Furiosa: Sága Šíleného Maxe

NICO LATHOURIS (scénárista) má za sebou dlouhou a úspěšnou kariéru herce, režiséra a dramaturga, který se podílel na doslova stovkách hodin na obrazovce populárního a oceňovaného australského filmu a televize.

S Georgem Millerem popr­vé spo­lu­pra­co­val na počát­ku kari­é­ry obou, když Lathouris hrál roli Mazací kry­sy ve fil­mu „Šílený Max“ z roku 1979. Počínaje šes­ti­ná­sob­ným drži­te­lem Oscara za film „Šílený Max: Fury Road“ pokra­ču­je jeho spo­lu­prá­ce s Millerem jako sce­náris­ty i dra­ma­tur­ga na sáze Šílený Max, jejíž svět je nadá­le zkou­mán v celé řadě médií, včet­ně video­hry „Šílený Max“ a gra­fic­ké­ho romá­nu „Šílený Max: Fury Road“, kte­rý se stal best­selle­rem New York Times. Kromě toho spo­lu­pra­co­val s Millerem na vyprá­vě­ní pří­bě­hu Geoffreyho Bardona a umě­lec­ké­ho hnu­tí Papunya v nove­le The Hidden.

Lathouris je jed­ním z mála sou­čas­ných uměl­ců, kte­rým byla svě­ře­na role dra­ma­tur­ga, jehož úko­lem je inter­pre­to­vat a zpro­střed­ko­vá­vat zákla­dy děje napříč celým tvůr­čím pro­ce­sem ve spo­lu­prá­ci s talen­ty na plát­ně i v záku­li­sí. Ačkoli jeho umě­lec­ká kari­é­ra trvá již 50 let - zahr­nu­je režii a pro­duk­ci pro diva­dlo, film a tele­vi­zi, kine­ma­to­gra­fii, fil­mo­vý střih a herec­tví -, v posled­ní době se zamě­řu­je na úpra­vu scé­ná­řů, psa­ní scé­ná­řů a dra­ma­tur­gii. Jako sce­náris­ta a kre­a­tiv­ní pro­du­cent má na svém kon­tě váleč­né dra­ma „The Last Post“ („Strašidelný dům“) v turec­ké pro­duk­ci a impro­vi­zo­va­ný krát­ký dra­ma­tic­ký film „Lost in the Woods“. V posled­ní době půso­bil jako dra­ma­turg Millerova fil­mu „Tři tisí­ce let tou­hy“.

Jako herec byl Lathouris nomi­no­ván na dvě ceny Australského fil­mo­vé­ho insti­tu­tu, včet­ně ceny za nej­lep­ší muž­ský herec­ký výkon ve ved­lej­ší roli ve fil­mu Michaela Jenkinse „The Heartbreak Kid“, na němž se podí­lel i jako dra­ma­turg. Mezi jeho čet­né dra­ma­tur­gic­ké poči­ny pat­ří také fil­my „Heartbreak High“, „Wildside“, „Blue Murder“, „Looking for Alibrandi“, „Yolgnu Boy“, „Head Start“ a „Young Lions“.

Jako dra­ma­turg se podí­lel také na fil­mech „Heartbreak High“ a „Wildside“. Lathouris, absol­vent aus­tral­ské­ho Národního insti­tu­tu dra­ma­tic­kých umě­ní s post­gra­du­ál­ním diplo­mem z expe­ri­men­tál­ní­ho diva­dla a také post­gra­du­ál­ní­ho diplo­mu ze Swinburnovy fil­mo­vé a tele­viz­ní ško­ly, vystu­do­val sta­veb­ní inže­nýr­ství na uni­ver­zi­tě v Novém Jižním Walesu a poté se začal věno­vat umě­ní.

SIMON DUGGAN, ASC, ACS (kame­ra­man) je před­ní aus­tral­ský kame­ra­man naro­ze­ný na Novém Zélandu, kte­rý má za sebou úcty­hod­né dílo.

