Denní hlídka - Dnevnoy dozor

Noční hlíd­ka, byla fil­mem, kte­rý se vstou­pil do kin bez vět­ší­ho mar­ke­tingo­vé­ho poprasku. Jenže vzá­pě­tí na to se z něj stal vel­ký hit. Protože jen nej­vět­ší opti­mis­ti do té doby věři­li, že něco tak vizu­ál­ně vychy­ta­né­ho může vznik­nout jin­de než v boha­tém Hollywoodu. Ruští fil­ma­ři se vytáh­li a vytvo­ři­li dechbe­rou­cí obra­zo­vou jízdu, kte­rá moh­la smě­le kon­ku­ro­vat ame­ric­kým bloc­kbus­te­rům. To ale nezna­me­ná, že by se ale Noční hlíd­ka od stan­dard­ní pro­duk­ce z USA neli­ši­la. Zatímco ame­rič­tí fil­ma­ři obvykle sáze­jí na to, že jas­ně nastí­ně­ný vcel­ku jed­no­du­chý pří­běh, ruš­tí tvůr­ci šli jinou ces­tu. Pro divá­ka, kte­rý neče­tl kniž­ní před­lo­hu, bylo doce­la obtíž­né vyznat se v ději. I přes urči­tou sna­hu o vysvět­le­ní byla pří­bě­ho­vá lin­ka sluš­ně zma­te­ná a ztra­tit se v ní neby­lo nic neob­vyk­lé­ho. Ale základ­ní body urči­tě pochy­til snad kaž­dý – šlo o křeh­kou rov­no­váhu mezi tak­zva­ný­mi Jinými, lid­mi, kte­ří vlád­nou nad­při­ro­ze­ný­mi schop­nost­mi (magie, mož­nost měnit svou for­mu). Ti se dělí do dvou sku­pin, bojov­ní­ci Světla a Tmy. Každý Jiný má mož­nost zvo­lit si, na kte­rou stra­nu se při­dá. Mír mezi frak­ce­mi udr­žo­va­la křeh­ká smlou­va, a také rov­no­vá­ha sil. Jenže se obje­vi­ly zvěs­ti o tom, že při­chá­zí Jiný, kte­rý může pod­stat­ně ovliv­nit to, kte­rá ze sku­pin bude sil­něj­ší. A byl jím syn muže jmé­nem Anton (Konstantin Khabensky), kte­rý byl Světlým. Ale díky mani­pu­la­ci Temných (a také Antonově mla­dist­vé chy­bě) se nako­nec jeho poto­mek Jegor (Dmitry Martynov) roz­ho­dl při­dat k Temným.

Tak skon­či­la Noční hlíd­ka. Denní hlíd­ka na ní pří­mo nava­zu­je. Anton, kte­rý nehod­lá nechat nasta­lou situ­a­ci jen tak, hle­dá mystic­kou Křídu osu­du, díky níž může změ­nit svůj osud. S její pomo­cí chce napra­vit pro­hře­šek, kte­rý ho při­pra­vil o syna. To samo­zřej­mě Temní nehod­la­jí při­pus­tit. Síly se totiž opět vyrov­na­ly. Na stra­nu Světlých se při­da­la Světlana (Mariya Poroshina), kte­rá je dokon­ce moc­něj­ší než Jegor. Mimochodem, byla to prá­vě ona, kte­rá v prv­ním dílu pro­kle­la sama sebe a způ­so­bi­la tak Noční hlíd­ce vel­ké pro­blémy.

Temní si nebe­rou žád­né ser­vít­ky a k tomu, aby dosáh­li své­ho (s pomo­cí Jegora chtě­jí zapo­čít vel­kou vál­ku, ale ješ­tě před­tím tou­ží zís­kat Křídu osu­du, s níž by bylo vítěz­ství téměř jis­té). Zlikvidují dva své lidi a kři­vě obvi­ní Antona…

Ale Denní hlíd­ka má i dal­ší zají­ma­vé pří­bě­ho­vé lin­ky, napří­klad roz­ví­je­jí­cí se lás­ku mezi jed­nou z nej­vyš­ších Temných Alisou (Zhanne Friske) a mla­dým upí­rem Kosťou (Aleksei Chadov). Alisa je ovšem man­žel­kou vůd­ce Temných, a tak se logic­ky obá­vá násled­ků, kte­ré by mohl jejich vztah vyvo­lat. Určitě nejde o jedi­nou odboč­ku od hlav­ní­ho děje, ten­to­krá­te tu není jeden ústřed­ní hrdi­na, ale hned něko­lik, kte­ří mají dosta­tek pro­sto­ru pro své vlast­ní pří­běhy. Pozornost je také věno­vá­na poli­tic­kým šar­vát­kám mezi Světlými a Temnými, na scé­nu dokon­ce vstu­pu­je Inkvizice, kte­rá má sle­do­vat a zajiš­ťo­vat dodr­žo­vá­ní Velké smlou­vy.

Denní hlíd­ka tak, stej­ně jako Noční hlíd­ka, vyža­du­je, abys­te peč­li­vě sle­do­va­li kaž­dý moment, pro­to­že ani ten­to­krát není pro­blém se v tom všem zamo­tat. Jakožto nepo­vin­ná ale dopo­ru­če­ná pří­pra­va je vhod­né zhléd­nout Noční hlíd­ku, pro­to­že Denní hlíd­ka na ní mno­ho­krát odka­zu­je. A ješ­tě lep­ší by bylo, kdy­bys­te pře­čet­li kni­hy, kte­ré vám mno­ho věcí ješ­tě více objas­ní (vyhne­te se tak otáz­kám typu: „Jak to, že zrov­na pro­sko­čil reklam­ní tabu­lí a obje­vil se někde jin­de?“). Na dru­hou stra­nu, někte­ří fanouš­ci lite­rár­ních děl si stě­žu­jí na to, že fil­mo­vé adap­ta­ce se od nich pří­liš liší.

Jestliže se náho­dou sta­ne to, že někdy nebu­de­te tušit, co se vlast­ně děje, pak vás ale­spoň potě­ší tri­ko­vé sek­ven­ce. Ty jsou opět vyni­ka­jí­cí. Tvůrci se nebo­jí zni­čit celé měs­to nebo nechat utí­kat lidi před utr­že­ným rus­kým kolem. A to v prvotříd­ním podá­ní, na kte­rém oprav­du není znát, že roz­po­čet byl jen 4 200 000 ame­ric­kých dola­rů. Myslím, že ani Lucasovo tri­ko­vé stu­dio Industrial Light & Magic by si se spe­ci­ál­ní­mi efek­ty nepo­ra­di­lo lépe (jen by to u nich bylo mno­hem draž­ší).

Ovšem i momen­ty, ve kte­rých nevy­po­moh­li počí­ta­čo­ví exper­ti mají své neo­do­la­tel­né kouz­lo. Kamera si ráda pohrá­vá s netra­dič­ní­mi detai­ly a úhly. Sympatické je i herec­tví, kte­ré není umě­lé a uhla­ze­né, jak jsme u vel­ko­fil­mů zvyklí, ale spí­še civil­ní a lid­ské. A to i v oka­mži­cích, kdy scé­nář sta­ví cha­rak­te­ry do nety­pic­kých situ­a­cí (žena s mužem, oble­če­ným v dám­ském kos­tým­ku, sto­jí­cí pod vodo­pá­dem a dal­ší podob­né netra­dič­ní momen­ty).

Jestli jste byli „mimo“ už u Noční hlíd­ky a ani po dru­hém zhléd­nu­tí netu­ši­li, o co vlast­ně šlo, Denní hlíd­ka vám zma­te ješ­tě více. Pokud jste ale více méně do pří­bě­hu pro­nik­li, tak dru­hý díl se vám bude zdát o mno­ho jas­něj­ší. Po dějo­vé strán­ce je pod­le mého pove­de­něj­ší, sou­stře­dí se kro­mě odvě­ké­ho stře­tu Světla a Temna, na lid­ské osu­dy a jejich emo­ce, což pova­žu­ji za nespor­ný klad. A jest­li se kom­pli­ko­va­né­ho děje bojí­te, tak skvost­né tri­ky jsou sro­zu­mi­tel­né kaž­dé­mu.

---

Photo © Gemini Film

---

---