DOBRODRUŽSTVÍ PANA PEABODYHO A SHERMANA - NOVÍ PŘÁTELÉ

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Vedle pana Peabodyho je Shermanovi nej­bliž­ší jeho spo­lu­žač­ka Penny Petersonová. Penny ztě­les­ňu­je dvo­ji­tou hroz­bu – je roz­to­mi­lá a chyt­rá. Vládne na své základ­ní ško­le, dokud se neob­je­ví Sherman, kte­rý je ješ­tě vět­ší „kou­mák“ než ona. Ale její při­ro­ze­né cha­risma a odváž­ná pova­ha, stej­ně jako její sta­rost­li­vá péče a odda­nost, ji vtáh­nou do přá­tel­ství se Shermanem, kte­ré nako­nec obsto­jí i ve zkouš­ce času.

„Zpočátku je Penny se Shermanem ve spo­ru,“ vysvět­lu­je Schwartzová. „Ale brzy zjis­tí­me, že je mno­hem zají­ma­věj­ší. A jakmi­le pře­ko­ná svou počá­teč­ní žár­li­vost vůči Shermanovi, začne si vší­mat, že je doce­la zají­ma­vý kluk. Na posta­vě Penny je skvě­lé, že oprav­du vidí­me, jak v prů­bě­hu fil­mu dospí­vá.“

Dynamičnost, chyt­rost a nebo­jác­nost z ní udě­la­ly posta­vu, kte­rou bylo těž­ké obsa­dit, než se do kon­kur­su při­hlá­si­la Ariel Winterová, kte­rá hra­je dospí­va­jí­cí dce­ru Phila Dunphyho (Ty Burrell) v seri­á­lu Taková moder­ní rodin­ka. Minkoff, kte­rý zpo­čát­ku nevě­děl o spo­je­ní Winterové a Burrella, říká, že to byla „vel­ká náho­da, že se zno­vu setka­li během spo­lu­prá­ce na DOBRODRUŽSTVÍ PANA PEABODYHO A SHERMANA. Ariel dává Penny obrov­skou ener­gii. Je to vtip­ná a iro­nic­ká tee­nager­ka, a i když je Penny mlad­ší [než hereč­ka], Ariel při­ná­ší do role při­ro­ze­nou jis­kru a poro­zu­mě­ní své posta­vě.“

Penny, Sherman a pan Peabody se spo­leč­ně vyda­jí na někte­ré vyso­ko­rych­lost­ní a osu­do­vé ces­ty v čase. Ale prv­ní expe­di­ce ČASOMATU, kte­rá se ve fil­mu obje­ví, je výle­tem otce a syna. Tentokrát zaví­ta­jí do časů Velké fran­couz­ské revo­lu­ce. Dostanou se až ke krá­lov­ské­mu dvo­ru, kde okouz­lí samot­nou Marii Antoinettu, kte­rá po setká­ní s nimi ztra­tí hla­vu – a to doslo­va. Sherman a Peabody se také ocit­nou v cen­t­ru rol­nic­ké­ho povstá­ní, kte­ré navždy změ­ní Francii a Peabody skon­čí s holým krkem na gilo­ti­ně. Naštěstí, a na roz­díl od nešťast­né krá­lov­ny, Peabody unik­ne ost­ré čepe­li ve sty­lu dob­ro­dru­ha a to díky něko­li­ka skvě­lým stra­te­gic­kým tahům a svým odbor­ným zna­los­tem.

„Líbila se nám myš­len­ka otevřít film vel­kou akč­ní scé­nou,“ říká Schwartzová.

Aby se pan Peabody mohl stát mis­trem v šer­mu, muse­li tvůr­ci oslo­vit odbor­ní­ky na boj s mečem a klá­ní s dřev­ci. Animátoři se od nich nau­či­li, jak správ­ně držet zbraň, jak s ní úto­čit a jak si udr­žet cen­t­rum rov­no­váhy.

Ale i přes nebez­pe­čí, divo­kou akci, dob­ro­druž­ství a rych­lý úprk kana­li­zač­ním sys­té­mem teh­dej­ší Paříže, nej­vět­ší dob­ro­druž­ství v ces­to­vá­ní časem na naše duo (a Penny) tepr­ve čeká. Tajná pro­jížď­ka ČASOMATEM totiž Penny a Shermana zane­se do sta­ro­vě­ké­ho Egypta, kde je Penny zasnou­be­na s deví­ti­le­tým Tutanchamonem.