Dugganovu prá­ci může­te příš­tě vidět ve fil­mu George Millera „Furiosa: Sága o Šíleném Maxovi“ a v šes­ti­díl­ném seri­á­lu spo­leč­nos­ti Netflix „Desert King“, kte­rý se natá­čel v aus­tral­ském vni­t­ro­ze­mí a bude uve­den v roce 2024. „Furiosa: Sága o Šíleném Maxovi“ bude mít svě­to­vou pre­mi­é­ru na fil­mo­vém fes­ti­va­lu v Cannes v roce 2024.

Mezi Dugganovy význam­né prá­ce z posled­ní doby pat­ří dra­ma z dru­hé svě­to­vé vál­ky „Hacksaw Ridge“ (2016), za kte­ré zís­kal cenu Milli (kame­ra­man roku) od Australské spo­leč­nos­ti kame­ra­ma­nů (ACS), cenu Australské aka­de­mie fil­mo­vé­ho a tele­viz­ní­ho umě­ní (AACTA) za nej­lep­ší kame­ru a nomi­na­ce od Asociace aus­tral­ských fil­mo­vých kri­ti­ků a fil­mo­vé­ho fes­ti­va­lu EnergaCamerimage.

Natočil pokra­čo­vá­ní Disneyho fil­mu „Enchanted“, hudeb­ní fan­ta­sy „Disenchanted“ (2022), roman­tic­kou kome­dii „Isn’t It Romantic“ (2019), akč­ní fan­ta­sy „Warcraft“ (2016), film Noama Murra „300: Vzestup říše“ (2014) a akč­ní thriller „Elitní zabi­ják“ (2011).

Za prá­ci na celo­ve­čer­ní adap­ta­ci fil­mu Baze Luhrmanna „Velký Gatsby“ (2013) zís­kal Duggan cenu za nej­lep­ší kame­ru od AACTA, zla­tou cenu od ACS a nomi­na­ci za nej­lep­ší 3D kame­ru na fil­mo­vém fes­ti­va­lu EnergaCamerimage.

Dugganův prv­ní celo­ve­čer­ní film „The Interview“ (1998) mu vyne­sl cenu za nej­lep­ší kame­ru od Australského kru­hu fil­mo­vých kri­ti­ků.

Od té doby nafo­til desít­ky celo­ve­čer­ních fil­mů, na kte­rých spo­lu­pra­co­val s reži­sé­ry, jako jsou: Len Wiseman pro fil­my „Live Free or Die Hard“ (2007) a „Underworld: (2006), Alexem Proyasem pro fil­my „Já, robot“ (2004), „Knowing“ (2009) a „Garážové dny“ (2002).

Duggan začal svou kari­é­ru foce­ním reklam a nafo­til stov­ky mezi­ná­rod­ních kam­pa­ní, na kte­rých se podí­le­li Noam Murro, Steve Rogers, Jeff Lowe, Misko Iho a Nadia Lee Cohen. Jeho reklam­ní prá­ce zís­ka­ly řadu oce­ně­ní, včet­ně dvou cen AICP a něko­li­ka cen Australské kine­ma­to­gra­fic­ké spo­leč­nos­ti.

ELIOT KNAPMAN (stři­hač) má v Austrálii dob­ře zave­de­nou kari­é­ru, kte­rá trvá již 15 let. Do bran­že vstou­pil v mla­dém věku a pro­ces stři­hu ho oka­mži­tě nadchl. Knapman pra­co­val jako asi­s­tent stři­hu na někte­rých z nej­zná­měj­ších aus­tral­ských celo­ve­čer­ních fil­mů.

Poté, co Eliot začí­nal v tele­vi­zi jako učeň, dostal pří­le­ži­tost jako asi­s­tent stři­hu na svém prv­ním celo­ve­čer­ním fil­mu: „Legenda o stráž­cích od reži­sé­ra Zacka Snydera. Následně pokra­čo­val ve význam­ných pro­jek­tech, včet­ně „Velkého Gatsbyho“ Baze Luhrmanna, „Lego Batmana“ Chrise McKaye a „Králíčka Petra 2: Útěk“ Willa Glucka.

V roce 2006 se stal reži­sé­rem fil­mu „Lego Batman“. Eliot popr­vé spo­lu­pra­co­val s Georgem Millerem a stři­hač­kou Margaret Sixelovou na fil­mu „Mad Max: Fury Road“. Po tom­to pro­jek­tu byl Eliot anga­žo­ván jako prv­ní asi­s­tent stři­hu na jejich dal­ším fil­mu „Tři tisí­ce let tou­hy“. Po této úspěš­né spo­lu­prá­ci byl Eliot oslo­ven, aby se při­po­jil k týmu na dal­ším pro­jek­tu Kennedyho Millera Mitchella „Furiosa: Sága o Šíleném Maxovi“. Eliotova role Millerova stři­ha­če na pla­ce (sesta­vo­vá­ní fil­mu naži­vo) zača­la na začát­ku hlav­ní­ho natá­če­ní. V prá­ci stři­ha­če pokra­čo­val po celou dobu post­pro­duk­ce až do dodá­ní finál­ní­ho fil­mu.

MARGARET SIXELOVÁ (stři­hač­ka) půso­bí v aus­tral­ském fil­mo­vém prů­mys­lu již více než 40 let, a to jako stři­hač­ka obra­zu a zvu­ku, sce­nárist­ka a edi­tor­ka scé­ná­řů. Vystudovala Australskou fil­mo­vou a tele­viz­ní ško­lu a Univerzitu v Kapském Městě a podí­le­la se na mno­ha oce­ňo­va­ných dra­ma­tech a doku­men­tech.

Sixel stří­hal film George Millera „Mad Max: Fury Road“; film byl nomi­no­ván na deset Oscarů a šest jich zís­kal, včet­ně jed­no­ho pro Sixela za nej­lep­ší střih. Střihla také Millerův film „Happy Feet“, kte­rý zís­kal Oscara za nej­lep­ší ani­mo­va­ný film. Střihla také reži­sé­rův film „Babe: Prase ve měs­tě“ a jeho osob­ní pohled na aus­tral­ský fil­mo­vý prů­my­sl „White Fellas Dreaming: Století aus­tral­ské kine­ma­to­gra­fie.“ Naposledy edi­to­va­la film „Tři tisí­ce let tou­hy“ s Tildou Swinton a Idrisem Elbou v hlav­ních rolích.

Kromě řady krát­kých fil­mů a tele­viz­ních pro­jek­tů pra­co­va­la také na celo­ve­čer­ních fil­mech jako „Lorenzův olej“, „Flirtování“, „Střepy vál­ky: Příběh Damiena Parera“ a „Čistý stroj“.

TOM HOLKENBORG (skla­da­tel), zná­mý také jako Junkie XL, je mul­tipla­ti­no­vý pro­du­cent, hudeb­ník, skla­da­tel a peda­gog nomi­no­va­ný na Grammy, kte­rý se díky své vše­stran­nos­ti řadí na špič­ku sou­čas­né hud­by a jehož tou­ha po ino­va­cích pomá­há nově pojí­mat svět kom­po­zi­ce.

Holkenborg, zná­mý jako „skla­da­tel s plným nasa­ze­ním“, se věnu­je kaž­dé fázi kom­po­zič­ní­ho pro­ce­su, je mul­tiin­stru­men­ta­lis­ta, kte­rý v sobě spo­ju­je mis­trov­ství stu­di­o­vé­ho inže­nýr­ství, kla­sic­ké hudeb­ní vzdě­lá­ní a vro­ze­ný smy­sl pro zví­da­vost. Umí pra­co­vat s pade­sá­ti­člen­ným filhar­mo­nic­kým orchestrem stej­ně dob­ře jako se stě­nou modu­lár­ních syn­te­zá­to­rů, hrát na baso­vou kyta­ru nebo sta­vět vlast­ní fyzic­ké i digi­tál­ní nástro­je. Jeho sna­ha zno­vu obje­vo­vat mož­nos­ti a sdí­let tyto zna­los­ti s dal­ší gene­ra­cí skla­da­te­lů je to, co z Holkenborga dělá jedi­neč­nou sílu a jed­no­ho z nej­žá­da­něj­ších fil­mo­vých skla­da­te­lů na svě­tě.

