Ani medvědi, ani psi a ani jiná oblíbená zvířata, ale slepice (a dva kohouti) jsou hrdinkami celovečerního animovaného filmu, který většina redakce Kinomol.cz považuje za nejlepší dlouhý animovaný film všech dob.
Ale právě proto, že jde o slepice, má zřejmě film takový úspěch. Animátor Nick Park, který je známý krátkými příběhy psa Gromita, se tentokrát pustil do něčeho delšího; a stojí to za to. Park tvoří klasickým způsobem a slepice si musel vymodelovat z plastelíny. Tím docílil úžasně komického vzhledu a mimiky slepic, ke které nemám ani jedinou výhradu. Některé scény jsou prostě k popukání.
Snímek nabírá tempo velmi rychle: na začátku je nám slepičí farma paní Tweedyové představena coby koncentrační tábor. Z něho se snaží slepice pod vedením Ginger uprchnout. A snaží se o to mnohokrát a pravidelně, avšak neúspěšně, ať už to je pod plotem, nad plotem anebo vraty. Vždy jejich pokus ztroskotá.
Jednoho dne získají slepice hned dvojí motivaci: zaprvé si paní Tweedyová pořídí stroj na výrobu lahodných slepičích pirohů a chce vyvražděním všech slepic přeměnit nepříliš rentabilní farmu na vejce na zlatý koláčový důl, a zadruhé se na území jejich tábora snese „létající kohout“ Rocky, od kterého se slepice chtějí naučit létat. A o tom, jak se slepice učí létat, aby mohly uprchnout, je vlastně velká část příběhu.
Film je samozřejmě postaven na tradičních schematech jako klasický celovečerní (akční) film, to znamená, že v něm nechybí humor (nejen slovní, ale především situační), akční scény a samozřejmě láska. Partnery jsou (samozřejmě) Rocky a Ginger, a protože film nechce šokovat špatným koncem, vyvádějí společně v závěrečné pasáži svá kuřátka.
Rovnice animovaný film=dítě zde opět neplatí. Podobně jako Shrek má Slepičí úlet na tomto poli velmi široké zásluhy.
