Hollywood Ending

Woody Allen jako reži­sér, scé­náris­ta a herec v kome­dii o tom, jak se v Hollywoodu točí fil­my a s čím je člo­věk nucen se potkýat, pokud je v nou­zi.

Kdo byl nej­vět­ší reži­sér­skou špič­kou osm­de­sá­tých let s celo­svě­to­vou repu­ta­cí jedi­neč­né­ho fil­mo­vé­ho uměl­ce a nebyl to Jaroslav Soukup? Zkuste se zamys­let, nebu­de to leh­ké. Samozřejmě, že Val Waxman a i když jde o posta­vu fik­tiv­ní, má kla­sic­ké sympto­my fil­mo­vé­ho génia. Bývalého génia, abych byl přes­ný. Zlaté časy stu­de­né vál­ky totiž skon­či­ly a Valovi se na jeho dvě soš­ky prá­ší kde­si v zaprá­še­ném šuplí­ku zaprá­še­né skří­ně. I na Vala padá prach a pod tíhou stá­ří se mu pod­la­mu­jí rev­ma­tic­ká kole­na. To všech­no lze ješ­tě pře­kous­nout, stej­ně jako, že ho opus­ti­la žena a padla do rukou vylí­za­né­ho pro­du­cen­ta s vylí­za­ným jmé­nem, Hala Yagera, ale co je moc, je moc. Val, ať se vle­če, jak klo­pý­tá, pořád ne a ne zakop­nout o ten správ­ný drn výhod­né nabíd­ky, a tak se pohy­bu­je ve svě­tě reklam a jeho jmé­no poma­lu mizí z pod­vě­do­mí fil­mo­vých tvůr­ců.

Čemu však osud nechtěl, Val neob­dr­žel jedi­nou nabíd­ku a skon­čil jako sta­rý blá­zen na kana­pe špi­na­vé gar­son­ky. Osud však chtěl, aby Val dostal pří­le­ži­tost vrá­tit se k fil­mu, mož­nost stát se zno­vu slav­ným, uzná­va­ným uměl­cem a dobýt Hollywood. Spásná nabíd­ka však při­šla z té pro Vala nej­pře­kva­pi­věj­ší stra­ny, pro divá­ka napros­to jas­né, od Waxmanovi býva­lé man­žel­ky Ellie. Další špat­ná zprá­va od Valova agen­ta je, že film má pro­du­ko­vat Hal, prá­vě ten, kte­rý mu „ukra­dl“ man­žel­ku. Co má ale chudák Waxman dělat, když film „City that never sle­e­ps“, gan­gs­ter­ka z pro­stře­dí New Yorku, kte­rý je reži­sé­ro­vi vlast­ní, je mož­ná jeho posled­ní záchra­nou a cha­tr­ným mos­tem, kte­rý za sebou zapo­mněl zbo­řit.

Hollywood ending je dal­ší z kome­di­ál­ně - sar­kas­tic­kých děl Woodyho Allena, kte­rý zde, jak název napo­ví­dá pou­ka­zu­je na někte­ré tren­dy holly­wo­od­ské­ho svě­ta fil­mu a sna­ží se je paro­do­vat svo­jí oso­bi­tou komi­kou. Výhrady pro­ti Valovi mají všich­ni, pro­to­že, kdo by si nechal vyře­zat sle­pé stře­vo od člo­vě­ka, kte­rý prak­ti­ko­val medi­cí­nu před dva­ce­ti lety a napo­sled ope­ro­val, když si vyta­ho­val třís­ku z pal­ce levé ruky kleš­tě­mi? Určitě by to neu­dě­lal zdra­vý pro­du­cent, kte­rý chce do zákro­ku inves­to­vat šede­sát mili­o­nů dola­rů. Mluvím samo­zřej­mě o pro­du­cen­to­vi, kte­rý nemá za snou­ben­ku Valovu býva­lou ženu. Režisér tedy nabíd­ku při­jme a hod­lá se pus­tit do natá­če­ní, když v tom se sta­ne něco odpor­ně vypo­či­ta­tel­né­ho. Val Waxman totiž hned před prv­ním dnem natá­če­ní oslep­ne. Dočista se zba­ví zra­ku, jako­by máv­nu­tím kou­zel­né­ho had­ru. Jeho poru­cha vidě­ní však nemá pří­či­nu ve svě­tě hmot­ném, ale jde o jakousi suges­ci a dušev­ní pohnu­tí. Nebo poru­chu, jak chce­te. Val, kte­rý by film doká­zal „reží­ro­vat posle­pu“ si tuto extrém­ní jízdu vyzkou­ší a až dora­zí k cíly, bude se moci ohléd­nou, co všech­no zbo­řil.

Jak je u Allena zvy­kem, jde o roman­tic­kou kome­dii a vtip­nou kri­ti­ku záro­veň. Humor je posta­ve­ný na tref­ných dia­lo­zích a bláz­ni­vých situ­a­cích, jejichž spád je spuš­těn prá­vě Waxmanovou indis­po­zi­cí. Jako sle­pý reži­sér, kte­rý se těž­ko domlu­ví s kame­ra­ma­nem má řídit náklad­ný kolos komerč­ní­ho fil­mu se vším všu­dy.