Doblba!

Očekávaný fil­mo­vý debut Petra Vachlera nese titul, jež by snad dával tušit něja­kou nád­her­ně šíle­nou gro­tes­ku, při dopl­ně­ní infor­ma­ce­mi z medi­ál­ní masá­že hod­ně mor­bid­ní, ale ubo­hý divák by čekal pře­de­vším zába­vu. Nekonvenční, zají­ma­vou (!) ale pros­tě sran­du, tako­vou pri­ma „sodu“. Dostane se mu něco z toho? Tady vás musím zkla­mat, ale asi to není nic pro­ti tomu, jak mne zkla­mal tenhle fim.

„Černá barev­ná kome­die“ se pri­már­ně točí kolem podi­vín­ské rodi­ny Mukových a je pří­bě­hem nápra­vy jed­né­ho ze tří synů - Karla Muka, vypra­vě­če, pra­cov­ní­ka v pohřeb­nic­tví dle rodin­né tra­di­ce, vdov­ce, lehce aso­ci­ál­ní­ho otce malé Vali a kla­sic­ky prů­měr­né­ho hajz­lí­ka, pod­vá­dě­né­ho man­žel­kou, kama­rád­kou své prv­ní ženy, kte­rá se ho uja­la ze sou­ci­tu (dost nepo­cho­pi­tel­né­ho). V téhle chví­li je asi záhod­no zmí­nit jedi­ný svět­lý prvek fil­mu - tím je exce­lent­ní Jaroslav Dušek, přes komič­nost své posta­vy v oprav­du váž­né roli. Jen díky jeho herec­ké­mu výko­nu se přes scé­náris­tic­kou topor­nost doká­že­te dostat Karlovi pod kůži a chví­le­mi mož­ná zací­tit i dotek emo­ce. Jakousi pseu­do­nos­nou linií děje by zřej­me měla být jeho katar­ze a po pře­ži­tí vlast­ní smr­ti hap­pyen­dov­ská muta­ce v šťast­né­ho řidi­če tram­va­je a vzor­né­ho tatín­ka.

Tvůrci se na osvěd­če­né figu­ře roz­vět­ve­né rodi­ny latent­ně nezdra­vých vzta­hů, kde jsou všich­ni více či méně šíle­ní, sna­ží rea­li­zo­vat jakousi čer­no­hu­mor­nou fres­ku. Trochu dra­ma­tič­nos­ti zřej­mě měla dodá­vat situ­a­ce s hrob­kou, jíž zdě­di­la senil­ní babič­ka. Absence jaké­ko­li uvě­ři­tel­né synop­se by neva­di­la, kdy­by byla (jak asi bylo zámě­rem) pou­ze pod­kla­dem pro smršť čer­ných vti­pů. Tady je ten hlav­ní kámen úra­zu - Doblba! je totiž tra­gic­ky nevtip­ný. Občas vám při posle­chu dia­lo­gů zapne postřeh, že tohle snad dou­fa­lo býti vtip­ným. Jenže není. Doblba! je hlav­ně absurd­ní nudou k uzí­vá­ni (a zblb­nu­tí). Není vtip­ný, není dosta­teč­ně mor­bid­ní na to, aby tím byl zají­ma­vý, ten por­trét „tro­chu jiné“ rodin­ky je kli­šo­vi­tý a hloupý k uzí­vá­ní.

Faktem je, že tady najde­te všech­no mož­ný: vyhro­ce­né vzta­hy tří bra­trů, opi­lec­ké­ho otce rigid­ně závis­lé­ho na svém notýsku, nevě­ry, kře­čo­vi­té „sno­vé“ sek­ven­ce jako sla­boun­ký pokus o mon­thy­py­tho­nov­skou surre­ál­nost, hnu­tí Hare Kršna, skeč homose­xu­ál­ní nove­ly, obživ­nu­tí v mra­zá­ku pro mrt­vo­ly, fun­da­men­tál­ní vege­ta­ri­án­ské posel­ství mili­tant­ní­ho vege­ta­ri­á­na Vachlera, lyn­chov­ský motiv věš­ti­ce za rudým závě­sem... A ješ­tě mnou nepo­cho­pe­ný motiv všech těch krá­lí­ků. Nuže tak, od vše­ho tro­chu a ve výsled­ku nic moc. Škoda.

O filmu:

Doblba!
Scénář: Petr Vachler, Jan Stehlík
Režie: Petr Vachler
V hlav­ních rolích: Jaroslav Dušek, Petr Čtvrtníček, Marek Daniel, Lenka Krobotová, Věra Křesadlová
ČR 2005, 110 minut

---