Holkenborgova fil­mo­vá hud­ba vydě­la­la v poklad­nách kin přes 2 mili­ar­dy dola­rů a pat­ří mezi ni napří­klad fil­my „Mad Max: Fury Road“, „Deadpool“, „Black Mass“, „Alita Battle Angel“, „Divergent“, „Brimstone“, „Temná věž“, „Tomb Raider“, „Terminátor: Ježek Sonic,“ spo­lu s nedáv­ný­mi mon­stróz­ní­mi hity „Liga spra­ve­dl­nos­ti“: Snyderův sestřih“ a „Godzilla vs. Kong“. Nedávno se posta­ral také o hud­bu k Millerovu fil­mu „Tři tisí­ce let tou­hy“, hitu Adama Wingarda „Godzilla x Kong: Nová říše“, fil­mu Zacka Snydera „Rebel Moon“ a oče­ká­va­né­mu fil­mu George Millera „Furiosa: Sága o Šíleném Maxovi“. Spolupracoval s reži­sé­ry, jako jsou Peter Jackson, Robert Rodriguez, James Cameron, George Miller, Christopher Nolan, Zack Snyder a Tim Miller a mno­ho dal­ších.

Jako peda­gog i tvůr­ce se Tom zasa­zu­je o pro­lo­me­ní bari­ér vstu­pu do svě­ta fil­mo­vé kom­po­zi­ce, vytvo­řil prů­kop­nic­ký vzdě­lá­va­cí seri­ál Studio Time (kte­rý sle­do­va­ly mili­o­ny divá­ků), bez­plat­ný pro­gram SCORE Academy a pro­gram hudeb­ní kom­po­zi­ce na kon­zer­va­to­ři ArtEZ ve svém rod­ném Nizozemsku. Na YouTube Tom vytvo­řil vzdě­lá­va­cí seri­ál Studio Time, kte­rý je k dis­po­zi­ci zdar­ma a kte­rý byl zhléd­nut mili­on­krát.

Tom doká­že čer­pat ze svých roz­sáh­lých zna­los­tí kla­sic­kých forem a struk­tur a záro­veň držet prst pev­ně na tepu popu­lár­ní hud­by. Když se jeho eklek­tic­ké záze­mí spo­jí s jeho schop­nost­mi mul­tiin­stru­men­ta­lis­ty (hra­je na klá­ve­sy, kyta­ru, bicí, hous­le a basky­ta­ru) a mis­trov­stvím ve stu­di­o­vé tech­no­lo­gii, vznik­ne por­trét uměl­ce, pro kte­ré­ho je mož­né všech­no. Mimo jeho vlast­ní umě­lec­kou tvor­bu ved­la Toma tou­ha spo­jit tech­no­lo­gii a kla­sic­kou kom­po­zi­ci a ini­ci­o­vat tak změ­ny a vývoj k tomu, že ve spo­lu­prá­ci s Orchestral Tools vytvo­řil Tom Holkenborg’s Brass a Tom Holkenborg’s Percussion, své prv­ní knihov­ny sam­plů, kte­ré zpří­stup­ňu­jí prvotříd­ní zvu­ky skla­da­te­lům na celém svě­tě.