Brzy poté Peabody, Sherman a Penny navští­ví staré­ho pří­te­le pana Peabodyho a sku­teč­ně rene­sanč­ní­ho muže, Leonarda Da Vinci, kte­ré­ho veli­ce vtip­ným způ­so­bem namlu­vil, na Oscara nomi­no­va­ný, Stanley Tucci. Naše trio najde slav­né­ho umělce/vědce/technika/vynálezce/vzdělance/ atd. během tvůr­čí kri­ze a s rozu­mem v kon­cích: nemů­že při­mět Monu Lisu (s hla­sem Lake Bellové), aby se při svém por­tré­to­vá­ní usmá­la. Jakmile se Peabodymu poda­ří vyvo­lat na její tvá­ři odzbro­ju­jí­cí úsměv, zjis­tí, že Sherman a Penny jsou fuč - na dal­ší pro­jížď­ce, ten­to­krát v Leonardově léta­jí­cím stro­ji, kte­rým mis­tr před­bě­hl svou vlast­ní dobu.

Později se ocit­nou ve sta­ro­vě­ké Tróji. Obyvatelé Tróje moc dob­ře vědí, že se musí mít na pozo­ru před Řeky, ale i Shermanem, obzvláš­tě v pří­pa­dě, pokud u sebe má dar v podo­bě obrov­ské­ho dře­vě­né­ho koně, ve kte­rém se ukrý­vá bojo­vý šik otr­lých bojov­ní­ků milu­jí­cích zába­vu. Sám Sherman se ocit­ne uvnitř legen­dár­ní­ho Trojského koně, kde se rych­le spřá­te­lí s Agamemnonem, veli­te­lem řec­ké­ho voj­ska v Trojské vál­ce.

Agamemnon byl jed­nou z Minkoffových nej­ob­lí­be­něj­ších postav. Ztvárnil ho Patrick Warburton, o kte­rém Minkoff  říká „je jed­ním z nej­vtip­něj­ších her­ců, kte­ří jsou schop­ní pra­co­vat pro jaké­ko­liv audi­o­vi­zu­ál­ní médi­um.“ Sekvence s Trojským koněm je před­sta­ve­na jako směs his­to­ric­kých fak­tů se spous­tou legra­ce a fan­ta­zie.

Na naše neo­hro­že­né ces­to­va­te­le v čase také čeká setká­ní s jiný­mi his­to­ric­ký­mi veli­ká­ny, včet­ně Van Gogha, Alberta Einsteina (hlas mu pro­půj­čil legen­dár­ní Mel Brooks), Lincolna a Shakespearea. Během svých návštěv u význam­ných osob­nos­tí, Peabody, Sherman a Penny ces­tu­jí ve vel­kém sty­lu a pohod­lí, kte­ré jim ský­tá ČASOMAT. Přístroj vypa­dá jako září­cí čer­ve­ná kou­le, kte­rá se vzná­ší nad zemí. Uvnitř se nachá­zí pro­stor ve tva­ru tech­no­lo­gic­ky špič­ko­vě vyba­ve­né­ho vej­ce z 21. sto­le­tí, se spor­tov­ní­mi sedač­ka­mi, kte­ré pro­plou­va­jí kolem září­cí­ho ovlá­da­cí­ho pane­lu a vzná­še­jí­cích se doty­ko­vých obra­zo­vek. Dále se zde nachá­zí holo­gra­fic­ký gló­bus, kte­rý plní funk­ci GPS sys­té­mu.

Zatímco ČASOMAT je výsled­kem špič­ko­vé tech­no­lo­gie, cva­ká­ní, vrče­ní a hukot vychá­ze­jí­cí z jeho počí­ta­čo­vé­ho sys­té­mu může vyvo­lat otáz­ku, zda­li nemá stroj svůj vlast­ní názor.

Mezi tech­no­lo­gic­ky špič­ko­vé kom­po­nen­ty stro­je ČASOMAT pat­ří celá řada ovlá­da­cích knof­lí­ků; zata­ho­va­cích, a jako by kouz­lem se vyno­řu­jí­cích, kře­sel. ČASOMAT je tak pokro­či­lým tech­no­lo­gic­kým zázra­kem, že si samot­ní tvůr­ci fil­mu nejsou vždy jis­tí, k čemu někte­ré z ovlá­da­cích knof­lí­ků slou­ží. Kupříkladu „syn­chron­ní fun­di­bu­lá­tor“, což je pod­le Minkoffa jaký­si druh zapa­lo­vá­ní. Pak je tu „hemi­de­mi­se­miqua­va­t­ron,“ jehož ofi­ci­ál­ní a poně­kud tajem­ná funk­ce je: „Jak to zní, tak to i dělá.“