Dědictví aneb Kurvahošigutntág

Dedictvi

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Hlavní hrdi­na má veli­ce pro­měn­ný cha­rak­ter a nut­no říci, že Bolek Polívka se role Bohumila ujal oprav­du skvě­le. Na počát­ku zde byl pou­ze laj­dák a napros­to fleg­ma­tic­ký ves­ni­čan, kte­rý nedal na alko­hol dopus­tit a kte­rý taj­ně cho­dil za hos­pod­skou Vlastičkou. Klasické lid­ské hod­no­ty mu nic neří­ka­ly a žil jen úze­mím svých Olšan a blíz­ké­ho oko­lí. Avšak Bůh vidí oprav­du všu­de a neza­po­mněl poslat Bohumilovi malý zázrak v podo­bě dědic­tví po otci, kte­ré, jak se poz­dě­ji dozví­me ve fil­mu, je vět­ší, než­li šes­ti­míst­né.

Dědictvím se odstar­to­val sled veli­ce rych­le na sebe nava­zu­jí­cích udá­los­tí, pro­to­že Bohumilova prv­ní reak­ce vypa­da­la, jako kdy­by malé děc­ko dosta­lo lízát­ko, po kte­rém už dlou­ho tou­ži­lo. Jenže jak se dalo oče­ká­vat, fleg­ma­tic­ký Bohouš má teď v „ruce“ balík pěnez o jehož hod­no­tě má jen myl­né poně­tí. Klasický pro­jev se odha­lí už v době, kdy ho „dok­tor“ vez­me na prv­ní zastáv­ku, jeho cihel­nu. Z flá­ka­če se jako máv­nu­tím kou­zel­né­ho prout­ku sta­ne aro­gant­ní šéf a celá scé­na půso­bí doce­la vtip­ně. Proměna se potvr­dí v momen­tě, kdy se Bohouš dosta­ne do Brna a s ote­vře­nou „hubou“ si pro­hlí­ží nemo­vi­tos­ti, kte­ré čítá jeho nový maje­tek. Suverénímu pří­cho­du do jed­no­ho z jeho obcho­dů dá koru­nu tím, když vle­ze za pult a má v plá­nu si vzít „fla­šu sli­vo­vi­ce“. Moc hez­ké je kama­rád­ství s „Kájou“, kte­rý je násled­ně paso­ván na „hňu­pa“.

Další zastáv­ka je v Bohoušově restau­ra­ci, kam jdou jako „taj­ní“ a situ­a­ce se nato­lik vyhro­tí, že číš­ník se s Bohoušem dokon­ce veřej­ně pohá­dá, číš­ník opus­tí své mís­to a naštva­ně ode­jde. V této scé­ně se poměr­ně čas­to opa­ku­je slo­vo „hňup“ a Bohouš si dokon­ce najde kama­rá­dy z řad čer­noš­ských spoluobčanů.Následně se Bohouš zase pro­mě­ní, ten­to­krát veli­ce těž­ce nese smrt své kozy Lízinky a popr­vé za sní­mek je vidět, že Bohouš není zas tak bez­cit­ný, jak vypa­dal. Ale pro­mě­na netr­vá dlou­ho, chví­li na to už je zas v hos­po­dě a zve ostat­ní pova­le­če na světác­ký výlet, kte­rý samo­zřej­mě zapla­tí on. Do vsi při­je­de dvou­poscho­ďo­vý auto­bus a chla­pi vyrá­že­jí vstříc nové­mu povy­ra­že­ní. V restau­ra­ci se pot­ka­jí s paní „dok­to­ro­vou“ Ulrychovou a zrov­na tady pro­běh­ne památ­ná věta o Bohovi, kte­rou zná kaž­dý, kdo film viděl aspoň jed­nou. Celá situ­a­ce je dost komic­ká, číš­ní­ci pro­tá­če­jí oči, Bohoušova sku­pi­na se uká­že jako ban­da křu­pa­nů a sleč­na Irenka se zčis­ta­jas­na zje­ví jako dal­ší zázrak, kte­rý byl Bohoušovi seslán.

V Marion  klu­bu se pře­kva­pi­vě již zmi­ňo­va­ná Irenka obje­ví a Bohoušovi zajis­kří oči. Hned po ní sko­čí a zare­zer­vu­je si ji na služ­by. Za chví­li je ruka v ruká­vě a „šikov­ná dcé­reč­ka“ je za chví­li jako doma v Bohoušově sta­ve­ní.
Ve fil­mu se uka­zu­jí všech­ny lid­ské vlast­nos­ti a nemá je na tri­ku pou­ze Bohouš. Vlastička, kte­rou mimo­cho­dem skvě­le zahrá­la Dagmar Veškrnová Havlová, se musí vyrov­nat s pří­cho­dem Irenky a záro­veň tak kon­ku­ren­ce, kolem kte­ré se doce­la dlou­ho Bohouš točí. A že se jí to zpo­čát­ku doce­la daří. („Nech ňa, nic nebu­de!“)
Irenka, kte­rá je vidi­tel­ně zne­chu­ce­na prv­ním pří­cho­dem mezi bura­ny, si musí zvyk­nout na to, že Bohouše neošku­be o všech­ny pení­ze, i když by si to hod­ně přá­la a kupo­di­vu se její měst­ská snobská krev neza­pře a Bohouše ke kon­ci opus­tí.
Jinak oby­va­tel­stvo obce se taky s peně­zi vyrov­ná­vá po svém, chví­li jim je Bohouš dob­rý a násled­ně závist stří­dá nená­vist a zase nao­pak.

Krasavica se usíd­lí v bará­ku a nako­nec tam skon­čí i Vlastička. Zpočátku se to neo­be­jde bez drob­ných roze­pří, ale z holek se sta­nou „kámoš­ky“ a časem se i spik­nou pro­ti Bohoušovi.Jenže jak je zná­mo, nic netr­vá věč­ně a Bohouše postih­ne rána, kte­rou o všech­no při­jde. Otec, po kte­rém pení­ze zdě­dil, byl nevlast­ní a Bohouš teď dlu­ží poměr­ně vyso­kou část­ku, kte­rou nemů­že dát dohro­ma­dy, ani kdy­by tisíc­krát chtěl. Všichni se k němu oto­či­li zády, i když nechal zavést plyn, i když kou­pil „děc­kám“ kolo­toč a Bohouš zůstal zase sám se svo­jí sta­rou „pří­tel­ky­ní“ sli­vo­vi­cí. Těžko říct, jest­li to mělo evo­ko­vat ránu osu­du jako trest za to, jak s majet­kem nalo­žil nebo jest­li to byla pros­tě špat­ná náho­da. Každopádně, po veli­ce nere­a­lis­tic­ké roz­mluvě s andě­lem se na Bohouše zno­vu usmě­je štěs­tí, práv­ník se ve vsi uká­že podru­hé a kolo­toč se může zno­vu roz­to­čit.
Původní pra­cov­ní název fil­mu byl „Štěstí je krás­ná věc“, poz­dě­ji byl pou­ží­ván název „Dědictví“ a jako posled­ní, jak film zná­me my, byla vybrá­na ver­ze „Dědictví aneb kur­va­ho­ši­gutn­tag“. Snímek je točen jako pore­vo­luč­ní a byl nato­čen v roce 1992 v býva­lém Československu. Režisérkou je Věra Chytilová a na scé­ná­ři se podí­lel také Bolek Polívka. V kinech byl film navští­ven 910 962 divá­ky a cel­ko­vě vyne­sl 15 648 087 Kč.

Vezměte ven­ko­va­na jak hrom, balík peněz, nauč­te ho pár skvě­lých hlá­šek a sle­duj­te, co se bude dít. Na tuto fin­tu vsa­di­la i paní Chytilová a vytvo­ři­la jed­nu z nej­lep­ších čes­kých sati­ric­kých kome­dií.

Foto: Česká tele­vi­ze