Základy Tomovy prá­ce ve fil­mu zača­ly v jeho rod­ném Holandsku, kde vytvo­řil něko­lik fil­mo­vých parti­tur, než se ujal men­tor­ství u slav­ných skla­da­te­lů Harryho Gregsona-Williamse a Hanse Zimmera, s nimiž pra­co­val na pro­jek­tech jako „Inception“, „Batman vs. Superman“ a „Temný rytíř povstal“. Spolupráce s Hansem byla pro Toma for­ma­tiv­ní a umož­ni­la mu zdo­ko­na­lit vlast­ní hlas a styl a záro­veň se učit od jed­no­ho z nej­vliv­něj­ších holly­wo­od­ských skla­da­te­lů. Tomova vlast­ní holly­wo­od­ská ces­ta se zača­la sku­teč­ně roz­jíž­dět v roce 2014 s jeho prv­ním vel­kým sólo­vým pro­jek­tem a prv­ní z mno­ha spo­lu­pra­cí se Zackem Snyderem, fil­mem „300: Vzestup říše“. Byl to začá­tek jeho scé­náris­tic­ké kari­é­ry, kte­rá vynes­la mili­ar­dy dola­rů do pokla­den kin, zahr­no­va­la bloc­kbus­te­ry i nezá­vis­lé pro­jek­ty, Tom pra­co­val s někte­rý­mi z nej­o­ce­ňo­va­něj­ších holly­wo­od­ských reži­sé­rů a od té doby má stá­le plné ruce prá­ce.

Holkenborgova hudeb­ní kari­é­ra zača­la v roce 1993, kdy zalo­žil industri­ál­ní rocko­vou sku­pi­nu Nerve a záro­veň pro­du­ko­val hard­co­re­o­vé a meta­lo­vé kape­ly jako Sepultura a Fear Factory. Přitahován elek­tro­nic­ký­mi bre­akbe­a­ty zalo­žil v roce 1997 Junkie XL a debu­to­val albem „Saturday Teenage Kick“. Pod znač­kou Junkie XL Holkenborg vypro­du­ko­val šest alb a záro­veň hrál na hlav­ních kon­cer­tech po celém svě­tě. V roce 2002 zís­kal s pře­dě­láv­kou pís­ně „A Little Less Conversation“ od Elvise Presleyho prv­ní mís­to ve 24 zemích.“

Po úspě­chu své­ho pro­jek­tu Junkie XL Holkenborg spo­lu­pra­co­val se slav­ný­mi uměl­ci, jako jsou Dave Gahan, Robert Smith a Chuck D, a remi­xo­val uměl­ce jako Coldplay, Depeche Mode, Britney Spears, Justin Timberlake a mno­ho dal­ších. Kromě toho Holkenborg vytvo­řil hud­bu pro video­hry jako FIFA, Need For Speed, The Sims a SSX a rekla­my pro celo­svě­to­vé kam­pa­ně jako Nike, Heineken, Adidas, Cadillac a VISA.

Teprve poté, co Holkenborg sly­šel svou sklad­bu „Dealing With the Roster“, kte­rá zazně­la ve fil­mu „Blade“ z roku 1998, dostal chuť sklá­dat hud­bu k fil­mům.

Odpočinek, jak se říká, je his­to­rie.

Od skrom­ných začát­ků, kdy jako osm­nác­ti­le­tý mla­dík objíž­děl Austrálii v akč­ní show typu „Evel Knievel“, je dnes GUY NORRIS (akč­ní desig­nér) z Queenslandu jed­ním z před­ních akč­ních reži­sé­rů / desig­né­rů ve svě­to­vém fil­mo­vém prů­mys­lu.

Norris vtr­hl na fil­mo­vou scé­nu ve svých 21 letech při natá­če­ní pře­lo­mo­vé­ho akč­ní­ho fil­mu George Millera „Šílený Max 2: Bojovník sil­nic“ z roku 1981. Guy nejen­že dabo­val Mela Gibsona při všech Maxových jízd­ních sek­ven­cích, ale dabo­val také Weze a zahrál si i něko­lik dal­ších kaska­dér­ských postav

. Guy vel­mi rych­le pře­šel ve 23 letech ke koor­di­na­ci kaska­dé­rů a v 25 letech k režii 2. jed­not­ky.

Během své kari­é­ry pra­co­val Guy jako reži­sér akč­ních scén a koor­di­ná­tor kaska­dé­rů na více než 200 celo­ve­čer­ních fil­mech a tele­viz­ních seri­á­lech. Mezi jeho nej­vý­znam­něj­ší díly pat­ří „Pán prs­te­nů: Společenstvo prs­te­nu“ s Peterem Jacksonem, „Moulin Rouge!“ a „Austrálie“ s Bazem Luhrmannem, „Sebevražedný oddíl“, „X-Men: Dark Phoenix“, „Ghost in the Shell“, „Trojí hra­ni­ce“ a „Sebevražedný oddíl“ s Jamesem Gunnem.

Guy měl jedi­neč­ný pra­cov­ní vztah s Georgem Millerem, s nímž spo­lu­pra­co­val na více než tuc­tu pro­jek­tů v prů­bě­hu 40 let, při­čemž mezi nej­vý­znam­něj­ší pat­ří „Babe“, „Happy Feet“, šes­ti­ná­sob­ný drži­tel Oscara „Mad Max: Fury Road“, „Tři tisí­ce let tou­hy“ a „Furiosa: Sága o Šíleném Maxovi“.

Norrisovi se dosta­lo mezi­ná­rod­ní­ho uzná­ní jeho mimo­řád­ných schop­nos­tí ve fil­mo­vém prů­mys­lu. Psalo se o něm ve význam­ných pub­li­ka­cích, včet­ně The New York Times, Rolling Stone, The Hollywood Reporter, WIRED a IF. Guy také obdr­žel cenu Screen Actors Guild Award za vyni­ka­jí­cí akč­ní výkon kaska­dér­ské­ho sou­bo­ru ve fil­mu a dvoj­ná­sob­né oce­ně­ní Taurus World Stunt Awards za nej­lep­ší­ho koor­di­ná­to­ra kaska­dé­rů a/nebo reži­sé­ra 2. jed­not­ky a nej­lep­ší kaska­dér­skou prá­ci na fil­mu „Mad Max: Fury Road.“

Kromě toho Guy spo­luza­lo­žil PROXi VP (se svým synem Harrisonem), spo­leč­nost zabý­va­jí­cí se akč­ním designem a vir­tu­ál­ní pro­duk­cí, kte­rá se spe­ci­a­li­zu­je na špič­ko­vé vyu­ži­tí Unreal Enginu pro logis­tic­ké i kre­a­tiv­ní natá­če­ní. Společnost PROXi byla před­mě­tem pod­cas­tu Unreal „Creative Disruptors“ a na pozvá­ní spo­leč­nos­ti EPIC dále před­ná­še­la na kon­gre­sech a kon­fe­ren­cích po celém svě­tě, včet­ně FMX, GDC a Virtual Production Week.

PJ VOETEN (prv­ní asi­s­tent režie) s fil­mem „Furiosa: Sága o Šíleném Maxovi“ pokra­ču­je ve své dlou­ho­le­té spo­lu­prá­ci s Georgem Millerem, kte­rá zača­la před téměř 40 lety na fil­mu „Šílený Max za bouř­kou“. Voeten dále pra­co­val na akč­ní jed­not­ce na hitu „Babe“, kte­rý byl nomi­no­ván na něko­lik Oscarů, a poté půso­bil jako prv­ní asi­s­tent režie na jeho pokra­čo­vá­ní „Babe: Prase ve měs­tě“ a také na osca­ro­vém ani­mo­va­ném fil­mu „Happy Feet“. K Millerovi se vrá­til při natá­če­ní fil­mu „Mad Max: Fury Road“, kte­rý zís­kal šest Oscarů, a nedáv­né­ho sním­ku „Tři tisí­ce let tou­hy“ s Tildou Swinton a Idrisem Elbou v hlav­ních rolích

