Fulmaya, dievčatko s tenkými nohami - 55 %

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Hlavní posta­vou nové­ho čes­ké­ho celo­ve­čer­ní­ho doku­men­tár­ní­ho fil­mu je slo­ven­ská muzi­kant­ka a hereč­ka Dorota Nvotová, jejíž pobyt v Nepálu a zájem o sirot­či­nec Happy Home zave­de fil­ma­ře mezi děti uli­ce. Osudy dětí v sirot­čin­ci a pře­de­vším situ­a­ce pří­mo na uli­cích, kde jsou vidět lidé bez pří­stře­ší, žeb­ra­jí­cí mat­ky s dět­mi i dět­ské gan­gy. Nepál je beze­spo­ru zají­ma­vá země a z pohle­du Evropana se jeví zdej­ší život lidí ve měs­tě jako kaž­do­den­ní boj o život. Uspokojení základ­ních život­ních potřeb je pro děti moti­vem k jed­ná­ní a v zájmu pře­ži­tí je jed­na z mož­nos­tí začle­ně­ní mezi fetu­jí­cí čle­ny dět­ských gan­gů. Sirotčinec Happy Home se pro­ti živo­tu na uli­ci jeví jako poho­do­vý svět. Děti spí v postýl­kách, dostá­va­jí pra­vi­del­ně jíd­lo, mají mož­nost se vzdě­lá­vat a hra­jí si. Dorotě Nvotové říka­jí přá­te­lé i děti Fulmáya, což zna­me­ná „květ lás­ka“. Její vztah k dětem je vře­lý a až naiv­ně obdiv­ný. I při pro­chá­ze­ní uli­ce­mi si jí děti vší­ma­jí a ona neskrý­vá své okouz­le­ní a zájem o jejich osu­dy. Nemocnému malé­mu dítě­ti zajiš­ťu­je ošet­ře­ní v nemoc­ni­ci a jin­dy zase kupu­je oble­če­ní dospí­va­jí­cí­mu chlap­ci. Svým způ­so­bem se cho­vá jako vel­ké dítě, kte­ré bere situ­a­ce tak, jak při­chá­zí. V dal­ších zábě­rech ji sle­du­je­me s nezbyt­nou ciga­re­tou, jak blou­má uli­ce­mi měs­ta, po horách nebo pro­ná­ší své názo­ry na svět v poste­li nebo při sna­ze o vaře­ní. Není si zce­la jis­tá sama sebou a chtě­la by nějak pomá­hat oko­lí. Jenže není všech­no tak, jak to vypa­dá. Kameraman zachy­cu­je oči dětí v sirot­čin­ci, kde je patr­ný skry­tý smu­tek. Ředitel sirot­čin­ce se před kame­rou sna­ží vypa­dat vese­le a kla­de jed­no­mu z dětí otáz­ku, kte­rá sama o sobě nevěští nic dob­ré­ho: Bije tě tady někdo? Dítě rych­le zamí­ta­vě krou­tí hla­vou a ředi­tel si vidi­tel­ně oddych­ne. Pro tyhle fil­ma­ře se mu poda­ři­lo sehrát diva­dél­ko. Závěr doku­men­tu zachy­cu­je Dorotu už v Bratislavě a ona sdě­lu­je své posled­ní zážit­ky z Nepálu. V pod­sta­tě se nedo­zví­me nic neo­če­ká­va­né­ho. Své mís­to v živo­tě dál hle­dá a k tomu ješ­tě sdě­lu­je nepří­jem­nou prav­du o osu­du dětí v sirot­čin­ci.

Dokument Fulmaya, dievčat­ko s ten­ký­ma noha­ma je prvo­plá­no­vě zamě­řen na Dorotu, ale život dětí kolem ní je dale­ko zají­ma­věj­ší a strh­ne divá­ko­vu pozor­nost. Hraje v tom vel­kou úlo­hu pro­stře­dí, kte­ré je sice výtvar­ně inspi­ra­tiv­ní a umož­ňu­je krás­né zábě­ry, ale je sou­čas­ně mís­tem, kde chu­dí lidé bez roz­dí­lu věku žijí pří­mo na uli­ci. Jen chvil­ka­mi mohou divá­ci zachy­tit i svět zce­la odliš­ný. Prodejna moto­rek je čis­tá a moder­ní. I v bytě Dorotčiných přá­tel je cítit pro­po­je­ní s evrop­skou civi­li­za­cí.

Film natá­čel zku­še­ný kame­ra­man Tomáš Nováček na foto­a­pa­rát. Malému fil­mo­vé­mu štá­bu se poda­ři­lo neru­šit běž­ný život lidí, zachy­tit auten­ti­ci­tu inte­ri­é­ru bytů, dět­ské nemoc­ni­ce i sirot­čin­ce. Pro dokres­le­ní své­ráz­né atmo­sfé­ry ulic je výmluv­ný záběr na jed­nu z malých kři­žo­va­tek s cha­o­tic­kým pohy­bem vozi­del i chod­ců.

Samotný film je veli­ce zají­ma­vým pohle­dem na život urči­té sku­pi­ny dětí v nepál­ském měs­tě a zob­ra­zu­je sna­hu Doroty pomo­ci zlep­šit jejich život­ní pod­mín­ky. Vendula Bradáčová si zvo­li­la námět a natá­če­lo se pod jejím režij­ním vede­ním. Kromě samot­né­ho fil­mu si reži­sér­ka ved­la také deník, kte­rý najdou zájem­ci na strán­kách http://www.fulmayafilm.com/#!denky-z-naten/cbtu. V dení­ku jsou uve­de­ny dal­ší podrob­nos­ti o natá­če­ní i zají­ma­vé postře­hy, kte­ré osvět­lu­jí někte­ré situ­a­ce při fil­mo­vá­ní i pod­mín­ky běž­né­ho živo­ta v Thamelu. Hudební dopro­vod k fil­mu si nahrá­la sama Dorota Nvotová.

Myslím si, že ten­to doku­men­tár­ní film tak tro­chu nechtě­ně pove­de k úva­hám, kde a jak posky­to­vat pomoc v zemích, kde jsou špat­né život­ní pod­mín­ky.