Americká autorka Harper Lee toho za svůj život zase tolik nenapsala. Na jejím kontě se vyjímají „pouze“ 2 romány. Jako zabít ptáčka je prvním (a slavnějším) z nich.
Příběh nás přivádí na americký jih ve třicátých letech minulého století. Hlavní hrdinkou je Jana Luisa, osmileté děvče, které vyrůstá spolu se svým bratrem Jemem u otce Atika, což je povoláním právník. Atikus je na svoji dobu značně osvíceným člověkem, snaží se děti vychovávat v úctě k druhým, a to nezávisle na jejich náboženství, či barvě kůže. To ale často vede k dost ošemetným situacím.
Důležitým tématem knihy je vidění svět z pohledu dítěte, ten se někdy může zdát nepochopitelný, plný tajemství (které představuje záhadný soused). Děti sice provádějí lecjakou lumpárnu, nicméně v knize jsou líčeny jako morálně nezkažené, dosud do nich neprostoupily předsudky dospělých. Vidí tak svět v jeho pravé, od nánosu ideologií oproštěné realitě. Velkou zásluhu na tom má otec Atikus, který je zde v ostrém kontrastu s valnou většinou dospělých. Atikus je uvážlivý, moudrý a ač je na výchovu z velké části sám, tam ji podle mě zvládá na jedničku, snaží se v dětech probouzet dobré stránky, akcentovat jejich osobnost, nebrzdit jim rozvoj, atd.
Bavil mě ten pocit, že sleduji (čtu) víceméně autobiografické vyprávění. Nevím, do jaké míry je tomu skutečně tak, nicméně určité části svého života Harper Lee do knihy určitě přenesla, předlohou pro nejlepšího kamarádka hlavní hrdinky byl Truman Capote (blízký přítel autorky Herper Lee).
Kniha mě celkově hodně bavila. Přiznám se, že jejích příběh jsem neznal, byť o její samotné existenci jsem jistou potuchu měl. Jedná se o sled různých mozaikovitých příběhů ze života malé Jany Luisy (přezdívané „Čipera“), některé plynou v poklidu a jsou i trochu úsměvné, jiné jsou dobrodružné („pátrání“ po tom, co je zač soused „Buba“) a z některých jde i mráz po zádech (Halloween, noční scénka před vězením). Ve výsledku je to velmi čtivá a zároveň ve svém poselství jasná a čistá kniha. Z dnešního úhlu pohledu sice můžeme namítnout, že většina černošských charakterů je zde pojata spíše jen jako objekt svého života, tedy dost pasivně, nicméně vzhledem k datu napsání knihy (r. 1960) je jasné, že v kontextu doby to musela být velmi důležitá kniha.