V posled­ní době se popr­vé podí­lel na sním­ku „Mortal Kombat 2021“; „Králíček Petr 2: Útěk“ a „Králíček Petr“ pro Willa Glucka; „Okja“ pro Netflix, pro reži­sé­ra Bong Joon Ho; „Velká čín­ská zeď“ s Mattem Damonem a Willemem Dafoe v hlav­ních rolích v režii Yimou Zhanga; a „Bohové Egypta“ Alexe Proyase

. Mezi jeho dal­ší čet­né úspě­chy jako prv­ní­ho asi­s­ten­ta režie pat­ří také fil­my „Alex Cross“ reži­sé­ra Roba Cohena, „Mumie: Hrobka dra­čí­ho císa­ře“ a „Stealth“; „Bezstarostná lás­ka“; „Ghost Rider“; „Kousek duše“, kte­rý také pro­du­ko­val; „Studna“; „Milostná sere­ná­da“; „Děti revo­lu­ce“; a „Sirény“ Johna Duigana.“

. Voeten dří­ve půso­bil jako dru­hý asi­s­tent režie napří­klad u Duiganových fil­mů „Wide Sargasso Sea“ a „Flirtování“; u fil­mů Gillian Armstrongové „The Last Days of Chez Nous“ a „Hightide“; u fil­mu Baze Luhrmanna „Strictly Ballroom“; a u fil­mu Stephena Hopkinse „Dangerous Game“ a dal­ších.

Jako neú­spěš­ný herec, kte­ré­mu zbý­va­ly dvě děti a pořád­ná vaz­ba na veřej­ně pro­spěš­né prá­ce, se COLIN GIBSON (scé­no­graf) roz­ho­dl pro to, co pova­žo­val za nej­jed­no­duš­ší, a nastou­pil do výtvar­né­ho oddě­le­ní. Pozor na to, co si pře­je­te... pří­liš hluč­ný na rekvi­zi­ty, pří­liš špat­ný s pas­tel­ka­mi nebo kal­ku­lač­kou na umě­lec­kou režii, nako­nec byl donu­cen k pro­dukč­ní­mu desig­nu, když se stal pří­liš sta­rým a nevr­lým na to, aby při­jí­mal roz­ka­zy od jiných postar­ších zakřik­nu­tých lidí. Pokud to ovšem neby­li reži­sé­ři...

A za jeho směš­nou „kari­é­ru“ může­me z vel­ké čás­ti vinit prá­vě reži­sé­ry: milé, jinak talen­to­va­né lidi jako Ray Lawrence, Gillian Armstrongová, John Duigan, Stephan Elliott, Wim Wenders, Zhang Jimou a samo­zřej­mě George Miller. Všichni svým způ­so­bem při­spě­li k delik­ven­ci, ať už lhos­tej­nos­tí, vlíd­ným pře­hlí­že­ním nebo aktiv­ním poba­ve­ním, jaké by se dalo pro­je­vit opi­ci na kole.

Jízda na chvos­tu talen­to­va­ných se uká­za­la být když ne lukra­tiv­ní, tak ale­spoň zábav­ná, a byla zatra­ce­ně dob­rým způ­so­bem, jak zabít čas před­tím, než bude muset čelit rea­li­tě své­ho pro­mar­ně­né­ho živo­ta; k tele­viz­ním zázra­kům „Love My Way“, „Nine Perfect Strangers“ a „Operation Buffalo“ a celo­ve­čer­ním fil­mům včet­ně „Bliss“, „The Adventures of Priscilla, Queen of the Desert“, „Babe“, „The Great Wall“, „Until the End of the World“ a „Mad Max“: Fury Road“, musí­me nyní při­dat „Furiosa: Sága o Šíleném Maxovi.“

Možná to tedy nebyl úpl­ně pro­mar­ně­ný život?

---