Britský režisér Guy Ritchie se po Disneyho hraném Aladinovi a po historickém fantasy experimentu Král Artuš: Legenda o meči vrátil se snímkem Gentlemani k tomu, co natáčel na začátku své filmařské kariéry. Ke svižné a chytré moderní komediální gangsterce, jakou byl jeho celovečerní debut Sbal prachy a vypadni i následující Podfu(c)k.
Gentlemani jsou přitom přesně takoví, jaké byste je od Guye Ritchieho očekávali. Jsou vtipní, avšak ne vyloženě k popukání. Jsou vulgární a násilní, ale nikdy přehnaně či explicitně. A jsou děsně překombinovaní, leč stále dostatečně srozumitelní na to, aby nepůsobili jako nesmyslný blábol. Guy Ritchie, jenž je zároveň spoluautorem scénáře a producentem filmu, si v nich totiž dává záležet na jednotlivých postavách a jejich motivacích a navíc při vyprávění děje využívá pozoruhodné nápadité struktury, která jej umožňuje číst hned v několika vrstvách.
 |
| Zdroj fotek: Vertical Entertainment |
Pochopitelně jde o to, že nějací gangsteři proti sobě kují pikle a podrážejí se navzájem, leč dozvídáme se to prostřednictvím investigativního novináře Fletchera (Hugh Grant), který to všechno vypráví Rayovi (Charlie Hunnam), pravé ruce marihuanového krále Mickeyho (Matthew McConaughey), jenž je jedním z dotyčných gangsterů. A vypráví mu to ve snaze získat od něj drobný úplatek v hodnotě 20 milionů, jenž zajistí, že to nevyzvoní novinám a neohrozí tím Mickeyho konopný byznys (údajně v hodnotě 400 milionů).
Fletcher přitom do svého vyprávění zahrnuje jak události, u kterých byl sám přítomen (často schovaný někde v autě či v houští převlečený za keř), tak i události, u kterých přítomen nebyl, a pouze tím pádem předhazuje své domněnky. A sem tam si něco záměrně přibarví, protože o tom všem zároveň napsal filmový scénář, který musí pochopitelně působit akčněji.
Nečekejte tudíž od Gentlemanů nic realistického, ale naopak něco velmi stylizovaného a nereálného, přičemž každou podezřelou a až příliš za vlasy přitaženou věc jde pochopitelně omluvit Fletcherovou bujnou fantazií (nebo tím, že něco špatně pochopil a ve skutečnosti to bylo jinak). Film na tohle samozřejmě spoléhá a ta nejlepší místa se tudíž až na výjimky točí právě kolem Fletchera (třeba když přizve Raye ke společnému dabingu videa tajně natočeného bez srozumitelné zvukové stopy), zatímco jiné zápletky, týkající se např. některých vedlejších mafiánů, už tak zajímavé nebo pozoruhodné nejsou.
Díky Ritchieho elegantní režii a odpovídajícím hereckým výkonům všech zúčastněných Gentlemani každopádně drží moc hezky pohromadě a hlavně jsou od začátku do konce zábavní, legrační a inteligentní poměrně konzistentně. Gangsterské peripetie se v nich střetávají s lehkým a důvtipným společenským rýpáním (na mafiánském podnikání závislá šlechta, ženská autodílna…) a s počínáním postav, jež se k mafiánskému smlouvání nad marihuanovou zlatou žílou třeba jen omylem přimotají a vnesou tak do příběhu moment překvapení (což se týká zejména boxerského trenéra v podání Colina Farrella a jeho svěřenců, mladých boxerů-rapperů.) Má to švih a má to nápady, ačkoli ne pokaždé jde přímo o trefu do černého (např. zvracení a video s prasetem jsou dost prvoplánové a laciné prvky, nezapadající do jinak veskrze sofistikovaného zbytku snímku).
Gentlemani tudíž představují kvalitní produkt žánru, v němž Guy Ritchie už dávno umí chodit a vyhovuje mu. Nejedná se o nic příliš překvapivého, natož přelomového, ale dobrá nezávazná zábava na úrovni natočená někým, pro koho jsou gangsterské komedie jednoznačně komfortní zónou, to je v každém případě.
