Grinch (The Grinch) – Recenze – 60%

Zelený chlu­pa­tý mrzout Grinch je hlav­ním hrdi­nou dět­ské kníž­ky Jak Grinch ukra­dl Vánoce z roku 1957, kte­rou napsal ame­ric­ký spi­so­va­tel Theodor Seuss Geisel (ali­as Dr. Seuss), z jehož díla vze­šel tře­ba i slon Horton nebo stráž­ce lesů Lorax. Co se Grinche týče, tak u nás ho dost lidí zná spíš z hra­né­ho fil­mu Grinch reži­sé­ra Rona Howarda, v němž titul­ní roli ztvár­nil v roce 2000 škle­bí­cí se Jim Carrey v zele­né mas­ce. Nyní zapšk­lé­ho bru­čou­na, co z duše nená­vi­dí Vánoce, pře­ved­lo do podo­by ani­mo­va­né­ho sním­ku stu­dio Illumination Entertainment, kte­ré se nepus­ti­lo do adap­ta­ce kníž­ky od Dr. Seusse popr­vé – má totiž na tri­ku i ani­mo­va­ný film Lorax z roku 2012.

Kromě toho má ale stej­né stu­dio za sebou také Tajný život maz­líč­ků, Mimoněa sérii Já, padouch, tedy fil­my, v nichž je pří­běh výraz­ně odsu­nut do poza­dí (pří­pad­ně ani nee­xis­tu­je) ve pro­spěch pri­mi­tiv­ní­ho gro­tes­ko­vé­ho humo­ru – tedy padá­ní, zako­pá­vá­ní a mlá­ce­ní se do hla­vy, což fun­gu­je dob­ře na děti, ale kva­lit­ní film to neza­jis­tí. Děj Grinche (Grinch se roz­hod­ne ukrást lidem Vánoce, ale je pohl­cen vánoč­ní nála­dou, pře­sta­ne být mrzu­tý a vše napra­ví) je extrém­ně jed­no­du­chý už v kniž­ní před­lo­ze, kte­rá má jen pár strá­nek, na nichž navíc ilu­stra­ce zabí­ra­jí více pro­sto­ru než rýmo­va­ný text psa­ný vel­ký­mi pís­me­ny. To z něj dělá prak­tic­ky ide­ál­ní námět pro film, kte­rý nehod­lá vyprá­vět nic slo­ži­té­ho a chce se sou­stře­dit hlav­ně na bar­vi­té vykres­le­ní toho, jakým způ­so­bem se Grinch bude sna­žit ty Vánoce ukrást.

Tvůrci se tudíž moh­li dosy­ta vyblb­nout na nápa­di­tém zpra­co­vá­ní měs­teč­ka Kdosice, jehož oby­va­te­lé jsou Vánocemi (ame­ric­ký­mi) nad­še­ni, boha­tě zdo­bí své domy i uli­ce a dáva­jí si zále­žet na tra­di­cích (ame­ric­kých). Stejnou péči věno­va­li Grinchově obyd­lí ve ská­le nad měs­tem i sty­li­zo­va­né ani­ma­ci Grinche samot­né­ho (a jeho psa), při níž zna­tel­ně čer­pa­li z ilu­stra­cí původ­ní kniž­ní před­lo­hy. V tom­to svě­tě se pak Grinchův pří­běh ode­hrá­vá sou­běž­ně s dru­hou dějo­vou linií, v níž malá hol­čič­ka plá­nu­je pola­pit Santu Clause, aby mu moh­la své přá­ní sdě­lit osob­ně.

Z hle­dis­ka pří­bě­hu se toho ve fil­mu ale váž­ně nesta­ne o nic víc, než je zmí­ně­no v před­cho­zích odstav­cích, a pře­rod hlav­ní­ho anti-hrdiny z mrzou­ta ve vánoč­ně nala­dě­né­ho dob­rá­ka ani není moc zají­ma­vý a ode­hra­je se sko­ko­vě. Většina sním­ku tak pozůstá­vá prak­tic­ky jen z nej­růz­něj­ších akč­ních honi­ček, dová­dě­ní na sně­hu a klouzá­ní se skrz město/les na nej­růz­něj­ších doprav­ních pro­střed­cích, hlav­ně aby to bylo co nej­víc divo­ké a šíle­né a děti nemě­ly čas se začít nudit. Nechybí zava­li­tý nemotor­ný sob, vřís­ka­jí­cí kozel, ani sáně na chů­dách a Grinchův pes umí hrát na bicí a vařit kafe. Ale proč je Grinch zele­ný a proč z něj ve měs­tě nikdo nemá strach, to už se neře­ší.

Grinch ve výsled­ku dopa­dl přes­ně tak, jak by se dalo před­po­klá­dat, že dopad­ne v rukou stu­dia, kte­ré točí fil­my s Mimoni. Jestli to brát jako plus, nebo jako mínus, je už na vás.