Hellboy - první „pekelník“ dle Guillerma del Tora

HellBoy

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Převést na fil­mo­vé plát­no někte­rý z Mignolových komik­sů o tzv. pekel­ném chlap­ci, bylo dlou­ho snem jis­té­ho mexic­ké­ho reži­sé­ra jmé­nem Guillermo del Toro. Ale kdo to je? Je vůbec rozum­né svě­řit mu tak vel­ký pro­jekt? Proto si náš talent samouk musel počkat až na slá­vu dru­hé­ho Bladea. Poté mu nabíd­li dokon­ce tři vel­ké pro­jek­ty! Mohl si vybrat, zda nato­čí dal­ší­ho Bladea, tře­tí­ho Harryho Pottera nebo Hellboye. Byla to snad­ná vol­ba!

Hned na začát­ku si reži­sér vydu­pal téměř abso­lut­ní tvůr­čí nezá­vis­lost. Slovo téměř zna­me­ná, že mís­to poža­do­va­ných 70 mil. dostal „jen“ něco málo přes 60 mil. dola­rů. Jinak měl sku­teč­ně vol­nou ruku. Ihned při­zval ke spo­lu­prá­ci auto­ra komik­so­vé před­lo­hy Mika Mignolu, což fil­mu jed­no­znač­ně pro­spí­vá. Dále si nene­chal od pro­du­cen­tů mlu­vit do obsa­zo­va­ní hlav­ních rolí a suve­rén­ně sáhl po oblí­ben­ci Ronu Perlmanovi, se kte­rým už kdy­si spo­lu­pra­co­val. Ten se zhos­til úko­lu se vší zod­po­věd­nos­tí. Denně trpěl čty­ři hodi­ny v mas­kér­ně, než z něho udě­la­li rudé­ho ďáb­la a do akč­ních scén se pouš­těl s tako­vým nasa­ze­ním, že při jed­né z nich si zlo­mil žeb­ro. Natáčelo se stej­ně jako Blade 2 v Praze. Odsud si reži­sér pama­to­val i Karla Rodena, kte­ré­ho uvi­dí­me v hlav­ní zápor­né roli.

Zkrátka a dob­ře nesmr­tel­ný milov­ník Grigorij Jefimovič Rasputin s přá­te­li od nacis­tic­ké SS zkou­ší v roce 1944 na Hitlerův roz­kaz kde­si ve Skotsku otevřít por­tál do pek­la (kte­ré je para­dox­ně na orbi­tě Země). Výletníci se činí a jak se říká: „ Komu se nele­ní, tomu…“ Také se ovšem říká: „Neříkej hop, dokud neo­te­vřeš por­tál!“ Skoro v nej­lep­ším je pokus pře­ru­šen spo­je­nec­kým koman­dem vede­ným pro­fe­so­rem Trevorem Bruttenholmem. Ten jako na potvo­ru (rozu­měj­te nazí­rá­no oči­ma Rasputina, jeho obdi­vo­va­tel­ky ese­sač­ky Ilzy a živé mrt­vo­ly Karla Kroenena) por­tál uza­vře. Nicméně tune­lem mezi dvě­ma svě­ty stih­ne při­ces­to­vat malý rudý ďáb­lík s vel­ký­mi rohy a kamen­nou rukou, co rád slad­ké. Spojenečtí vojá­ci mu dají jmé­no Hellboy.

Přeneseme se do pří­tom­nos­ti. Hellboy povy­ros­tl (má tak dva met­ry), zbrousil si rohy, našel zalí­be­ní v dout­ní­cích a slad­kos­tech. Zalíbení našel i v sym­pa­tic­ké mutant­ce Liz Shermanové, kte­rá doká­že ovlá­dat oheň, ale nevy­pa­dá na to, že ji spa­lu­je tou­ha po Hellboyovi. Spolu s ní a par­ťá­kem Abem Sapienem (rov­něž mutant - potkat ho v aqua­par­ku, leze­te z vody) pra­cu­jí pro super­taj­nou vlád­ní orga­ni­za­ci, kte­rá ochra­ňu­je matič­ku Zemi před růz­ný­mi para­nor­mál­ní­mi a okult­ní­mi jevy. Hellboy je čle­nem jed­né z těch­to „magic­kých zása­ho­vých jed­no­tek“ a neve­de si vůbec špat­ně. Je dro­bet oso­bi­tý, ale kole­go­vé ho mají rádi. No a co vše­li­ja­cí byro­kra­ti? Ty člo­věk nezmě­ní, i když skří­pou zuby nad netra­dič­ní­mi postu­py Hellboye a jeho týmu, uzná­va­jí jejich dob­ré výsled­ky.

Nezničitelné Zlo se při­pra­vu­je k odvet­né­mu úde­ru a svět­lá stra­na síly musí čelit tem­ným ritu­á­lům Sithského lor­da Rasputina. Nepřeháním! Podle toho, co všech­no Rasputin doká­že zvlád­nout, ani okem nemrk­nu, jest­li mi někdo bude tvr­dit, že to on byl za Horovou here­zí, řídil kanc­lé­ře Palpatina, vyro­bil prs­ten, kte­rý vlád­ne všem nebo při jed­nom ze svých poku­sů stvo­řil Borgy. Hellboy netu­ší, že se poma­lu stá­vá figur­kou v dlou­ho pro­mýš­le­né par­tii a že kro­mě něho jsou v ohro­že­ní i ti, na kte­rých mu zále­ží nej­víc.

Jelikož je Del Toro reži­sé­rem zku­še­ným, poved­lo se mu ele­gant­ně sklou­bit to, co dělá hezkou podí­va­nou hezkou podí­va­nou. Vystřídal se častých chyb v podo­bě jed­no­stran­né­ho pří­klo­nu k akci, nebo pitvá­ní duší fil­mo­vých postav. Dokázal vyvá­žit akci, humor, děsi­vé, legrač­ní a záro­veň roz­krý­vat nit­ra hrdi­nů, kte­ří půso­bí lid­sky a oprav­do­vě. Četné akč­ní scé­ny jsou natá­če­ny se zna­los­tí věci, mezi ně pak s leh­kos­tí vir­tu­o­sa vepí­še pasá­že, kdy sle­du­je­me vzá­jem­né vzta­hy mezi posta­va­mi. Díky spous­tě drob­nos­tí umně zakom­po­no­va­ných do pří­bě­hu, pro­zra­dí nám o nich víc, než mno­hý živo­to­pis­ný film. Osobně pak oce­ňu­ji nevtí­ra­vý humor, kte­rý je pří­to­men v prů­bě­hu celé­ho díla.

Za zdů­raz­ně­ní sto­jí rov­něž este­tic­ká strán­ka. Díky vel­mi nápa­di­tým kos­týmům, mas­kám a vel­mi přes­ně dáv­ko­va­ným spe­ci­ál­ním efek­tům, nepů­so­bí film jako jed­na vel­ká ukáz­ka toho, co v dneš­ní době doká­že tri­ko­vé stu­dio. Pokud se to o komik­so­vé adap­ta­ci dá vůbec říct, půso­bí Hellboy jak­si „rea­lis­tic­ky“. Zároveň se fanouš­ci komik­sů nemuse­jí obá­vat o celist­vost obra­zu pře­ve­de­ním na fil­mo­vé plát­no. Jde o dob­ře zpra­co­va­né téma, kde je vidět, s jakou úctou se reži­sér cho­vá k před­lo­ze. Film zacho­vá­vá původ­ní kost­ru jak pra­vě­ký vele­ješ­těr z muzea. Máme tu okult­ní poku­sy Třetí Říše, sta­ro­dáv­ná bož­stva, mlu­ví­cí mrt­vo­ly, nesmr­tel­né­ho Grigorije Rasputina vždy plné­ho nápa­dů na ovlád­nu­tí svě­ta, kte­ré­mu sekun­du­jí fana­tič­tí násle­dov­ní­ci. Také neza­po­mí­nej­me na kla­sic­ké­ho hrdi­nu Hellboye, jenž chrá­ní náš klid­ný spá­nek, aniž bychom tuši­li, jaké bitvy pro to musí svá­dět.

Ačkoliv je film plný nási­lí (ono nic moc v podob­ném komik­su ani dělat nejde, tohle není Kačer Donald), krve se téměř nedo­hle­dá­te. Otázka zní proč? Protože hlav­ně mlad­ší pub­li­kum sype peníz­ky ze své­ho pra­sát­ka (tudíž bylo nut­né zís­kat index pro niž­ší věko­vou hra­ni­ci divá­ků). Hned prv­ní víkend pro­mí­ta­ní v Severní Americe vydě­lal film 26 mil. dola­rů. Pak zasáh­ly nad­při­ro­ze­né síly a Hellboy kon­čil vel­mi prů­měr­ně s cel­ko­vý­mi 60 mil. na kon­ci pro­mí­tá­ní, což v zemi, kde se komiksy těší vel­ké obli­bě, je tro­chu nezvyk­lé. Za oce­á­nem rov­něž nešlo o žád­ný zázrak, ale ani o kata­stro­fu (film si vydě­lal něco přes polo­vi­nu sumy z USA).