Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Představte si uměle stvořenou bytost, která se chová jako člověk přirozeněji než mnoho lidí, které znáte. Jak rozlišit umělou inteligenci od té naší; dokázali bychom v davu rozpoznat dokonalého androida? A nejdůležitější otázka, jak je definováno ono pověstné „lidství“, které nás dělí od zvířat a všeho syntetického?
Tyto otázky otevírá nový film Alexe Garlanda, autora snímků 28 dní poté či Sunshine. Nakousává tak čím dál tím skloňovanější téma umělé inteligence, která se jako kdysi nereálná myšlenka stává každým rokem představitelnější. Pokračuje rovněž v tradici jednoho tohoto motivu na plátnech kin ročně. Zatímco předloni jsme mohli vidět romanticky laděné dílo Ona, v dubnu loňského roku vyšla diváky rozpačitě přijatá Transcendence s Johnny Deppem. Přestože je sjednocuje společné téma, každý snímek ho interpretuje po svém a námět je nakonec to jediné, co je v jejich rozličnosti spojuje. Tentokrát však umělá inteligence není pouhým softwarem, čímž si tvůrci otevřeli vrátka k přímé interakci mezi strojem a člověkem.
Na počátku se seznamujeme s mladým programátorem Calebem (Domhnall Gleeson), který právě vyhrál v soutěži týden se svým zaměstnavatelem. Stráví proto sedm dní v horské vile s Nathanem (Oscarem Isaacem), jenž se stal multimiliardářem díky internetovému vyhledávači Modrá kniha. Vidina klidného týdne v honosném sídle se rozplývá poté, co Nathan Calebovi představí svůj přelomový výtvor. Ava je humanoidem s umělou inteligencí a Caleb vez váhání přijme nabídku podrobit ji Turingovu testu. Experimentu, kterým stroj projde není-li zkoušejícím rozpoznán rozdíl mezi ním a živou lidskou bytostí.
Jejich sezení probíhají v poklidné atmosféře, a zatímco Nathan tráví večery se svým démonem alkoholem, Caleb je Avou čím dál tím více okouzlen. Když mu tedy během výpadku proudu stručně sdělí, aby za žádných okolností nevěřil Nathanovi, rozhodne se Caleb na vlastní pěst vypátrat, co se v rezidenci skutečně děje. Jak vyplouvají na povrch další hrůzná i překvapivá odhalení a události naberou prudký spád, začíná být všem jasné, že na konci týdne bude vše zcela jinak. Všichni vidí situaci různorodě a jsou svou pravdou i úmysly zaslepeni nevnímajíc, že nic nemusí být takové, jak se může na první pohled zdát.
Film je ideálně sladěnou kombinací dvou rozličných polovin. První se nese v melancholickém duchu za znění mysticky něžného soundtracku a vlídně vtahuje diváka do děje. Druhá je pak rychlou, strhující jízdou, která svou prudkostí a až hororovým nádechem člověku dokáže velmi jednoduše zvýšit tep. Dost podstatný rozdíl, říkáte si? Tvůrci ovšem velmi důmyslně potlačili jejich kontrast a snímek proto působí jako soudržný celek, který onen dojem dvou rozdílných polovin v žádném případě nenavozuje. Třešničkou na dortu je pak mírně očekávatelné vyústění, jehož vyznění vysílá jednoznačný morální apel.
Závěr je snad jedinou vadou na kráse; zaseknout konec hned po zavření výtahových dveří by dle mě celkový dojem podstatně umocnilo. Jinak je ovšem kritika ve slepé uličce. Na své si přijdou všichni – science fiction hedonici, milovníci akce, ovšem i ti, kdo nepohrdnou psychologickou jednohubkou nebo kdo si po filmu rádi rozjímají. Přitom jsou ovšem všechny tyto aspekty precizně slazeny a právě díky kompaktnosti mohu s čistým srdcem prohlásit, že tohle se tedy vážně povedlo. Film o zakázané lásce, mezilidské nedůvěře i přemítání, zda si člověk může hrát na Boha a tvořit život. Co by nám dalo právo mít kontrolu nad něčím, co je schopné samostatného uvažování?
(4,91 z 5)