ství Synergie  Publihishing, www.synergiepublishing.com , 2022

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře