Převést na filmové plátno některý z Mignolových komiksů o tzv. pekelném chlapci, bylo dlouho snem jistého mexického režiséra jménem Guillermo del Toro. Ale kdo to je? Je vůbec rozumné svěřit mu tak velký projekt? Proto si náš talent samouk musel počkat až na slávu druhého Bladea. Poté mu nabídli dokonce tři velké projekty! Mohl si vybrat, zda natočí dalšího Bladea, třetího Harryho Pottera nebo Hellboye. Byla to snadná volba!
Hned na začátku si režisér vydupal téměř absolutní tvůrčí nezávislost. Slovo téměř znamená, že místo požadovaných 70 mil. dostal „jen“ něco málo přes 60 mil. dolarů. Jinak měl skutečně volnou ruku. Ihned přizval ke spolupráci autora komiksové předlohy Mika Mignolu, což filmu jednoznačně prospívá. Dále si nenechal od producentů mluvit do obsazovaní hlavních rolí a suverénně sáhl po oblíbenci Ronu Perlmanovi, se kterým už kdysi spolupracoval. Ten se zhostil úkolu se vší zodpovědností. Denně trpěl čtyři hodiny v maskérně, než z něho udělali rudého ďábla a do akčních scén se pouštěl s takovým nasazením, že při jedné z nich si zlomil žebro. Natáčelo se stejně jako Blade 2 v Praze. Odsud si režisér pamatoval i Karla Rodena, kterého uvidíme v hlavní záporné roli.
Zkrátka a dobře nesmrtelný milovník Grigorij Jefimovič Rasputin s přáteli od nacistické SS zkouší v roce 1944 na Hitlerův rozkaz kdesi ve Skotsku otevřít portál do pekla (které je paradoxně na orbitě Země). Výletníci se činí a jak se říká: „ Komu se nelení, tomu…“ Také se ovšem říká: „Neříkej hop, dokud neotevřeš portál!“ Skoro v nejlepším je pokus přerušen spojeneckým komandem vedeným profesorem Trevorem Bruttenholmem. Ten jako na potvoru (rozumějte nazíráno očima Rasputina, jeho obdivovatelky esesačky Ilzy a živé mrtvoly Karla Kroenena) portál uzavře. Nicméně tunelem mezi dvěma světy stihne přicestovat malý rudý ďáblík s velkými rohy a kamennou rukou, co rád sladké. Spojenečtí vojáci mu dají jméno Hellboy.
Přeneseme se do přítomnosti. Hellboy povyrostl (má tak dva metry), zbrousil si rohy, našel zalíbení v doutnících a sladkostech. Zalíbení našel i v sympatické mutantce Liz Shermanové, která dokáže ovládat oheň, ale nevypadá na to, že ji spaluje touha po Hellboyovi. Spolu s ní a parťákem Abem Sapienem (rovněž mutant - potkat ho v aquaparku, lezete z vody) pracují pro supertajnou vládní organizaci, která ochraňuje matičku Zemi před různými paranormálními a okultními jevy. Hellboy je členem jedné z těchto „magických zásahových jednotek“ a nevede si vůbec špatně. Je drobet osobitý, ale kolegové ho mají rádi. No a co všelijací byrokrati? Ty člověk nezmění, i když skřípou zuby nad netradičními postupy Hellboye a jeho týmu, uznávají jejich dobré výsledky.
Nezničitelné Zlo se připravuje k odvetnému úderu a světlá strana síly musí čelit temným rituálům Sithského lorda Rasputina. Nepřeháním! Podle toho, co všechno Rasputin dokáže zvládnout, ani okem nemrknu, jestli mi někdo bude tvrdit, že to on byl za Horovou herezí, řídil kancléře Palpatina, vyrobil prsten, který vládne všem nebo při jednom ze svých pokusů stvořil Borgy. Hellboy netuší, že se pomalu stává figurkou v dlouho promýšlené partii a že kromě něho jsou v ohrožení i ti, na kterých mu záleží nejvíc.
Jelikož je Del Toro režisérem zkušeným, povedlo se mu elegantně skloubit to, co dělá hezkou podívanou hezkou podívanou. Vystřídal se častých chyb v podobě jednostranného příklonu k akci, nebo pitvání duší filmových postav. Dokázal vyvážit akci, humor, děsivé, legrační a zároveň rozkrývat nitra hrdinů, kteří působí lidsky a opravdově. Četné akční scény jsou natáčeny se znalostí věci, mezi ně pak s lehkostí virtuosa vepíše pasáže, kdy sledujeme vzájemné vztahy mezi postavami. Díky spoustě drobností umně zakomponovaných do příběhu, prozradí nám o nich víc, než mnohý životopisný film. Osobně pak oceňuji nevtíravý humor, který je přítomen v průběhu celého díla.
Za zdůraznění stojí rovněž estetická stránka. Díky velmi nápaditým kostýmům, maskám a velmi přesně dávkovaným speciálním efektům, nepůsobí film jako jedna velká ukázka toho, co v dnešní době dokáže trikové studio. Pokud se to o komiksové adaptaci dá vůbec říct, působí Hellboy jaksi „realisticky“. Zároveň se fanoušci komiksů nemusejí obávat o celistvost obrazu převedením na filmové plátno. Jde o dobře zpracované téma, kde je vidět, s jakou úctou se režisér chová k předloze. Film zachovává původní kostru jak pravěký veleještěr z muzea. Máme tu okultní pokusy Třetí Říše, starodávná božstva, mluvící mrtvoly, nesmrtelného Grigorije Rasputina vždy plného nápadů na ovládnutí světa, kterému sekundují fanatičtí následovníci. Také nezapomínejme na klasického hrdinu Hellboye, jenž chrání náš klidný spánek, aniž bychom tušili, jaké bitvy pro to musí svádět.
Ačkoliv je film plný násilí (ono nic moc v podobném komiksu ani dělat nejde, tohle není Kačer Donald), krve se téměř nedohledáte. Otázka zní proč? Protože hlavně mladší publikum sype penízky ze svého prasátka (tudíž bylo nutné získat index pro nižší věkovou hranici diváků). Hned první víkend promítaní v Severní Americe vydělal film 26 mil. dolarů. Pak zasáhly nadpřirozené síly a Hellboy končil velmi průměrně s celkovými 60 mil. na konci promítání, což v zemi, kde se komiksy těší velké oblibě, je trochu nezvyklé. Za oceánem rovněž nešlo o žádný zázrak, ale ani o katastrofu (film si vydělal něco přes polovinu sumy z USA).
Nejnovější komentáře