FISH TANK (2009) - recenze

Drama brit­ské reži­sér­ky Andrey Arnold zís­ka­lo loni cenu poro­ty v Cannes, čes­kým divá­kům se poté před­sta­vi­lo v Karlových Varech. Vysoce rea­lis­tic­ká son­da do dys­funkč­ní brit­ské domác­nos­ti mat­ky a dvou dcer, kte­rou defi­ni­tiv­ně roz­lo­ží pří­chod nové­ho muže, při­chá­zí příští týden do našich kin.

Drama 

Velká Británie / Nizozemsko, 2009, 123 min

Režie: Andrea Arnold
Hrají: Katie Jarvis, Kierston Wareing, Michael Fassbender, Harry Treadaway 

 Mia (Jarvis), pat­nác­ti­le­tá dív­ka, vyrůs­tá v neu­tě­še­né pane­lá­ko­vé oblas­ti brit­ské­ho Essexu spo­lu s malou pro­s­to­ře­kou sestrou a zce­la nekom­pe­tent­ní mla­dou mat­kou (Wareing). Ze ško­ly ji vylou­či­li, vol­ný čas tak trá­ví rázo­vá­ním po oko­lí a pře­de­vším tan­co­vá­ním hip hopu, pro kte­rý má zjev­ně vcel­ku talent. Mezi míst­ní mla­dou gene­ra­cí děv­čat, tak­též odko­je­nou na hudeb­ní sta­ni­ci MTV však spří­z­ně­né duše nena­lé­zá, nao­pak - v prv­ní vzá­jem­né kon­fron­ta­ci zjiš­ťu­je­me, že Mia nejde dale­ko pro ránu. Jednoho dne však při­chá­zí čer­s­tvý vítr v podo­bě mat­či­na nové­ho pří­te­le. Connor (Fassbender) ji při­stih­ne při tan­ci u tele­vi­ze a pro­je­ví nema­lý zájem o její umě­ní. Kromě toho je pře­kva­pi­vě sta­rost­li­vý, zábav­ný a pře­de­vším: veli­ce při­taž­li­vý. Jako by se vše náh­le zača­lo obra­cet k lep­ší­mu. Hlavní hrdin­ka se sezná­mí se sym­pa­tic­kým mla­dí­kem a díky Connorově pod­po­ře podá při­hláš­ku na taneč­ní kon­kurz. Zároveň si však uvě­do­mu­je vzrůs­ta­jí­cí náklon­nost k nové­mu „otci“…

Fish Tank je zce­la rea­lis­tic­kým sním­kem v tom nej­čist­ším slo­va smys­lu. Dynamická kame­ra v del­ších nepře­ru­šo­va­ných zábě­rech dopro­vá­zí Miu při toul­kách měs­tem, čas­to v pro­stři­zích sní­má z její­ho sub­jek­tiv­ní­ho pohle­du (obzvláš­tě půso­bi­vá scé­na, kdy hrdin­ka před­stí­rá spá­nek a pota­jí pozo­ru­je Connorovo počí­ná­ní, když ji uklá­dá do poste­le). Nejčastěji vyu­ží­vá polo­cel­ku a polo­de­tai­lu, je neu­stá­le nablíz­ku posta­vám.

Veškerá pou­ži­tá hud­ba vychá­zí ze svě­ta pří­bě­hu, ať už z rádia či tele­vi­ze, tak­že v žád­ném pří­pa­dě nepů­so­bí násil­ně narou­bo­va­ným dojmem, což čas­to bývá nešva­rem podob­né­ho dru­hu fil­mů usi­lu­jí­cích o maxi­mál­ní věro­hod­nost. Režisérka nevy­vo­lá­vá žád­né umě­lé emo­ce, nepřed­klá­dá melod­ra­ma­tic­ké scé­ny, ani nemá  sna­hu prvo­plá­no­vě šoko­vat. Je pozo­ru­hod­né, do jaké míry se divák do bez­pro­střed­ní a bez­skru­pu­lent­ní Mii doká­že vžít, jak s ní pro­ží­vá kaž­dou vypja­tou situ­a­ci – vlou­pá­ní do Connorova domu nebo tope­ní dítě­te v roz­bou­ře­né kal­né vodě.

Na doko­na­le uvě­ři­tel­ně vykres­le­né atmo­sfé­ře mají nema­lé záslu­hy také výteč­ní před­sta­vi­te­lé. Snímek je kon­cer­tem stá­le záři­věj­ší hvězdy Michaela Fassbendera a pře­de­vším náhod­ně obje­ve­né nehe­reč­ky Katie Jarvis, kte­rá půso­bí, jako by v pod­sta­tě hrá­la samu sebe. 

Příběh se v žád­ném pří­pa­dě neu­bí­rá smě­rem „násle­duj svůj sen a sta­neš se hvězdou“. Jak se od toho­to typu kine­ma­to­gra­fie dá oče­ká­vat, boří ilu­ze o ide­a­lis­tic­kém svě­tě. Otevřený konec nicmé­ně zůstá­vá ale­spoň nadě­jí na lep­ší budouc­nost a mož­ná by se dal ozna­čit i za jaký­si hap­py end.

Fish Tank není ani opti­mis­tic­ký, ani zce­la bez­útěš­ný. Je to všed­ní (i když ne zce­la běž­ný) pří­běh, kte­rý se stej­ně tak dob­ře může ode­hrá­vat kde­ko­li jin­de na svě­tě. Málokdy se ovšem v tak zda­ři­lé for­mě obje­vu­je na plát­ně!

85%

V kinech od 14. 1. 2010

 Jana Barborová