Boston, 70. léta minulého století. Gangster Whitey Bulger ovládá bostonské podsvětí. Ještě nedávno byl šedomyškový padouch, kterého nikdo neznal. Jak se dostal na vrchol?
Gansgterkami letos nekončíme. Před měsícem po plátně běhal rozdvojený Tom Hardy v Legendách zločinu, o chvíli dříve jsme měli možnost zhlédnout tuzemský počin s příznačným názvem Gangster Ka a v neposlední řadě tu byl pseudowestern Slow West. Po vzoru Legend zločinu se tvůrci drží skutečného příběhu a představují nám slizkého Johnnyho Deppa jako jednoho z nejznámějších gangsterů všech dob: Whiteyho Bulgera. Že ho neznáte? Když skrze film zjistíte, co za svůj život tento padouch dokázal, začnete si nenápadně klepat na čelo, jak to že jste o něm doposud neslyšeli.
Whitey ovládal před čtyřiceti lety podsvětí Bostonu. To by nebylo nic výživného, pokud by tu nebyl pikantní důvod proč - za pomoci FBI. Policii totiž v sedmdesátých letech dělala mnohem větší problém italská mafie a srazit ji na kolena se stalo cílem číslo jedna. Aby toho dosáhli, spřáhli se i s tehdejším grázlem Whiteym, kterému za cenné informace předávali ty své. Ty dokázal Bulger patřičně zúročit a brzy ovládl celé město. John Connolly (Joel Edgerton), hrdina FBI, Whiteyho kamarád z dětství a autor tohoto nápadu, tehdy ještě nemohl tušit, že si ve městě vyměnili psa za vlka.
Jedním z hlavních lákadel filmu je bezpochyby Johnny Depp. Ten mění v posledních filmech vizáž jak na klouzačce. Od hologramové umělé mysli (Transcendence) přes žoviálního obchodníčka (Mortdecai: Grandiózní případ) až po zmalovaného indiána (Osamělý jezdec). I tentokrát přechází do extrému: mezi ostatními padouchy je k nepřehlédnutí. S hlavou umrlčí lebky bělostné barvy a řídkými vlasy ulízlými za temeno vypadá jako chodící pravá ruka smrti. Tu kolem sebe také rozsévá a jeho zlostný pohled je snad jedním z nejstrašnějších výjevů, jaké si lze před odchodem na věčnost přát.
Podobně jako u Legend zločinu se bohužel snímek netrefil do terče krimi-gangsterky. Výživnost skutečného příběhu se žalostně promrhává a po většinu stopáže se děj nekonečně táhne. Snaha okořenit bostonské dění vraždami se stává stereotypní a po patnácté kulce mezi oči si divák namísto vyvalených očí zvyká. Naprosto také zapadla hudba Junkieho XL (Tom Holkenborg), který je znám dynamickými, údernými soundtracky, které mohly výrazně umocnit napětí na plátně.
Tento subžánr bude mít dost možná navždy jedno zářné jméno a to Guy Ritchie. Na jeho kultovní Sbal prachy a vypadní, Podfu(c)k či Rocknrollu současné pokusy nesahají ani po kolena. Je to věčná škoda, ale Black Mass je dalším důkazem, jak těžké je dobře natočit film, který by se mohl jevit jako zcela triviální: partu zabijáků, co se snaží urvat kus moci.
60 %
Nejnovější komentáře