Drsný muž - kniha

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Na jed­no­ho muže při­šli, když na vzdá­le­nost pět set pade­sát yar­dů pozo­ru­je tera­su, bylo z jeho hle­dis­ka při­ro­ze­né, když děla­li unáh­le­né závě­ry, při­čemž on byl pou­ze lovec, kte­rý hle­dal kan­ce či med­vě­dy. Muži, kte­ré viděl ho zaja­li a dvě nebo tři hodi­ny - nevě­děl to přes­ně, ho vyslý­cha­li s tím, že se dozví něco zásad­ní­ho, ale on je vyve­dl z míry tím, kdo je. Přesto, že jim řekl prav­du, tak mu nevě­ři­li a pod­le toho se zacho­va­li. Nemohli mu dovo­lit pře­žít. Už v tom­to oka­mži­ku byl řád­ně zmlá­ce­ný, ale to zda­le­ka neby­lo ješ­tě hoto­vo. Vzali ho na okraj ská­ly, při­vá­za­li a spus­ti­li.

On spa­dl na zem, ale pře­žil, ačko­li tomu sám nevě­řil. Nějaký čas se jen tak potu­lo­val, dá se říci v pří­ro­dě a sna­žil se vylé­čit své­po­mo­cí svo­je zra­ně­ní. Nakonec se dostal na cel­kem při­ja­tel­nou úro­veň, co se týká fyzic­ké­ho vzhle­du na to, aby se potkal s lid­mi, ovšem oble­če­ní byl kámen úra­zu. Rozhodl se k cel­kem zou­fa­lé­mu kro­ku - oble­če­ní ukrást. Počkal si na tlu­pu chla­pů, kte­ří se cho­di­li kou­pat k ryb­ní­ku a těm ukra­dl kalho­ty. Ty si svá­zal do tako­vé­ho pyt­le, aby jich měl do záso­by víc. Pak se roz­ho­dl, že musí vylep­šit i tvář. Na jed­no oko moc nevi­děl, ale byl navíc zarost­lý jako dře­vo­ru­bec.

Rozhodl se zku­sit štěs­tí u jed­no­ho rybá­ře, kte­rý cho­dil kou­sek od něj chy­tat na udi­ci. Ten mu při­ne­sl oble­če­ní a něja­ké dal­ší věci. Když už vypa­dal jakž­takž nor­mál­ně, i když k doko­na­los­ti to mělo stá­le dale­ko, roz­ho­dl se, vrá­tit se do své domo­vi­ny - do Anglie. Potřeboval k tomu však jed­nu zásad­ní věc - nalo­dit se. To byl však úkol vel­mi těž­ký, pro­to­že stá­le nemohl tušit, jest­li není hle­da­nou oso­bou, avšak v mys­li to věděl, že tomu tak je, tudíž se musel dostat na loď do Anglie taj­ně. Z hos­po­dy se dozvě­děl, že má jít za jis­tým mužem.

Tím byl prv­ní důstoj­ník pan Vaner. Ten ho při­jal ve své kaju­tě. Jednalo se o vel­mi mla­dé­ho muže, zhru­ba oko­lo dva­ce­ti let. Tomu vyprá­věl his­tor­ku, avšak dosti upra­ve­nou pro pou­ži­tel­nou ver­zi. Pan Vaner se po počá­teč­ním váhá­ní roz­ho­dl, že ho vez­me, ale pod pod­mín­kou, že nevy­le­ze z mís­ta, kde ho scho­vá, dokud mu neřek­ne. Muž mu to při­slí­bil a vše dodr­žel. Pan Vaner ho scho­val do nádr­že, kte­rou musel pro všech­ny pří­pa­dy zavřít, ale nechal mu na spo­du otvor pro dýchá­ní. Později mu při­ne­sl i jíd­lo, a když už byli v Anglii, zajis­til mu i loď­ku.

Tu měl nechat u veřej­ných scho­dů u východ­ní zdi Hurlinghamu - pan Vaner si ji chtěl poz­dě­ji vyzved­nout. Na své ces­tě zažil mno­ho, až ho však svým způ­so­bem dostal jeden z jeho pro­ná­sle­do­va­te­lů, kte­rý ho zahnal, dá se říci do nory. Tak pře­ží­val, kaž­dý večer dis­ku­tu­jí­ce se svým stráž­cem, kte­ré­ho dopl­nil i jeho nohsled. Hrdinovi bylo vcel­ku dob­ře, až na to, že neměl dost vzdu­chu. Zlom nastal, když jeho věz­ni­tel pro­ve­dl odpor­ný čin - zastře­lil Asmodea - kocou­ra, kte­ré­ho si muž na útě­ku oblí­bil. V tu chví­li se zlo­mil a roz­ho­dl se, že pomstí kocou­ro­vu smrt a u toho také prch­ne.

Výborný, čti­vý brit­ský thriller, spí­še tedy pro muže, ale i mě se líbil, tak­že roz­hod­ně dopo­ru­ču­ji ke kou­pi a ke čte­ní. Ilustrace jsou vybar­ve­ny čer­no­bí­le, ale to ke kni­ze sedí a obál­ka je přes­ně nasta­ve­ná k typu pří­bě­hu. Má 232 stran.

Věnovalo nakla­da­tel­ství Jota.

• Autor: Geoffrey Household
• Žánr: belet­rie pře­kla­do­vá
• Nakladatelství: Jota
• Datum vydá­ní:4. 4. 2018