Harper Lee - Jako zabít ptáčka

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Americká autor­ka Harper Lee toho za svůj život zase tolik nena­psa­la. Na jejím kon­tě se vyjí­ma­jí „pou­ze“ 2 romá­ny. Jako zabít ptáč­ka je prv­ním (a slav­něj­ším) z nich.

Příběh nás při­vá­dí na ame­ric­ký jih ve tři­cá­tých letech minu­lé­ho sto­le­tí. Hlavní hrdin­kou je Jana Luisa, osmi­le­té děv­če, kte­ré vyrůs­tá spo­lu se svým bra­t­rem Jemem u otce Atika, což je povo­lá­ním práv­ník. Atikus je na svo­ji dobu znač­ně osví­ce­ným člo­vě­kem, sna­ží se děti vycho­vá­vat v úctě k dru­hým, a to nezá­vis­le na jejich nábo­žen­ství, či bar­vě kůže. To ale čas­to vede k dost oše­met­ným situ­a­cím.

Důležitým téma­tem kni­hy je vidě­ní svět z pohle­du dítě­te, ten se někdy může zdát nepo­cho­pi­tel­ný, plný tajem­ství (kte­ré před­sta­vu­je záhad­ný sou­sed). Děti sice pro­vá­dě­jí lecja­kou lum­pár­nu, nicmé­ně v kni­ze jsou líče­ny jako morál­ně nezka­že­né, dosud do nich nepro­stou­pi­ly před­sud­ky dospě­lých. Vidí tak svět v jeho pra­vé, od náno­su ide­o­lo­gií oproš­tě­né rea­li­tě. Velkou záslu­hu na tom má otec Atikus, kte­rý je zde v ost­rém kon­tras­tu s val­nou vět­ši­nou dospě­lých. Atikus je uváž­li­vý, moud­rý a ač je na výcho­vu z vel­ké čás­ti sám, tam ji pod­le mě zvlá­dá na jed­nič­ku, sna­ží se v dětech pro­bou­zet dob­ré strán­ky, akcen­to­vat jejich osob­nost, nebrz­dit jim roz­voj, atd.

Bavil mě ten pocit, že sle­du­ji (čtu) více­mé­ně auto­bi­o­gra­fic­ké vyprá­vě­ní. Nevím, do jaké míry je tomu sku­teč­ně tak, nicmé­ně urči­té čás­ti své­ho živo­ta Harper Lee do kni­hy urči­tě pře­nes­la, před­lo­hou pro nej­lep­ší­ho kama­rád­ka hlav­ní hrdin­ky byl Truman Capote (blíz­ký pří­tel autor­ky Herper Lee).

Kniha mě cel­ko­vě hod­ně bavi­la. Přiznám se, že jejích pří­běh jsem neznal, byť o její samot­né exis­ten­ci jsem jis­tou potu­chu měl. Jedná se o sled růz­ných mozai­ko­vi­tých pří­bě­hů ze živo­ta malé Jany Luisy (pře­zdí­va­né „Čipera“), někte­ré ply­nou v pokli­du a jsou i tro­chu úsměv­né, jiné jsou dob­ro­druž­né („pát­rá­ní“ po tom, co je zač sou­sed „Buba“) a z někte­rých jde i mráz po zádech (Halloween, noč­ní scén­ka před věze­ním). Ve výsled­ku je to vel­mi čti­vá a záro­veň ve svém posel­ství jas­ná a čis­tá kni­ha. Z dneš­ní­ho úhlu pohle­du sice může­me namít­nout, že vět­ši­na čer­noš­ských cha­rak­te­rů je zde poja­ta spí­še jen jako objekt své­ho živo­ta, tedy dost pasiv­ně, nicmé­ně vzhle­dem k datu napsá­ní kni­hy (r. 1960) je jas­né, že v kon­tex­tu doby to muse­la být vel­mi důle­ži­tá kni­ha.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře